V jednom z minulých článků jsem se zmínila, že se snažím zůtulnit byt pokojovkami. Kupodivu vznikl zájem o to, jakými, protože ne všem se doma daří budovat a udržovat malou džungli. Nebo aspoň oázy zeleně. Do této skupiny se stále řadím. Nikdy jsem to neuměla s pokojovými rostlinami. Vlastně mě ani nezajímaly a jejich přítomnost jsem si ani

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli toto téma vynechat. Praly se ve mně dva postoje - za prvé, porod je něco výsostně soukromého a necítím potřebu detaily cpát všem pod nos. Na druhou stranu si vybavuju, jak jsem za každou informaci před porodem byla ráda, ale zároveň jsem od čtení článků na netu upustila už v těhotenství. Potvrdilo se mi totiž, že spokojená většina mlčí, a pod ruku se mi dostaly buď hororové historky z porodnic (což číst před vlastním porodem nechcete), nebo příliš ezotericky pojaté (ideálně domácí) porody (což není nic pro mě). Střízlivě podaných informací se mi moc nedostalo.

Taky mám zkušenost, že zmínka o porodu do vody vyvolá zájem i těch, u nichž bych to nečekala. Asi to není úplně standardní volba, ale někdy bývá považována za mnohem větší alternativu, než skutečně je. Proto, když jsme se k tomuto tématu dostaly i na Twitteru, jsem se rozhodla svou zkušenost nakonec sdílet - bez přílišných "tělesných" detailů. Spíš o porodu do vody (PdV) jako takovém, než přímo o mém porodu. Ráda bych totiž poskytla základní informace těm, kdo ho zvažují.

1. prosince nastává čas adventních kalendářů. A já jsem tentokrát otevírala okénka takového, o němž jsem ještě na podzim vůbec netušila - až poslední listopadový den jsem sebrala kuráž a přidala se mezi účastníky akce s názvem Advent of code 2021. Už posedmé pogramátoři všech úrovní měli možnost otestovat své schopnosti řešitvrůznorodé úlohy.

Každý den se totiž účastníkům odemyká jedna hádanka (puzzle) bez ohledu na to, zda se jim tu předchozí podařilo vyřešit. Bez správného výsledku  první části úkolu se však nedostanete k jeho druhé polovině - celkem tak na řešitele čeká 50 puzzles, za jejichž rozřešení sbíráte hvězdičky a pokud jste dostatečně rychlí, tak i body do žebříčku (nicméně v našem časovém pásmu je to fakt úkol pro nadšence). Úkoly volně spojuje vánoční příběh, letos se odehrával pod mořskou hladinou, takže se řešila různá čidla ponorky, hrálo bingo s chobotnicí, protínaly proudy nebo zaměřovala štěrbina mořského příkopu.

Zadání puzzles je vždy stejné pro všechny účastníky a musím říct, že je výborně zpracované. Podstatu úkolu vždy autor pečlivě vysvětlil a názorně ukázal na jednoduchých datech, která posloužila i jako testovací. Řešitel však musí sám vymyslet postup, kterým úkol vyřeší, a patřičný program v libovolném jazyce napsat. Jako odpověď totiž slouží pouze výsledek. Kdyby někdo vstupní data zpracovával ručně, nikdo to neodhalí. Akorát kdo by se tak dřel, když ostrá data (jedinečná pro každého řešitele) čítala stovky položek. :-) Skupinka kolem PyLadies se několikrát virtuálně sešla a bylo super poslechnout si, kolika různými způsoby a algoritmy lze k úkolu přistoupit. Většinou jsem si jen zapsala názvy různých vychytávek, protože ostatní se pohybovali na diametrálně odlišné úrovni a přestože jsem vcelku chápala, na jakém principu jejich program funguje, sama bych ho rozhodně takto napsat nedokázala.

Úkoly byly velmi různorodé. Z těch 2*25 puzzles měl snad každý něco do sebe, každý mi dodal určitou sebejistotu nebo podněty, co nového bych se mohla (a potřebovala :-)) naučit. Nebudu zacházet do detailů řešení, ale chtěla bych i programováním nepolíbeným ukázat, jak takové hádanky mohou vypadat, protože před začátkem jsem si to moc neuměla představit. Zde je můj výběr těch, které mě zaujaly nejvíce...

