Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Pfff, to vstávat nebudu. Ještě, že e-mail jde poslat kdykoli a přečíst, kdy chce, nezávazně na odeslání, taky. Soucítím s jejím bděním, ale zatím mi stačí to moje.
Zní to krásně, milé gesto! Na střední bych do toho šla, ale na výšce, kde je každý z jiné části kraje/Moravy/ČR asi zůstaneme u toho e-mailování. Mně by stejně nikdo soudný takhle malé dítě nesvěřil.
Děkuju!