Jak se čte Píše?

Většině z nás se teď pozměnily plány a s uvolněným časem nakládáme různými způsoby. E-mail, na který mi chodí reakce na komentáře, které nechávám na blozích, se v posledních dnech slušně zaplnil. A to mě přivedlo na myšlenku - jak my se vlastně vzájemně čteme?

Každý z nás má zřejmě představu o pravidelných návštěvnících svého blogu. Jsou tu ti, co čtou a komentují pravidelně, ti, co jen čtou, jiní se zase staví jednou za čas, ti, kteří přijdou a beze stopy okno po přečtení zase zavřou... Někteří přispívají průběžně, jiní ve vlnách. A tak by mě zajímalo - za jakých okolností vlastně k těm našim virtuálním setkáním dochází?

Jestli vyjde najevo, že se čteme všichni vzájemně při sezení na záchodě, doufám, že to nerozklíží naše sdrečné vztahy zde. :-D

Většinu svých oblíbených blogů sleduji prostřednictvím hlavní stránky píše.cz, kde si rozkliknu na lištu ty články, které mě zajímají. Jednou za čas zkontroluji odrážku mí přátelé na vlastním blogu, protože zaheslované příspěvky se na hlavní stránce nezobrazují. Oblíbené blogy mimo píše.cz omrknu zhruba jednou týdně. Jednou za čas mě popadne chuť najít nějaké nové bloggery, a tak se inspiruji v komentářích na blozích, které už čtu (hlavně Boudicca mívá čtenáře i z jiných platforem, takže v takových případech se většinou vydám na její web jako na rozcestník).

Okolnosti čtení blogů se u mě v posledních dvou letech výrazně změnily s tarifem, který zahrnuje i data. Zjistila jsem, že právě blogy a twitter jsou ideální čtení na cesty do práce. Vždy jsem trávila čtvrthodiny tramvají a pokud jsem nejela s mamkou autem, tak ještě tři čtvrtě hodiny v autobusu. Většinou u mě ale zvítězí lenost a na mobilu se mi nechce psát komentáře, zejména, pokud se chci ke článku vyjádřit více. Takže s přečteným článkem čekám několik dní, než si udělám čas u počítače, otevřu si příspěvky tam, proletím je pro připomenutí očima a pak sepíšu svůj komentář. Pokud tedy máte pocit, že čtení šidím a své reakce odbývám, pokud mé příspěvky pod sáhodlouhými články dělí třeba jen pár minut, zde je vysvětlení. :-)

Kromě mobilu čtu blogy i na počítači. Skoro pokaždé, kdy ho zapnu (prakticky denně), najedu na hlavní stránku serveru a co mě zajímá, si otevřu na liště. Není to však záruka mé rychlé reakce, protože pak se jdu věnovat tomu, čemu potřebuju akutněji, a... no, řekněme, že některé blogy tam zkysnou velmi dlouho. :-D To se týká blogů především:

a) příliš dlouhých

b) těch, které si chci vychutnat, až na ně budu mít čas

c) myšlenkově náročnějších, po nichž si chci před komentováním téma a svůj názor promyslet a zformulovat.

Pro představu, aktuálním rekordmanem v liště otevřených záložek "na potom" je ekvádorské vyprávění Eithné, omlouváme se, gratulujeme a posíláme čestné občanství mého prohlížeče.

:-D

Čtu tedy blogy v podstatě každý den, kolikrát zachytím i články, které pak jejich autoři smažou. Ale než se k nim vyjádřím, trvá mi to déle a občas už není k čemu. :-) Protože podobný přístup zastávám i na jiných webech, moje lišta v prohlížeči často překypuje vším možným. Když dosáhnu určité meze, dostanu zpravidla amok a rozhodnu se, že od počítače nevstanu dřív, než se zbavím třeba deseti oken. Takže i když si troufám tvrdit, že komentuji průběžně, občas přijde velká vlna, a to i u "starých" článků.

Dřív jsem psávala cestou do/z práce, dnes jsem při čtení většinou doma nebo na zahradě. Počítám, že až se zruší karanténa a budu chodit na procházky s kočárkem, občas si sednu na lavičku, budu se slunit a číst i tam. Nadčasovou klasiku pak tvoří komentáře z čekáren u doktora.

Vzhledem k tomu, že můj režim teď řídí Áčko, která ještě neřeší denní režim, se věnuju čtení blogů i psaní komentářů ve dne v noci. Houpáním v hojdavaku je činnost nenáročná, leč mnohdy zdlouhavá, takže zkrácení dlouhé chvíle se hodí.

Souhrn aktivit a míst, jimiž mě píšáci virtuálně provází, je tudíž poměrně pestrý a nic na tom nezmění ani současná omezení. Díky za vaši společnost, milí píšáci!

A tak by mě zajímalo - kdy se věnujete čtení a komentování blogů vy? Máte v tom nějaký systém? A kde hledáte nové zajímavé čtení?