Důvtipně načasované státnice na konci srpna způsobily, že do 4. ročníku jsem nastupovala v podstatě bez prázdnin. Na podzim mě ještě poháněla energie z čerstvého titulu, na jaře mi totálně došel veškerý drajv. Už jsem se zmiňovala, že celý ročník jedu na půl plynu, že? Tak teď jsem úplně pustila pedály a dojížděla ze setrvačnosti. Motor řval, ale naposledy škytnul až za cílovou páskou, kterou přeskočil ve svém posledním vzepětí.
Jaké zkoušky jsem v 8. semestru absolvovala?
Nejvíce ze života: pedagogická psychologie. Díky vyučujícímu skvělý předmět. "Nebudu vás učit, co si můžete nastudovat sami. Budu přednášet, co se v knihách nedočtete. Zpracované otázky vám pošlu a zkoušku si můžete udělat kdykoli během semestru.". Pochopila jsem, že se mi nabízí výborná možnost ušetřit si trochu sil ve zkouškovém a možnost předtermínu jsem využila hned v dubnu. Ze zkoušky jsem si kromě pár hlášek odnesla áčko. :-) Na hodiny jsem chodila i po zkoušce, protože to zkrátka stálo za to.
Nejsnadnější: kurikulum pro ZŠ a SŠ. Předmět, který mě neprudil tolik jako mé spolužáky. Opravdu začínám tíhnout spíše k didaktickým předmětům oproti oborovým. Odevzdala jsem obě seminárky s předstihem a kvalitně zpracované (bavilo mě to), nasbírala jsem docházku a na první termín (v zápočťáku) jsem si drze přišla pro áčko, protože mi bylo jasné, že jiná příležitost získat nejvyšší známku už se nenaskytne. :-D Pobavilo mě, že na tuto zkoušku jsme šli asi nejlépe připravení, i když samotný předmět neustále odpadal.
Nejvíce podceněná: španělština. Po suverénním zimním semestru mi ujel vlak a náhle se z dobrovolného předmětu, který mi měl vyleštit průměr, stalo vážné ohrožení stipendia. :-D Ve skupině jsem si připadala jako tupec, protože stejný nápad, jak si zlepšit průměr, měli i ostatní, kteří už se ale narozdíl ode mě očividně učili španělsky na SŠ. Takže mezi jejich plynulými odpověďmi mé vzpomínání na slovíčka, upravování do (ne vždy) správného tvaru a následné přeházení slovosledu krásně vynikalo. Před zkouškou jsem si udělala intenzivní rychlokurz s kamarádkou Niki na drátě a učebnicí Nuevo ven. Zalátala jsem rezervy ve slovní zásobě, zafixovala si gramatiku a oprášila nepravidelná slovesa. Uklidňovala jsem se, že u písemné zkoušky by moje potřeba o něco delšího času na vyjádření nemusela vadit. Po dvou dnech se mi zdálo, že B by mohlo být docela reálné a opravdu jsem ho získala. :)
Nejnáročnější: historická gramatika. :D :D :D :D :D
Ne, tak vážně.
:D :D :D :(
Od sestavení rozvrhu se hgrm tyčila v dáli jako temný mrak, který se stále blíží a roste. Normální zkoušky bývají za 4 kredity, náročné za 5 a hgrm za 7. :-D Každý týden přednáška i cviko (většinou máme jedno z toho ob týden), docházka, seminárka, průběžný test, závěrečný test a podle bodů ještě ústní... požadavky nezní tak obludně, když nemáte čest se samotným obsahem. Na jednu stranu mě předmět bavil a zdálo se mi ohromně zajímavé, dozvědět se, proč deset, ale devadesát, proč vejce, ale vajec... na druhou doopravdy náročné. A hláskové změny! Samozřejmě probíhají ve dlouhých překrývajících se intervalech a v každém nářečí jinak. Kolektivní zoufalství se odrazilo i na mé známce - nakonec jsem vybojovala C. Konec nadějí na vyšší stipendium, protože 7 kreditů má ve váženém průměru rozhodující slovo (pro srovnání - 7 kreditů jsem měla v součtu za kurikulum + pedpsych nebo polif + literaturu).
