Masochismus pro začátečníky

Nepotřebuju nikoho, kdo by mě zničil. Umím to dost dobře sama s malou pomocí pana Murphyho a jeho zákonů, díky nimž všech osm akcí, kterých se zúčastním, připadne do rozmezí tří dnů. :-D

V sobotu dvouhodinové cvičné jízdy a potom maturiťák. V neděli jsme s mým drahým zašli na jedno. Navrhla jsem mu, jestli u mě nechce přespat, když mám tu hospůdku za rohem. I když naše městečko je malé, cesta na jeho druhý konec, kde můj drahý bydlí, je dlouhá. Kór s naší MHD. Což o to, bylo to ode mě velkorysé (i sobecké, sama jsem se těšila, že po dlouhé době budeme mít možnost spolu usínat. Sice tady spal asi před měsícem, ale když jsem se o půl třetí ráno vzbudila, postel byla prázdná a on stále dělal zápočtový rys. :-D). Překvápko mě ale čekalo, když mi mamka sdělila, že jdeme rozebrat moje letiště, neb se bude čistit koberec, který je z velké části pod ním. :-D Obeznámila jsem tedy přítele, že matračky máme pro dnešek na zemi. Byl nadšen, pomohl mi vhodně umístit obě matrace a vyrazili jsme. 

O půl desáté, když jsme se vrátili domů, neb ostatní zúčastnění šli sledovat formule (díky bohu, že můj drahý má radši atletiku, u té se netřepe z rachotu celý barák), jsem byla v dobrém rozpoložení. Po večerní hygieně jsem se zachumlala pod peřinu. Přítelovu, samozřejmě. A začala jsem žvanit. Neskutečně. A vybavuju si, že jsem do půl jedenácté analyzovala hrozbu, kterou znamenají muslimové v Evropě. Sakra, vždyť jsem měla jenom dvě piva! :-D

Ráno jsme v hovoru pokračovali už poněkud inteligentněji (eh... vlastně ani ne... to jenom my dva umíme hodinu filozofovat o hovně. Doslova. :-D), dokud jsem si v deset neuvědomila, že je pondělí a za dvě hodiny mi začíná squash. Řeknu vám, po půlročním fyzickém zevlingu  si squash s někým, kdo hrál deset let závodně tenis, může domluvit jenom imbecil a já. Už když si v rámci rozcvičky dala K. nohu za krk, zmizela jsem pod stolem s tím, že si musím převázat tkaničky. Kurňa, kdybych udělala třetinu toho co ona, tak už nedojdu ani na kurt.

Nechápu, jak jsem se potom dovlekla domů. Ale aspoň mi vyhládlo a vstřebalo se i to pivo, tak jsem si na obědě docela pošmákla. Pak jsem si šla lehnout s knížkou a když jsem asi za hodinu chtěla jít na záchod, myslela jsem, že to nedám. Dala jsem, ale málem jsem přitom urvala kliku, protože jsem na ni ve své plazící se poloze blbě dosáhla. A pak zpátky na postel! Měli jsme ty matrace nechat na zemi! :/ :-D

V horké vaně se mi pak "svaly" trošku uvolnily. Ale druhý den už to bylo zase auvááá, kór, když jsem s mamkou jela do Fukušimy /Nová Karoilna/. Moje pět let staré rifle už se totiž stydím nosit i na procházku se psem, protože když jsem je kupovala, měla jsem zrovna své nejprdelatější období, a teď na mě plandají. Stehna mám ale obtažená k prasknutí. Do matury to šlo, ale teď se mi tělo podivně přeformovalo (zajímavé, že jsem přitom nepřibrala?) a vypadají jako poděděné po nějakém prastrejdovi.

Prvních pět kousků jsem vyzkoušela jako slušný člověk, ovšem od šestého nahoru se projevil squash a nechci vědět, co si myslely prodavačky, když se z kabinek nesly moje vzdechy, steny a heky. Asi patnácté rifle mi konečně padly. Takže musela následovat zkouška v pohybu. Dřepla jsem si. Nevím, jak bych poznala, jestli mi někde nepnou, protože jsem nohy necítila buď vůbec, nebo jsem naopak vnímala jen je a to nezávisle na riflích. Vstala jsem tak tak a jen radost z toho, že mám konečně slušné kalhoty podle mých představ (ne za 2500, černobíle vyšisované, rozervané, záplatované a jinak děsně cool) mi umožnila se vyškrábat na nohy a do starých kalhot.

A to chci jít příští týden na squash znova... Člověk by řekl, mladá holka, a takhle ji odvaří jeden squash? Ano. Pokud půl roku jen sedíte na prdeli s nosem odřeným od skript, tak ta zadnice při znovuobjevení kouzla pohybu bolí. Ale možná jsem na rozjezd měla zvolit něco pomalejšího, když na sobě chci zapracovat.

Třeba dechová cvičení. :)