Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Dveře dokořán
Komentáře k článku: Dveře dokořán
chaoska: ja bych to mela jako tvuj drahy. jestli jsem to spravne pochopila, tak dum je tvoji rodiny, a uz to by pro me bylo tezko zkousnutelne (no, spis vubec, ale to by byl jiny pribeh) . moznost mit kdykoli zavrene dvere je pro me hodne dulezita.
u rodicu tomu tak nikdy nebylo a vadilo mi to. proste jsem clovek, ktery potrebuje soukromi.
pritel to ma taky tak, kdyz jsme u mych rodicu, tak se jde taky obcas zavrit ke me do pokoje. nebo se doma zavre na hodinu na zachod 
nikdy neremcam, protoze pro toto mam naproste pochopeni.
tlapka: Já jsem taky introvert a vím, že i on je. Možnost zavřít si případně dveře (zatím tu nebydlí) mu neupírám, sama si ji občas dopřávám. Jde o dlouhodobé zavírání všech dveří v bytě. 
tipynakazdyden: Ahojky, bydlím v rodinném(řadovém)domě a u nás je stále všude otevřeno. Mám pocit, že dům "dýchá" a manžel má vždy dveře od pracovny otevřené i když pracuje. Když přijedou synové nebo návštěva, logicky se na noc dveře od ložnice a zavírají. Ale světlo a otevřený prostor v celém domě mám moc ráda! Blanka
hablina: Náš dům je rozdělený chodbou na dvě nestejné části. Tam musí být všechny dveře zavřené, jinak nám leze domů zima. Jediné otevřené tak zůstávají dveře mezi kuchyní a obývákem, na tom trvám, při zavřených bych měla pocit, že v kuchyni jistojistě něco vybuchne a já o tom nebudu vědět 
iva: Já mám otevřeno v celém bytě. No, kecám, vchodové dveře do bytu a dveře na balkon zavírám, ale jinak.... Otevřené větrá, dýchá a může volně proudit. Taky tedy zavírám holkám do pokoje, když spím po noční a ony mají návštěvu a zavírám do ložnice, když jdu spát a Choť chrápe na gauči u televize. Páč ty zvuky jsou někdy fakt děs. Ale dveře z ložnice do pokojíčka v noci nezavírám. To asi až za pár let. Radši
V práci mám problém zavírat mikrovlnku, protože mám pocit, že zavřená musí smrdět, ale když je otevřená, tak zas svítí světýlko. Děsný dilema
Ale v podstatě mám nejradši otevřeno a volné prostory.
tlapka: Moje řeč!
A mikrovlnku zavírám jen proto, že jinak bych se o ta dvířka pokaždé třískla do čela.
myfantasyworld: Zavřené i otevřené, záleží, jak které a jak kdy. Ono je to složitější hlavně v tom, že místnosti jsou průchozí. U sebe v pokoji mám zavřené vždy, když tam nejsem, tak jak kdy, u bráchů je kolikrát otevřeno, i když tam jsou. Do ložnice rodičů a do obýváku jsou otevřené vždy. Ty se zavíraly jen, když neteře byly malé, aby tam neutíkaly. V kuchyni dveře nemáme. Takže tak nějak mi to je jedno, stejně jsem většinou v obýváku s ostatními a když chci, tak si do toho pokoje zalezu.
tlapka: Aha, tak to my to máme přesně naopak. Každý je u sebe a u nás nahoře se obývák dokonce téměř nepoužívá. Ale možná je to tím, že tu zatím žijeme jen s mamkou. 
hroznetajne: To je zvláštní, ale taky jsem nad tím už jednou uvažovala. Dřív jsme je mívali otevřené. Ale jak jsme tak nějak zestárli a všichni mají v novém domě vlastní pokoj, tak... zavíráme. Já se třeba zavírám hodně. V každé místnosti. Ale možná je to tím, že máme přízemní, malý dům, kde mi stačí tři kroky od postele do kuchyně. Nějak fyzicky se od zbytku domu potřebuji oddělit. A hlavně - nenávidím televizi a jakékoliv zvuky, které vydává. A u nás je bohužel zapnutá pořád. Kdybych si nezavřela dveře, tak nejsem schopná číst, ležet, psát, učit se,... Takže je to možná smutný, ale zavírám se hodně .
