Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hanicezvesnice: Tlapko, to je super úvaha! My máme dveře otevřené. Bydlíme nad rodiči a dělí nás od nich dveře zašupovací. Slouží však pouze jako symbol nebo když potřebujeme zavřít psy nahoře či dole. Jinak jsou otevřené, k nám do obýváku též, chlap si pomalu nezavře ani na záchod Líbí se mi to. Takové otevřené gesto - jsme si všichni přístupni. I tak se rodiče bojí chodit nahoru, aby nás nerušili. (Jednou jsme se zavřeli, přišla maminka, neslyšela po klepání naše MOMENT a už tam byla...No a neměla, hádej proč ) Ale jinak dny otevřených dveří!