Začátečnický kurz programování

Ačkoliv jsem se z Píše.cz na podzim poněkud stáhla, rozhodně to neznamená, že bych neseděla u počítače. Naopak. Díky kurzu programování jsem k němu usedala každou volnou chvilku, zejména, když Aťule spala. Teď už kurz skončil a já doufám, že se zase více vrátím sem a obohatím vaše blogy o své jistě velmi postrádané komentáře. :-)

Cesta do kurzu

Nijak jsem si kurz nevybírala, osud mi ho prostě přihrál do cesty. V ČR působí více organizací, které se zaměřují na nábor nováčků do IT, já se zúčastnila kurzu od PyLadies, který se zaměřoval na základy programování v Pythonu. Od odeslání přihlášky jsem si nic moc neslibovala, ale čím víc se blížila uzávěrka, tím víc jsem si přála, aby vše klaplo. Komunita kolem PyLadies je velmi vstřícná a otevřená všem, ale abych nezabírala místo perspektivnějším kurzistům, do přihlášky jsem otevřeně napsala, že se nebudu moci účastnit každotýdenních konzultací. Schůzky se totiž konaly v den, kdy Tom  musí být dlouho v práci, takže by to bylo složitější s hlídáním, navíc kdo ví, jak se to bude vyvíjet s covidem... To jsem ale asi vyvážila svým zoufalým vyjmenováváním všeho, co jsem mohla uvést mezi předchozí zkušenosti s programováním. Zmínění těch pár hodin na gymplu nad Pascalem, semestr používání jazykového korpusu a dva semestry logiky ale očividně přineslo dostatečné plusové body a počátkem září mi přišel uvítací e-mail s odkazy na komunikační platformy. Radost se střídala s bitím do hlavy, kam to zase lezu a co tam budu proboha dělat.

Organizace kurzu

Kdo jiný než IT komunita by měl umět reagovat na pandemii, že? A tak i tento kurz upravil svůj formát. Běh, kterého jsem se účastnila já, přinesl hned několik novinek. Za prvé, k určitému dni byly vždy zveřejněny materiály k nové lekci - jak v textové, tak video podobě. V následujícím týdnu se pak konal sraz, kde se řešily všelijaké zádrhele, a do konce týdne jsme odevzdávali své domácí projekty. Šlo to i později, ale vlak jel pochopitelně dál a zbytečné odkládání se nevyplácelo.

Druhou novinkou pak byla možnost zúčastnit se kurzu jako tým - za skupinku lidí se pak úkoly odevzdávaly jen jednou. Bála jsem se, abych stačila tempu a nebrzdila ostatní, takže jsem nevyužila možnost najít si souputníky na první schůzce, a nahlásila se jako sólista - ano, moje logika, když nevíte, jestli budete stíhat, nedělte se o práci vůbec. :-)

No, jednou jsem se dala na vojnu, budu bojovat...

Tlapka na úvodní lekci.

A po první lekci.

A po druhé lekci.

A po...

Začínáme!

Protože jsem nemohla přijet na úvodní schůzku, připojila jsem se ke streamu. Ten byl jen právě z tohoto setkání a z úvodní části, pro následné konzultace už přenos neměl smysl. Sama účast smysl měla - viděla jsem ostatní kurzisty a taky naše kouče, což mě povzbudilo. Koučové působili sympaticky, vtipně a opravdu ochotně nám pomoci. Ostatní kurzisté (převážně ženy) byli studenti, matky na mateřské, lidi z administrativní části IT firem a až na výjimky se také hlásili k naprostému začátečnictví. Takže komunita se mi jevila velmi slibně a vstřícně. A když jsem si podle materiálů a videa nainstalovala virtuální prostředí pro spouštění svých budoucích programů, byla jsem odhodlaná vydržet až do konce - kurzu, nebo svých sil?

Památné momenty

První lekce mě naučila nenávidět tečky, protože Python používá tečky místo desetinných čárek, já ze zvyku použila čárku a v programu na výpočet obsahu kruhu to dopadlo takto:

Další lekce mě naučila nenávidět uvozovky.

Ta další pak závorky.

Následující jiné typy závorek.

Ale dílčí úspěchy mě hnaly dopředu. Pocit, který jsem měla, když jsem na chybu přišla a program začal dělat opravdu to, co jsem chtěla, byl opravdu povznášející. Mé srdce potěšil úkol, kde jsme psali program, který dokázal posoudit zda nositel určitého příjmení je s větší pravděpodobností muž, nebo žena. Naučila jsem se umožnit uživateli, aby zadal vlastní vstupní hodnoty, vykreslovat na monitoru obrazce pomocí "želvy", včetně známé kresby domečku jedním tahem (absolutní peklo pro někoho, kdo si plete v reálu i levou a pravou stranu - přepočítávat úhly podle aktuální pozice želvy mi dalo zabrat víc než samotné programování)...

Nemám ráda geometrii, ale i tento úkol jsem zvládla. Jsem o pramen šedých vlasů a žaludeční vřed bohatší, ale zvládla.

Každý týden se náročnost úkolů zvyšovala, ale pořád tak nějak přiměřeně. Aniž bych si uvědomila, co to vlastně dělám za nemyslitelnost, napsala jsem si vlastní verzi hry kámen - nůžky - papír, piškorek včetně umělé inteligence, až najednou...