Jeden čas jsme dokonce bydleli bez dveří, protože jsme čekali na nové. Nebyly ani na záchodě, ani v koupelně a můžu ti říct, že to bylo na mojí psychiku teda příšerný .
Ale zase si říkám, že nemáme od dveří klíče a nikdo se nikde nezamyká. A na dveře neklepeme. Prostě se vstoupí, když někdo něco potřebuje. Takže to možná nevnímáme tolik jako bariéru nebo že někoho vyrušujeme.
tlapka: Hmmmm. Tak dveře bez dveří jsou vyšší level. Ten se mi taky nelíbí. Nechci se zavírat, ale chci mít tu možnost.
rebarbora: Dveře JSOU důležité Taky mám radši otevřené, nebo minimálně tam, kde se cítím uvolněně a bezpečně, naopak otevřené dveře v práci by mě rušily - asi trauma ještě z doby, kdy jsem seděla v průchoďáku a neměla jsem možnost si vůbec nějaké dveře zavřít Ale doma zastávám politiku otevřených dveří, snad jen do ložnice jakožto klidové zóny bych nechávala zavřeno
tlapka: Přesně tak. Doma a v práci jsou dva úplně jiné světy. Tam bych taky s otevřenými být nemohla. Vadí mi to i tehdy, když si je otevřeme kvůli horku, aby se více větralo.
lentilka-sdeluje: U nás se zavírají vstupní dveře - pouze v zimě, dveře mezi předsíní a kuchyní - z praktických důvodů, v předsíni je kotel a lítá mi od něj bordel po celém baráku. Jinak je všude otevřeno, "aby to luftovalo". V případě, že jsou nějaké dveře zavřené (ložnice, dětský pokoj), znamená to, že tam dotyčný chce mít klid a soukromí. Ostatní to respektují a před vstupem klepou. A všichni to považujeme za přirozené.
hanicezvesnice: Tlapko, to je super úvaha! My máme dveře otevřené. Bydlíme nad rodiči a dělí nás od nich dveře zašupovací. Slouží však pouze jako symbol nebo když potřebujeme zavřít psy nahoře či dole. Jinak jsou otevřené, k nám do obýváku též, chlap si pomalu nezavře ani na záchod Líbí se mi to. Takové otevřené gesto - jsme si všichni přístupni. I tak se rodiče bojí chodit nahoru, aby nás nerušili. (Jednou jsme se zavřeli, přišla maminka, neslyšela po klepání naše MOMENT a už tam byla...No a neměla, hádej proč ) Ale jinak dny otevřených dveří!
tlapka: Ta historka s maminkou mi připomněla moji kamarádku. Taky jednou maminka nepochopila a nakráčela dovnitř. Protože byli vedle sebe pod peřinou, nic jí nedošlo, sedla si na kraj postele a chtěla si povídat.
boudicca: Také mám raději otevřeno, vzdušné větší prostory na mě působí lépe. Dlouho jsem ale bydlela v garsonce, tak jsem i na ty malé stísněné kumbálky zvyklá. Dveře zavírám, jen když mě něco z vedlejšího pokoje ruší. Můj milý je ale naučený zavírat všude, kvůli zimě i zvířatům ve velkém rodinném domě, ze kterého pochází. Nevadí mi to, otevřu si.
cayenne®blbne.cz: Ve Fisku i u sebe doma mám pro zavírání dveří především praktický účel: oddělení chladnější místnosti (kuchyně) od teplejší (pokoj). Teplo z vaření vždycky vyvětrám a pak mám v kuchyni schválně nižší teplotu, aby potraviny déle vydržely Když jsem u rodičů, řídím se pravidlem, které popisuješ: dveře do pokoje mám otevřené na znamení, že nedělám nic důležitého, co by se nedalo přerušit, takže návštěvy jsou vítány; když je zavřeno, chci mít klid. To, že toto jednoduché pravidlo moji rodiče nejsou schopni respektovat, je věc druhá... 