Mňam!

Mám opožděné reakce, to je všeobecně známá věc. Tentokrát došlo k odchylce několika let. Místo ve třech letech jsem si v patnácti zamilovala lízátka...

Začalo to nevinně. Šla jsem do obchodu pro gumídky (další má gurmánská láska) a Katka mě čekala venku. Hrubým odhadem mi vyšlo, že cena nákupu je 46,- a já měla v peněžence jen pajdu, tak jsem si řekla, že to doberu lízátky. Čapla jsem z bedny u pokladny jedno růžové (pro Terku) a jedno zelené (pro Katku).

Když jsem vyšla ven, předala jsem Katce svůj dar se slovy: "Něco jsem ti koupila.". Nečekala jsem, že se mi uprostřed našeho města vrhne se zařváním kolem krku a začne mě objímat. xD Nejenom, že mám opožděné reakce, já ani nevím, jaké mám očekávat! xD

Ještě téhož týdne jsme s Katkou podnikly náš památečný výlet, při němž jsme nakonec skončily v Márovicích. Katka vzala na posilnění lízátka, aby se mi revanšovala. Jmenovalo se to Akuna a bylo to řvavě zelené. Chutná barva. xD To mi zachutnalo, no a pak už se to vezlo. Katka nás pozvala na lízátko, Terce k narozkám jsme koupily celou lízátkovou kytici a samozřejmě jsme si přibraly i pro sebe...

Rovněž cestou z Karviné, kde jsme byly na češtinářské olympiádě, jsme lízaly jak zběsilé. Když člověk chce, lízátko v kapse vždycky najde. Působily jsme tedy dementím dojmem, když jsme seděly v autobuse, s lízátky v puse a mávaly jsme na kolemjdoucí a měly záchvaty smíchu z jejich reakcí. Dojem sociálních případů jen dokresloval můj monokl. xD

Po obědě se budu dívat na exhibici z MS v krasobruslení, budu hrát Dostihy a sázky... a dám si k tomu lízátko. Hm... to žluté s kytičkou, a nebo to barevné? Toť otázka!

Lízátkům ZDAAAR! xD