Moje verze hada obsahovala nad rámec povinností i kameny, do nichž had nesměl vrazit.

Ráda bych napsala, že jsem se po některém z těchto kroků dostala na jinou, vyšší úroveň... a vlastně je to pravda. Dostala jsem se na novou úroveň chyb, kterých se mohu dopustit - a bohatě dopouštím. Už si poctivěji hlídám interpunkční znaménka, taky umím interpretovat chybové hlášky, které se k nim vážou, ale vždycky mě nějaká mrška dostane. :-)

S odstraněním chyby se úleva automaticky nedostavuje.

Ale když jo, ta katarze vás roztančí.

Mohla bych napsat romány ke každé lekci, ale neudělám to, protože nechci vynášet know-how a zadání úkolů, za kterými jistě stojí spousta práce. Musím ale kladně ohodnotit celou strukturu kurzu - lekce na sebe navazovaly, složitější úkoly byly rozkouskovány na dílčí, čímž jsme se mohli v práci dobře zorientovat, koučové reagovali na otázky i odevzdané práce velmi svižně.

Shrnutí

Ani nechci vědět, kolik hodin jsem už nad programováním strávila. Bude to velká suma. Ale vůbec nelituji, protože kurz hodnotím jednozačně jako přínosný a v programování chci pokračovat. Pokud byste někdo účast zvažovali, tak lekce pod taktovkou PyLadies můžu opravdu jen a jen doporučit. Lidé, kteří za kurzem stojí svou práci dělají skvěle. Koučové opravdu byli vstřícní, chápaví a nápomocní. Dokonce nás sami uháněli ke konzultacím, když se jim zdálo, že se o ně  málo hlásíme sami, povzbudovali nás a nikdy jsem neměla pocit, že pokládám blbou otázku nebo dělám pitomou chybu (a kolikrát byly VELMI blbé). V komunitě jsem se cítila dobře a velmi mě mrzí, že jsem nemohla jezdit i na konzultace, abych se s účastníky osobně seznámila a abych své schopnosti rozvíjela ještě efektivněji. Velmi ráda jsem v závěru aspoň přispěla na dárky pro hlavní lektory, což byl mimochodem jediný finanční náklad - kurz stojí na  sponzorech a na dobrovolnické činnosti, tudíž neplatíte žádný účastnický poplatek, takže i toto je velký důvod nebát se to zkusit.

Možnost otevřít si materiály kdykoli a prokousat se jimi svým tempem byla skvělá. Náročnost lekcí i jednotlivých úkolů gradovala postupně a vždy, když už jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak, vzápětí následovala lekce, která mi "sedla" a zase mi dodala motivaci. Ačkoliv jsem byla v týmu sama, do opravdové časové tísně a skluzu jsem se dostala jen jednou. Ale protože jsem spolu s dalšími kurzisty komunikovala s kouči a zmínila se o tom, vyhlásili koučové týdenní prázdniny bez zveřejnění nových materiálů, přestože to znamenalo prodloužení kurzu o jeden týden. Jaký větší důkaz, že jim fakt jde o to, abyste se něco klidně naučili, bychom ještě mohli chtít?

V Ostravě na mě čeká certifikát za úspěšné absolvování kurzu. Ale mému Lvímu egu udělalo hlavně velmi velmi velmi dobře, když jsem se dozvěděla, že jsem jako jediná zvládla odevzdat přes 90 % zadaných úkolů. Četla jsem si tu zprávu několikrát a udělala si i printscreen, protože tohle bych na začátku kurzu opravdu nečekala (hlavně, že jsem nechtěla nikoho v týmu brzdit, že). :-D

Kurz mi dal strašně moc a nejen, co se týče samotného programování. Neuměla jsem vůbec nic, teď už nějaké základy mám, ale hlavně jsem v programování našla nového koníčka, ve kterém se chci dále posouvat na lepší úroveň. Ohromně mi pomohl zase trochu pozvednout sebevědomí. Kdybych si udělala nějaký jazykový certifikát, určitě by mě to nenaplňovalo tolik jako tato cesta. Jazyky už jsem se učila, vím, jak na to, jsou mi blízké. Kdybych tomu věnovala dostatek času, vím, že se na uričtou úroveň prostě vypracuju. Ale tento krok mimo vše, co jsem dosud dělala, do něčeho, co vyžaduje úplně jiný typ přemýšlení, představoval úžasnou výzvu, ve které jsem překvapivě dobře obstála. Povzbudilo mě, že nejsem jen blbka z fildy, navíc s vykojeným mozkem, ale že něco v té hlavě mám a funguje to. :-)

Začátečnický kurz ze mě programátora neudělal, to ani nebyl jeho hlavní cíl. Ale ukázal mi, že ano, má cenu se touto cestou zabývat a věnovat jí svou pozornost. Posadit mě ke klávesnici není zcela beznadějné a když se tomu budu věnovat, můžu se zlepšovat. Pro mě tedy tato kapitola představuje jeden z nejpřínosnějších prvků tohoto roku. Abych se udržovala v tempu a trochu si zbrzdila své hujerské ego, plynule jsem přešla do další akce. Ale o tom radši zase až příště. :-)

Jaký kurz jste naposledy zkusili vy? Nebo který vás už delší dobu láká?