Já vím, správně bych si neměla stěžovat. Jenže ono se věci nevyvíjí podle mých představ... xD

To nám to poprázdninové období pěkně začalo. Jen dvě hodiny po půlnoci jsem si vykoledovala první školní úraz - když mi došlo, že tohle byly poslední letošní prázdniny, zatmělo se mi před očima. Bohužel jsem v té chvíli byla na cestě na záchod a tak jsem to napálila přímo do stěny. Čili nyní mám nejen už mizící monokl pod okem, ale ještě k tomu odřený a bolavý nos( se divím, že ne zlomený) a bouli nad okem. Krasavice k pohledání. xD

Můj karambol se neobešel bez komentáře, protože můj výkřik a rachot, který způsobil padající obraz s mrkvemi a rajčaty (k nehodě došlo v kuchyni), no a tak s evzbudila mamka. Když jsem jí řekla, žee jsem to jen napálila do stěny, pravila: "Už zas? Ty jseš kůň." a spala dál. Ach ta mateřská láska xD Nicméně ráno jsem dostala ještě jednou lehce vynadáno, protože padající obraz sejmul hrnek s prupiskami - a ty teď ležely rozházené po celé kuchyni, takže mamka se na nich málem přizabila taky, když na jednu z nich šlápla xD

Mám opožděné reakce, to je všeobecně známá věc. Tentokrát došlo k odchylce několika let. Místo ve třech letech jsem si v patnácti zamilovala lízátka...

Na literárním serveru www.saspi.cz byla vyhlášená soutěž na téma "Zítřek". No a jakmile mě něco napadlo, vrhla jsem se na věc a sesmolila svůj příspěvek do této akce. Na sasi.cz se zatím líbil, tak co tady? Je to něco ve stylu "Porady u Dědy Mráze", tudíž - č e t b a - j e - n a - v l a s t n í - n e b e z p e č í !

...psychotesty. XD

Jsou to prý obrazy naší duše. Proto jsme se s Katkou tolikrát smály, když mi líčila, o čem se jí zdálo.Z nás dvou to byla většinou ona, komu se hovadiny prvního kalibru zdály, i když jsou i výjimky, které se zdály mně.

Jenže teď už Katku začínám dohánět. Zdají se mi i tři sny za noc a jsou to neskutečné kraviny. Budím se a mám obličej od slz. Už jste se někdy ve snu brečeli smíchy?

Poslední tři noci to bylo také zajímavé...

...je v čudu jak bublinky z Mattonky.

Nikdy, nikdy, nikdy. To vím už teď, ačkoli se mé studium na gymplu chýlí teprve k polovině. Podle citátu Nejhorší na lásce je strach, že o toho druhého přijdete se i já už teď začínám obávat chvíle, kdy se naše třída rozpadne a každý si půjde za svým...

V minulém článku Žirafy jsem vám vylíčila, co to jsou valstně ty žirafy zač a jak moc nám lezly na mozek. Právě tímto způsobem přišla na svět tato básnička... Řadím ji k tomu nejstřelenějšímu, co jsem kdy stvořila. xD POZOR: Toto není kvalitní poezie. Čekáte-li nějaké dílo na úrovni, jdědte se podívat jinam!

Jak jsem se již zmiňovala, ve čtvrtek 14.2. jsem byla na 4. ročníku Autorského čtení, pořádaného naší školou. Ačkoli proběhla tato akce na Valentýna a na plakátu ve vstupní hale gymplu byla uvedena na programu milostná poezie, všichni autoři, které jsem viděla, se tomuto tématu vyhnuli obloukem. Čím to asi bude? xD

Ani já jsem nebyla výjimkou. Mou prózu zastoupil pokus o fejeton "K zemi, pane profesore!", ale tentokrát jsem vyštrachala i pokus o básničku. "Poezii" píšu jen do šuplíku, páč jsem si vědoma její nízké kvality, ale tohle moje dílko se mi zdá přijatelné. Napsala jsem ho kvůli soutěži na www.saspi.cz, (Společenství Amatérských SPIsovatelů) kde jsem registrovaná. Musím přiznat, že se jej nikdo neodvážil hodnotit, natož pro něj hlasovat, čili je to solidní poděs. xD Nicméně, dávám ho sem... Radši pod perex, abych vám dala možnost zavčasu utéct! xD