Každoročně se rozhoří diskuse o smyslu a náročnosti didaktických testů, Cermatu a maturity vůbec. Gymplácká komunita frká, že to bylo snadné, učňovská se vzteká, že to bylo těžké, učitelé si stěžují, že Cermat zase kálí na psychiku maturantů a na první stránku testu práskne dlouhý text, aby maturanty řádně vydivočel, a starší generace kvílí, že to jde s mladými od deseti k pěti a oni by odmaturovali v sedmé třídě.
Kde je pravda, se hledá složitě. Asi někde uprostřed. Rozhodla jsem se zkusit takový test testu – a maturitu si napsat. Jsem z gymplu déle, než bych si přála, a i slavné aféry Jidáš a epizeuxis mě minuly už jako absolventa. Češtinu musím mít stoprocentní, angličtinu jsem měla taky bez zapocení, ale co matika? Ha? Ha!
Podmínky testu: Test jsem psala v odpoledních hodinách, přiměřeně unavená tomu, že jsem od rána kmitala kolem Aťky. Mamka ji vzala do kočárku na zahradu a já si mohla odpočinout – já kráva jsem tento čas věnovala didakťáku z matiky. Touha zjistit, jestli bych to dala aspoň na tu čtyřku a jak moc mi tlačí mlíko na mozek, zvítězila nad únavou.
Maturanti můžou u testu používat kalkulačku, rýsovací pomůcky a matematické tabulky. S rýsováním se mi drbat nechtělo, tabulky jsem měla půjčené snad i na gymplu, takže jsem se pokusila vystačit s kalkulačkou. Během řešení jsem několikrát odbíhala podat něco mamce pro malou, vzít si pití nebo zavřít a otevřít okno, protože počasí bylo více než aprílové. Poslední dvě úlohy jsem pak řešila při kojení. Takže maturanti měli oproti mě výhodu soustředění a klidnějších podmínek. Na mé straně pak stálo vědomí, že zkoušku píšu jen ze srandy.
Jdu na to!
První úkol o dávkování sirupu jsem vyřešila z hlavy. Právě on mě inspiroval k řešení testu, na jedné z učitelských platforem jsem viděla soubor s tipy, kolik procent studentů úlohu úspěšně vyřeší. Bože, ať to mám dobře, když tak frajeřím!
Dvojka. Upravte do tvaru trojčlenu. Što takoje trojčlen? Odvodila jsem si, že tam bude nějaké n, odmocnina z n a číslo, výsledek mi v tomhle tvaru i vyšel, nechám to tak.
Vyjádřit veličinu v závislosti na jiných je snadné, ale radši si to napíšu, ať neudělám blbou chybu.
Zjednodušte výraz. To jsem na gymplu milovala! Z toho velkého hnusného chrchle zlomků a závorek udělat výsledek typu 2a a proklet to hovado, co to zadávalo, že kolem toho dělá takové cavyky!
U pětky první zádrhel. Tohle jsem uměla, ale jak se to jen dělalo? Stanovila jsem si podmínku a pak zkusila tabulku a dosadit hodnoty z intervalů, tak nějak to bylo... kontrola mi však nevychází. Nebudu ztrácet čas, postupuju.
Vyřeším rovnici a příklad s výsledky voleb, pak je tam úloha na pravděpodobnost a logaritmus. Obojí jsem na gymplu uměla a myslím, že mít čas a tabulky, dohledám si vzorec a dám to dohromady. Takhle se o to ani nepokouším.
Rovnice a otázka na medián. Primitivní!
Lichoběžník a počítání chybějících údajů. He. He. No, něco jsem splichtila.
Čtrnáctka, tenhle typ miluju. Dva čtou knížku o 240 stránkách, každý jinak dlouho a po jiných kvantech stránky. Kolik stránek denně čte Aleš? Záhy mi spadl hřebínek, protože se mi v soustavě rovnic nechce nic vyrušit. Není čas, jdu dál. (Později u kojení najdu chybu ve znaménku a výsledek mám hned).