Zadání mé seminárky. Transliterovat a transkribovat to šlo, historický kontext památky taky, ale odůvodnit dataci podle jazykových jevů a rozebrat morfologii, syntax a ostatní aspekty, to už drhlo :-D Mimochodem, písmo se jmenuje bastarda. Výstižné! Dlouho jsem myslela, že dievky jekaly, ale ve skutečnosti čekaly. :-D
Nejnudnější: politická filosofie. Gratuluju si k rozhodnutí, že jsem si před ni dobrovolně dala španělštinu, jinak bych se asi mnohdy nedonutila na hodiny přijít. Znovu jsem si ověřila správnost svého rozhodnutí nevěnovat se právu. Co jsme probírali? Pár odborných esejí, antiku, ústavy z česk(oslovensk)é historie, LZPaS, azylové právo... mohlo to být podstatně zajímavější, nebylo. Mohlo to být i tak za A, nebylo. Dva body chyběly. Hlavně, že jsem se toho předmětu zbavila. :-)
Nejnedocenější: starší česká literatura. Poctivá docházka na semináře, seminárka, písemný test, ústní zkouška a odevzdaný seznam nastudované četby (z éry od Cyrila s Metodějem až po baroko) včetně studií za neodolatelnou cenu 3 kredity! Sakra práce, literatura byla na bakaláři za 3k vždy v zimáku, kde předmět končil zápočtem, v letňáku jsme skládali zkoušku za 5k. A mělo to svůj důvod! :-/ Kvůli vytížení (jo, říkejme tomu tak) jsem nestihla skoro žádnou literaturu načíst během roku, takže jsem doháněla o zkouškovém a musela zkoušku i posunout, což se mi stává velice zřídka.
Test byl náročný. Týden před ním jsme na sebe mrskali pojmy, hráli autor - dílo - jazyk - žánr - datace (s přesností na půlstoletí, rozmezí 9. - 18. st.) a zoufale uvažovali, jak poznat ukázku z díla, které určitě zrovna nebudeme mít načtené. Víte, kolik toho stihli lidi napsat od soluňských bratrů po obrozence? MOC! :-D Terka v základním přehledu napočítala 250 děl. V různých jazycích, které bylo třeba si taky pamatovat, protože kupodivu mnoho spisů o obraně češtiny bylo napsáno latinsky. :-D
V testu přišel můj světlý okamžik a zvládla jsem ho na 49/50b. Na ústní jsem se dostavila zoufale unavená, ale cítila jsem, že mám krytá záda testem, a spočítala jsem si, že když dostanu D, můj výsledný průměr bude rovných 1,5, což je i hranice stipendia. Ještě před zkouškou jsme se bavily s holkama o tom, že nikdo ze známých (včetně Terky, která se hlásí na medievalistiku jako svůj další obor) nedostal áčko. Že je asi prostě nedává, maximálně nějaké hypertajné elitě. Tipovala jsem svůj výkon na C, když mi sednou otázky, tak na B. Dostala jsem A. :-D Jsem velmi ráda, že šlo o mou poslední zkoušku a na fakultu už nemusím, protože jinak by mě někteří spolužáci sežrali. :-D
Rozvrh žádná sláva. Když jsem přičetla dojíždění, pomvědování a práci... doufám, že příští semestr nám bude přát víc.
Sečteno a podrtženo za celý ročník: už dlouho jsem necítila takovou úlevu, jako když jsem ve středu za sebou zabouchla dveře fakulty. Demotivovaná a vyšťavená. Absolvovala jsem 16 zápočtových předmětů a dalších 9 zkouškových (4xA, 4xB, 1xC), dohromady za 90 kreditů (ke státnicím potřebuju 120 :-D) a s průměrem 1,39. Takže dostanu nižší stipko (do 1,5), vyšší (do 1,2) se stalo s novými známkami téměř nedosažitelné. Tenhle ročník jsme totiž poprvé byli hodnoceni na škále A-F oproti předchozímu 1-4. Průměrně jsem ve zkouškách získávala kolem 87%, což vypadá jako skvělé číslo a dřív to znamenalo jedničky, ale na A už je zapotřebí 91%, takže většinou jsem už sklouzla do B, které se ve váženém průměru počítá jako známka 1,5.
Ufff, za sebou toho mám letos hodně. A před sebou ještě víc. Ale o tom až jindy. Prázdniny jsou po dvou letech tady! :)