Tlapka | A únor...

...je v čudu jak bublinky z Mattonky.

Co dodat? Snad jen, že jsem ráda, protoře s únorem skončil i pracovní týden, ale pátek byl vcelku fajn. Po druhé hodině si mě zavolala naše češtinářka a pochválila mě za ty výtvory, co jsem jí odevzdala (Teleshmeiding, pro neznalé v rubrice Stalo se-Zažito a přežito, dále "K zemi, pane profesore!" a tři moje pokusy o básničky).

"To bylo opravdu dobré, na to, že jsi v kvartě... a tos všechno napsala podle pravdy?"

Hlavou mi proletěl obsah oněch výtvorů. "Bohužel."

"No je to možné? Nevěděla jsem, že jsi z tak veselé rodiny..." Veselá rodina, heh xD Spíš šílená.

Profesorka se nicméně projevila jako nezmar, poněvadž se zeptala, jestli nemám ještě něco podobného. Tudíž jsem včerejší večer proseděla před PC a přepisovala nesmrtelnou ságu o ztracené botě. Jestli ji tohle neodrovná, tak už nic, pomyslela jsem si, když jsem text kompletně přepsala a přidala další hlody. Při kontrole faktů se starou verzí jsem zjistila, že "BOTA 1" a "BOTA 2" se shodují jen v ději, jinak nezůstalo slovo na slově. Tak uvidíme, jak se to bude líbit. A jestli vůbec.

Hodina biologie začala taky zajímavě. Byli jsme v učebně a profesorka nám chtěla pustit nějaký film. Bohužel promítačka nefungovala, a tak se vydala pro pomoc. Naskytl se nám pohled na tři kantory, z toho jeden seděl u počítače, druhý visel mezi promítačkou na stropě a katedrou a třetí ho jistil. Po chvíli zjistili, že rupla nějaká žárovka, a film s fosíliemi v hlavní roli se tedy nepromítal. Škoda, ale i tak jsme se pobavili celkem slušně.

Velice příjemné bylo také zjisštění, že jsem masochista, jak usuzuji z toho, jak často si poslední dobou pouštím ploužáky.

A teď si tak sedím doma, poněvadž venku je opravdu hnusně, střídavě obíhám po nepravidelné ose lednička-učebnice-PC, kde dělám korekturu "BOTY 2", protože nějaká chybka se najde vždycky.

No, tak do března vykročte pravou nohou!