Žermanice

Do pondělí jsem své dnešní dvacetiny brala jako další běžné narozeniny. Ale když už jsem si sbalila věci a odjela s přítelem na první samostatnou dovolenou, dolehlo na mě, že už asi fakt budu skoro dospělá. I když se tak necítím. No což, není vhodná chvíle se rozplývat. Vyjíždíme. Jo a řídit budu poprvé já, abyste se nenudili! :-D

Zkrátím to a na rovinu vás zklamu – vás, kteří znáte můj orientační nesmysl a čekáte, že nás nalezli až na hranicích Schengenského prostoru. Trefili jsme. Nechápu, jak k tomu došlo, ale nesjeli jsme z vytyčené trasy ani jednou. Můj drahý mi z vděčnosti (a nejspíš s úlevou) vynesl do pokoje bágl. Nastal menší problém, když recepční chtěla vědět číslo voucheru, přes který jsme zájezd dostali. Jenže minulý týden jsem tam psala, jestli ho potřebují na místě, nebo stačí zaslat e-mailem - a oni že ne, tak jsem ho nechala doma. Už tak jsem pořád kontrolovala, jestli mám řidičák-občanku-techničák. Zachránil mě Knidle, protože jsem se přes wifi dostala na e-mail, kde to číslo bylo. :)

Jinak jsme se zbydleli v pohodě a pěkném prostředí. Měli jsme i balkon s výhledem přímo na přehradu a horu, která klidně mohla být i Lysou horou. Nechtějte po mně, abych věděla, jestli je možno ji od Žermanic vidět. :D Pokoj byl taky pěkně zařízený, koupelna jakbysmet. Co mě zklamalo - chtěla jsem si zkusit tenis, ale rakety a míčky nepůjčovali! :( Šli jsme se projít po pobřeží a potom začala ta nejhezčí část dovolené.

Vrátili jsme se totiž na tříchodovou večeři, která měla být součástí pobytu. Tři chody už nikdy! Předkrmem byly toasty s mozzarelou a rajčaty. Stačila by i poloviční porce, mozzarella je docela bez chuti, ale jako předvoj to bylo dobré. Hlavní chod by vydal na dva obědy sám o sobě - kuřecí nudličky se zeleninovou směsí, lehounce pikantní omáčkou a kroketami, plus bramborák v nějakém mňam-těstíčku. Doufám, že jsem vám udělala chutě. :-D No a pak, když jsme přecpaní doufali, že tím třetím chodem je džbánek vína ze sklípku, který jsme dostali jako první, nám donesli ještě palačinku s karamelem, ovocem a šlehačkou.

Můj drahý mě potom dostrkal do schodů na pokoj a pak si zmožen zdříml. Já jsem zatím trochu pokročila s Pravidly moštárny, které musím do pátku vrátit. Mezitím se setmělo, tak jsme vzali deku, natáhli ji na svah a koukali na hvězdné nebe. To není jako u nás! Žádný světelný smog, desítky, stovky, tisíce hvězd! A takový bělavý stín, jako pás přes nebe, možná rameno Mléčné dráhy? A padaly Perseidy, dokonce jsme viděli i jeden meteor...

Druhý den ráno nám takové štěstí nepřálo - nebe bylo zatažené od rána. Po snídani, která byla opět vydatnější, než jsme oba zvyklí, jsme si v ložnici zahráli partičku kostek a lodí - na třetí pokus mě můj drahý porazil, ač jsem ho upozorňovala, že jsem řidič a mám narozeniny. Ale dvakrát jsem vyhrála, ha, a to mi v kostkách odmítl uznat jeden regulérní hod za 1000 bodů. Tsss. Po větším obědě, než jsme byli schopni požít, jsme se šli projít a večer už jsme jen zašli na pivko, přenocovali a ráno zase hurá domů.

Zní to stručně a možná obyčejně, ale byl to krásný veget. I když druhý den nám počasí nepřálo, foukal vítr a byly vlny, tak jsme nešli ani na šlapadla, tak jen pro ten první večer to stálo... Díky mému drahému a díky mamce, která nám tenhle výlet dala k narozeninám.