Příklad na posloupnosti. Když jsme to probírali, počítala jsem je spolehlivě. Teď už si vzorce nepamatuju a tabulky nemám. Smolík. V další úloze aspoň nasázím ANO-NE, zda vůbec o posloupnosti jde.
Vypočtěte odchylku přímek. Ani za milion, čas se krátí. Ostatně, za pět minut vyprší! Zklamaná, že jsem došla jen do ¾ testu, pokus ukončuji, dočtu se, že na řešení mám DVĚ hodiny, ne jednu. Pokračuji, ale už nechytím stejně dobrou vlnu. Další geometrické úlohy vynechám rovněž, s výjimkou výpočtu výšky domečku a obsahu formy, co vypadá jako obal na vajíčka. Tam se celkem zdržím, ale výsledek mi na druhý pokus vyjde v rozmezí nabízených možností.
Pak už dám dohromady jen jednu rovnici, přiřadím rovnice ke grafům funkcí a jedu druhé kolo, ve kterém spočítám ještě asi dva příklady a natipuju těch pár úloh s nabídkou možností řešení. U kojení pak dořeším dvě rozpočítané úlohy a test předčasně ukončím. O to, co si nepamatuju vůbec, byť mi to dříve šlo, se vůbec nesnažím. Nevyužila jsem zhruba 20 minut z časového limitu.
Výsledky:
Chopím se svého improvizovaného záznamového archu a otevřu soubor se správným řešením. Dmu se pýchou, prvních 6 úloh včetně toho intervalu u nerovnice mám dobře a body mi naskakují na konto. Hloupou chybou přicházím o body za volební úlohu, ty mě mrzí. Pak mám dobře i další úlohy, kde jsem si byla jistá. U posuzování posloupností mám dobře 3 ze 4 podotázek, takže ztrácím jeden bod, stejně tak u grafů funkcí, škoda. Zvrzala jsem ty lichoběžníky a nepodařilo se mi tipnout ani jednu z uzavřených úloh, nad nimiž jsem si záměrně nelámala hlavu.
Celkově jsem dosáhla na 23/50 bodů, tzn. 46 %, přičemž minimem pro složení zkoušky je 33 %. Známka by odpovídala čtyřce, ke trojce nechybělo moc. Zkoušku bych složila, nebylo by to ani s odřenýma ušima, ale k mým výborným výsledkům má výsledek daleko.
Hodnocení:
Mám smíšené pocity. Splnila jsem hlavní cíl – test jsem složila, i když jsem se matice věnovala naposledy před osmi lety na gymplu. Povedlo se mi to i bez jakékoli přípravy, bez tabulek a s ne ideálním soustředěním. Na druhou stranu čtyřka není výsledek, který by mě uspokojil. Stačilo nesplést ten příklad s volbami nebo lichoběžníkem a hned by z toho byla aspoň trojka. V tipovaných úlohách mi taky nepřálo štěstí, netrefila jsem ani bod.
Ve svém hodnocení musím zohlednit i fakt, že mnoho úloh jsem se ani nepokoušela vyřešit kvůli absenci tabulek. Vzhledem k tomu, že si však pamatuji, že na gymplu jsem je řešila poměrně hladce, takže by mi stačilo připomenout si vzorce, věřím, že s trochou opakování bych neměla problém test vyřešit ne na trojku, ale na dvojku. Což už by bylo adekvátnější mému egu (eguuu, řekla by Aťka).
Takže? Z mého úhlu pohledu didakťáky z matiky vážně těžké nejsou. Výsledku 46 % jsem dosáhla po 8 letech bez hodin matematiky, bez přípravy i tabulek. Vystačila jsem si jen se selským rozumem a každodenní matematikou. Složení zkoušky je dobrá zpráva, ale mrzí mě, mrzí, že tam nepadla aspoň ta trojka. Možná stačilo se hecnout, nepodvolit se klesající pozornosti a v těch 20 minutách, co mi zbyly, zkusit odvodit řešení ještě aspoň jedné úlohy.
A jak si myslíte, že byste obstáli vy? Zkoušeli jste si někdy některý z didakťáků? :-)