Ačkoliv jsem se z Píše.cz na podzim poněkud stáhla, rozhodně to neznamená, že bych neseděla u počítače. Naopak. Díky kurzu programování jsem k němu usedala každou volnou chvilku, zejména, když Aťule spala. Teď už kurz skončil a já doufám, že se zase více vrátím sem a obohatím vaše blogy o své jistě velmi postrádané komentáře. :-)

Každoročně se rozhoří diskuse o smyslu a náročnosti didaktických testů, Cermatu a maturity vůbec. Gymplácká komunita frká, že to bylo snadné, učňovská se vzteká, že to bylo těžké, učitelé si stěžují, že Cermat zase kálí na psychiku maturantů a na první stránku testu práskne dlouhý text, aby maturanty řádně vydivočel, a starší generace kvílí, že to jde s mladými od deseti k pěti a oni by odmaturovali v sedmé třídě.

Kde je pravda, se hledá složitě. Asi někde uprostřed. Rozhodla jsem se zkusit takový test testu – a maturitu si napsat. Jsem z gymplu déle, než bych si přála, a i slavné aféry Jidáš a epizeuxis mě minuly už jako absolventa. Češtinu musím mít stoprocentní, angličtinu jsem měla taky bez zapocení, ale co matika? Ha? Ha!

Většině z nás se teď pozměnily plány a s uvolněným časem nakládáme různými způsoby. E-mail, na který mi chodí reakce na komentáře, které nechávám na blozích, se v posledních dnech slušně zaplnil. A to mě přivedlo na myšlenku - jak my se vlastně vzájemně čteme?

Každý z nás má zřejmě představu o pravidelných návštěvnících svého blogu. Jsou tu ti, co čtou a komentují pravidelně, ti, co jen čtou, jiní se zase staví jednou za čas, ti, kteří přijdou a beze stopy okno po přečtení zase zavřou... Někteří přispívají průběžně, jiní ve vlnách. A tak by mě zajímalo - za jakých okolností vlastně k těm našim virtuálním setkáním dochází?

Jestli vyjde najevo, že se čteme všichni vzájemně při sezení na záchodě, doufám, že to nerozklíží naše sdrečné vztahy zde. :-D

Tohle téma se vrací naprosto pravidelně. Vždycky dvakrát ročně a občas ještě nějaká vlnka mezi tím. Přesto si nevybavuju, že by někdy zarezonovalo tady.

Jak se my, píšáci, stavíme ke střídání času?

Tak jsem si říkala, že už dlouho jsem nerozpoutala nový trend, co vy na to? No? No? Kdo je připraven na pořádnou výzvu? Já vás neslyším!

No proto. Ale tentokrát, vážení, tentokrát to bude fakt nářez. Ale vy to dáte, já vás znám, já vám věřím, že se nezaleknete!

Tento týden jsme s mým drahým narazili při jedné debatě na něco, co nás asi oba překvapilo. Mě, že jsem si uvědomila, jak je to pro mě důležité, a jeho, že přikládám význam takové... drobnosti.

Míváte doma otevřené dveře?

Podobně postižení jedinci jistě ví, proč se těšit na nový rok - na nový diář! Zatímco dřív jsem si kupovala jednoduché školní diáře z papírnictví za 30 korun a sloužily mi naprosto dostatečně, dnes mám poněkud vyšší nároky. Loňským rokem mě doprovázel Personal Planner, se kterým jsem byla ohromně spokojená. Jenže rok 2017 přinesl do mého života mnoho změn, které se promítly i do toho, co od diáře potřebuju. Výhodou PP totiž je, že si ho navrhnete přesně na míru. Jenže co když nevíte, co chcete? Už jen to, že jsem se ze studentky stala učitelkou, znamenalo, že se moje dosavadní zápisy dost promění. A já jsem najednou nevěděla - bude mi ještě stačit formát A6? Nebude lepší vyměnit řádky za sloupce? Potřebuju místo u každého týdne pro univerzální poznámky? PP umožňuje si tohle všechno nastavit, jenže já jsem potřebovala zkoušet. A koupit si PP a za dva měsíce zjsitit, že jsem správné rozvržení neodhadla dobře, je poměrně drahý špás.

Takže jsem začala mapovat terén jinde. A našla jsem!