Tlapka | While True: try

Jak jsem již naznačovala na konci předchozího článku, konec srpna mě zastihl v nedobrém rozpoložení. Potácela jsem se v nejistotě svého profesního směřování, až to hezké nebylo. Dvouleté rozšiřující studium, byť v kombinované formě, bylo zatím nad mé možnosti, a jednorázové pedagogické semináře pod ně, neumožňovaly jít do hloubky témat a taky, co s nimi na mateřské? Kde si nové poznatky ověřit v praxi? A co když se do toho školství nevrátím?

Chvíli jsem váhala nad cizími jazyky. Dokončit Nuevo ven 1? Udělat si konečně aspoň FCE? Začít třeba s němčinou? Jenže témto úvahám chyběla jiskra, která by podnítila opravdové zapálení pro věc. Nebylo to ono. Až počátkem září mi Facebook přihrál post, který mě zaujal.

"Kdybych se přihlásila do kurzu, hlídali byste o víkendu Aťuli, abych se mohla učit, kdybych přes týden nestíhala? Je to na tři měsíce." zeptala jsem se Toma a mamky. Oba, znajíce mé studiachtivé já, mě podpořili.

"A co je to za kurz?"

"Programování pro začátečníky..."

"Ohohó!" zahalasil můj drahý a div že se neplácal do kolem. "Hohó!"

A tak začal po pletení košíků další díl seriálu Tisíc způsobů, jak vám může na mateřské jebnout.

Kurz začínal hned následující týden, ale přihlašky ještě přijímali. Vyplnila jsem krátký formulář s dotazníkem, kde jsem se svěřila organizátorům, že jsme na gymplu pár hodin programovali v Pascalu (Clrscr; uaaa!), že jsem na výšce měla zkoušky z výrokové a predikátové logiky a matlala něco do Logicoly a Tarski´s World (z predikátové jsem měla snad jako jediná z ročníku za jedna, to byl dobrý úlet) a z jazykového korpusu, kde jsme taky používali něco jako programovací jazyk. Zároveň jsem ale přiznala, že nebudu moct dojíždět na každotýdenní setkání do Ostravy, což bylo výrazně doporučeno pro úspěšné a efektivní zvládnutí kurzu.

Odeslala jsem formulář dřív, než si to rozmyslím, a přistihla jsem se, že bych moc chtěla, aby mě vybrali. Zároveň mě to dost děsilo, protože o počítačích nevím zhola nic. Kdykoli s mi cosi podělá, ať už hardware, software nebo to ani nedokážu poznat, hledám pomoc u Toma. Ale podlehla jsem slibu "programování od naprostého začátku" a říkala si, třeba to zvládnu a dokážu si i ostatním, že nejsem úplně blbá. "Oběť humanitních věd", jak říkala naše chemikářka. Ta z fildy, co nemá na víc než biflování se všeho z paměti (lidi, co tohle řekli, mají o fildě velmi zkreslené představy).

A oni mě fakt vybrali! Stala jsem se tedy nováčkem v komunitě, která nás měla uvést do předsálí světa I.T. Slavnostně jsem si umyla hlavu, vzala čisté tričko, a v ohlášenou hodinu si sedla k streamu ze zasedačky místního technologického centra, abych se aspoň na dálku připojila k úvodní lekci. Ale protože času je pomálu, dala jsem si vedle notebooku palačinkovač a šup, aspon při tom nadělat placky na zítra. Tím však můj multitasking při programování asi definitivně skončil. :-D Každopádně hlavní lektor i ostatní koučové působili mile, vtipně a nápomocně, ostatní kurzisti (převážně ženy) taky. A navíc většina z nich nešvindlovala a nevěděli taky zhola nic. Oba tyto faktory mě povzbudily, přihlásila jsem se na všechny potřebné platofrmy a vrhla jsem se na první lekci.

1. lekce

Cílem lekce bylo nainstalovat si potřebné programy pro práci s kódy, naučit se pracovat s příkazovou řádkou a vytvořit a aktivovat si virtuální prostředí. Po přečtení anotace v tomto duchu jsem usoudila, že jsem tady asi špatně, protože jen z toho virtuálního prostředí se mi ježí hrůzou chlupy až na nohách (Co když zaviruju nebo prostě nějak pokazím notebook? Ani není můj!). Nenechala jsem se ale odradit a kromě dostupných textů jsem si pustila i průvodní video.

"... kurzor, to je tady, jak vám to bliká..."

Ale jo, bude to můj současný level. :-)

U toho prostředí jsem se malinko zdržela, ale zbytek šel jako po másle. Naučila jsem se přepínat mezi složkami v příkazové řádce, používat ji jako kalkulačku a odevzdala jsem všechny úkoly, které to měly potvrzovat. Založila jsem si zvláštní sešit :-) a oprášila zvýrazňovače, protože IT neIT, já jsem prostě papírofil, zejména při studiu.

S předstihem jsem odevzdala domácí úkoly, ale není se čím chlubit - zahrnovaly i triviality typu Jaký máte operační systém? a použití příkazové řádky jako kalkulačky, takže se nesly v duchu pouhých příprav na opravdové programování.

Haha. OPRAVDOVÉ programování vypadá podstatně jinak, to je mi jasné. Cílem kurzu ani není udělat z náš programátory, na to tři měsíce nestačí, ale na zjištění, jestli je to úplně slepá ulička v zákrutech mého mozku, to stačit bude.

Třeba odpadnu hned u druhé lekce, že? :-)