Aneb Jak mě tak trošku vyrazili od obhajoby. :-)

Datum 21. srpna budu už asi navždy mít spojeno se třemi událostmi - s okupací, jak Špotákovou vyhrála posledním hodem olympiádu a s obhajobou diplomky. Co z toho změní kolektivní nebo individuální dějiny, posuďte sami.

Na fakultu jsem vyrazila ráno s mamkou autem. Autobusem bych musela vyrazit jen o maličko později, abych měla časovou rezervu, a takhle jsem to měla aspoň pohodlnější. Čekala jsem hodinu, než dorazila spolužačka. Takže jsme společně kvílely, že tam musíme být hned ráno, ale jdeme na řadu až poslední, takže se budeme hezkých pár hodin škvařit ve vlastní šťávě a chytat nervozitu od ostatních, kteří mezitím otráví i komisi. To chceš.

Miluju odškrtávací seznamy. Kolikrát si zapíšu i úplnou blbost, jen abych si ji mohla hned odfajfknout. Takže ne, žádné čuňačinky, dosáhla jsem něčeho podstatně jiného.

• M - leden
• G - červen 
• R. - srpen 

5. 6. 2017, taková pěkná postupka. Konečně ranní skupina. Ze dvou komisí ta výrazně lepší - ne že by ti druzí byli vyhlášení saďouři, ale my je ani moc dobře neznali, zatímco "naše" komise byla opravdu "naše". Předemnou šla jedna dobrá, ale normální slečna, dále dle očekávání nejslabší článek, zatímco ti dva, od kterých se dalo čekat, že budou našprtaní, až po mně. Zdálo se, že hvězdy jsou mi nakloněny. Tak toho jen využít...

Áčko je sen, béčko výzva, céčko cíl.

5 dní do státnic. Měla bych začít být nervózní, minimálně z toho, že vůbec nejsem nervózní. Co se to sakra děje? :-)

Rozluštění minulého článku a možná i mé životní křižovatky pro tento rok. Pro ty, kteří nemají přístup (zatím) do Předsíně - mám za sebou nostalgickou procházku po fakultě, kde jsem zjistila, že momentálně hledám a potřebuju něco jiného, a proto se vydávám hledat životní moudrost do knihovny.

Celé mé rodině, většině okresu a půlce sociálních sítí se po dnešním dni výrazně uleví, jelikož jsem u prvních ze tří státnic uspěla a v indexu se mi konečně objevila solidní známka (jo, vidíte, o svém posledním zkouškovém jsem vám taky ještě nenapsala, že?).

Ano, někde na časové ose mezi mým drahým, Cayenne a Julčou jsem zahájila nový semestr i já. Poslední regulérní, dalo by se říct, protože v letním už mě čekají "jen" souvislé praxe, diplomka a státnice. Tudíž si užívám poslední zápolení o sestavení rozvrhu, poslední opravdu pravidelné dojíždění, poslední čtyřhodinová okna mezi předměty prosezená na chodbách a ve studovně. A v neposlední řadě poslední čtvrtrok v těsné blízkosti Terky a podobných živlů.

Zřejmě takový pokyn přišel od fakultního rozvrháře. A vůbec ze všech směrů. Tohle fakt nesnáším, když třeba celý týden hnípete doma, nikdo nemá čas nic s vámi podniknout, a pak se nakupí tři akce na jeden den, stejný čas, jen místa diametrálně odlišná. Aaaaaaa!

Důvtipně načasované státnice na konci srpna způsobily, že do 4. ročníku jsem nastupovala v podstatě bez prázdnin. Na podzim mě ještě poháněla energie z čerstvého titulu, na jaře mi totálně došel veškerý drajv. Už jsem se zmiňovala, že celý ročník jedu na půl plynu, že? Tak teď jsem úplně pustila pedály a dojížděla ze setrvačnosti. Motor řval, ale naposledy škytnul až za cílovou páskou, kterou přeskočil ve svém posledním vzepětí.

Aspoň mi to tak připadá. Zkouškové? Zase? A co se mám učit? Nic jsme nestihli probrat!