hroznetajne: Bude to jízda!
Máš toho požehnaně, ale vůbec se o Tebe nebojím! To se daleko víc bojím o tu rodící vedoucí, než o to, že bys to nezvládla!
Na rozdíl od Tebe teprve vbíhám na trať, to Ty jsi už jenom pár metrů do cíle .
tlapka: Člověče, já už se taky nebojím. Jenom remcám, jásám, pindám, ale přitom pracuju a postupně se šinu k cíli. Ale neřekla bych, že chybí pár metrů. Hlavně ty poslední bývají nejtěžší, už máš křeče, jsi celá zpocená a tak.
iva: Tomu se dá říkat - nuda, nuda, šeď, šeď
Co se poslední otázky týče, kdykoliv okolo druhé hodiny ranní. To je pro čerstvou matku jediná chvilka, kterou má pro sebe
Začni tím, že jí navštívíš doma s plyšákem a nabídkou venčení, pardon, vyvážní kočárku s miminkem, aby si maminka odpočinula. Bude ti vděčná a třeba ty písmenka v tvé práci uvidí méně rozmazaně
Držím palce
tlapka: Pfff, to vstávat nebudu. Ještě, že e-mail jde poslat kdykoli a přečíst, kdy chce, nezávazně na odeslání, taky. Soucítím s jejím bděním, ale zatím mi stačí to moje.
Zní to krásně, milé gesto! Na střední bych do toho šla, ale na výšce, kde je každý z jiné části kraje/Moravy/ČR asi zůstaneme u toho e-mailování. Mně by stejně nikdo soudný takhle malé dítě nesvěřil.
Děkuju!
iva: No... já jsem například v jedné chvilce úplně v klidu svěřila kočárek s dvojčaty choťově kolegovi z práce - a to jsem o něm věděla jen to, že se s manželkou už pár let snaží o mimino. Jsou prostě v životě rodičovském chvíle, kdy se chceš hlavně vyspat
brutally-honest: Tak si říkám, že vedle Hermiony a Rory Gilmore patříš k osobám, které mě svým zápalem inspirují k tomu, abych to s tou školou ještě vydržela :- )) Že už máš 13 stran diplomky, je super, nejtěžší je beztak ta první, která mě momentálně čeká :- ) Tak ať ti ten mírný optimismus vydrží a asi se bude hodit i dávka flegmatismu, třeba při učení hordy puberťáků :- D
tlapka: No to jsem v dobré společnosti!
První se psala skoro sama, horší bude, až vystřílím všechen prach. A úplně nejvíc mě děsí sestavení dotazníku pro praktický výzkum, tam tuším katastrofu.
Hele, to je super. Flegmatismus mi ještě nikdo nepopřál a přitom je tak potřebný!
kiki94: S tebou mam pocit, ze ti ten zivot utika rychleji nez ostatnim - jakobych pred chvilkou cetla, ze jsi prave ziskala cerveny diplom za bakalare a ty pritom za maly okamzik budes mit i ten magistersky! Drzim moc palce do finise!
Kdy ti to cele konci? Budes si pak davat pauzu nebo od zari bys chtela jit primo na to?
tlapka: No joo, vlastně, teď to bude rok od promocí. Ono to magisterské studium je krutě krátké, jen první a poslední rok - to není fér, ten prostřední rok jako na bakaláři hrozně moc chybí!
Možná to skončí v srpnu, možná ne. Sehnat práci bude asi boj. Pokud budu prohrávat, tak asi fakt půjdu na ten doktorát, kde mě všichni vidí. Nebo si střihnu ještě jedno magisterské.
rebarbora: Sice je to na poslední semestr hodně nejistot a otazníků, ale určitě to nějak zvládneš (budu držet palce ). A co se týče té poslední otázky, myslím, že čím dřív tím líp
Třeba si ještě ráda "odpočine" od přebalování a kojení
tlapka: Čekám na vyjádření k textu od kamaráda a jdu do toho. Není čas ztrácet čas!
atraktivnistrasilka: Přeju hodně štěstí! U odučování povinných hodin bude potřeba.
Vzpomínám na ty chudinky, které u nás vloni a předloni učily němčinu, dějepis a češtinu. Jedna z nich byla tak nervózní, že dělala začátečnické gramatické chyby (er habe, du ist budiž příkladem), které věřím, že by normálně neudělala. Druhá byla ženský Igor Hnízdo, tu jsem ráda neměla, ale pak tam byla holka, na které bylo vidět, že se trochu bojí a byla docela dost zmatená - což někteří mí spolužáci vycítili a její hodiny odbojkotovali. Já ze všech těch studentek byla docela dost zmatená, někdy jsem nechápala, co po mně chtějí, ale snažila jsem se jim tak nějak pomáhat - být v hodinách aktivní, když se k tomu ostatní neměli, ač tam normálně sedím jak pecka a neprojevuji se. Přála bych Ti, fakt moc, ať máš štěstí na studenty. Zmatená budeš jak ty, tak oni. Hlavně, prosím, nebuď Igor Hnízdo. Já už se taky psychicky připravuju na příchod dalších studentek němčiny a češtiny, to jsou takové typické předměty, kde máme studenty každoročně.
tlapka: Jménem všech minulých, současných i budoucích praktikantek ti děkuju za tvůj přístup, kéž by takových studentů bylo více. Myslím, že na prvních hodinách se každý chytá i toho pověstného stébla. Na Igora nemám povahu, takže to nehrozí. Někdy si říkám, že je to škoda.
atraktivnistrasilka: Igor Hnízdo byla Ruska, které jsme rozuměli lépe německy jak česky. Tvářila se vyloženě nadřazeně, jako hotová profesorka, přitom ve cvičeních měla chyby.
Já chyby chápu, u studentů kor, ale jestli jí bylo třiadvacet, čtyřiadvacet, a nám sedmnáct, šestnáct. A tej průmky bych se zase tolik nebála. Autobusem domů jezdím s hodně klukama co chodí na vedlejší průmku, a když tak poslouchám, co si cestou povídají, konstatuju, že to jsou ta stejná jelita, jako u nás. A sice, osmnáctiletí kluci, co si o přestávkách házejí vlaštovkama a na chodbě posílají natahovací autíčka. Což by však nahlas a mimo školu nepřiznali ani za nic. Znám svý lidi a znám i kluky z průmky.
Důležité je býti od začátku kámo a brát je všechny jako nevyzrálé klučiny, což oni doopravdy jsou.
boudicca: Máš to veselé. Jsem hrozně zvědavá na zážitky ze praxe, podle střípků z Twitteru to vypadá dost zajímavě. S chlapci hodně štěstí!
tlapka: Je to skvělé. Půl víkendu jsem strávila tím, že se snažím převyprávět Strakonického dudáka, aniž bych použila slovo "dudy".
Bože, ať už je to za mnou! Článek bude rozhodně a doufám, že nebude muset jít pod heslo.