Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

chaoska: ja bych to mela jako tvuj drahy. jestli jsem to spravne pochopila, tak dum je tvoji rodiny, a uz to by pro me bylo tezko zkousnutelne (no, spis vubec, ale to by byl jiny pribeh) . moznost mit kdykoli zavrene dvere je pro me hodne dulezita.
u rodicu tomu tak nikdy nebylo a vadilo mi to. proste jsem clovek, ktery potrebuje soukromi.
pritel to ma taky tak, kdyz jsme u mych rodicu, tak se jde taky obcas zavrit ke me do pokoje. nebo se doma zavre na hodinu na zachod nikdy neremcam, protoze pro toto mam naproste pochopeni.