Varování: článek jsou večerní zachmuřené výplody bez nadhledu

Letošní rok je podivný a slýchám to z vícero stran. Nechci to moc rozebírat, spousta z věcí, které mě letos nějak ovlivnily, patří do soukromí jiných. Jen vám řeknu, stojí to za prd a útoky jdou kolikrát do citlivých míst.

V pondělí jsem se vrátila do práce. Byla jsem dost vynervovaná, i když jsem věděla, že loni i předloni to klapalo, teď mi byla představa, že si stoupu před partu dětí, nějak proti srsti. Že to nebude dobré, jak to zvládnu a taková ta moje klasika. Ale když jsem si udělala přípravy, zapnula v práci interaktivku a šla si dolů k šatnám vyzvednout děti a představit se rodičům, když už nebylo zbytí, tak jsem se zklidnila a šlo to fajn. Rodiče se usmívali a děti byly úplně nadšené z tabule, když jsem jim ukazovala, že se na ni píše i prsty. Pak jsem šla odevzdat předškoláckou skupinu a vzala si školáky. Děti z 2. - 4. třídy a dva sedmáci. Takže paráda, budu dělat troje přípravy. :D Ale nevadí mi to. Hlavně, ať jsou děcka v pohodě a rodiče spokojení.

Mimochodem, letos mám úplně jiné děti než loni. Předškoláky učím vůbec poprvé, ale ve školní skupince nemám ani jednoho zloňska, jsou tam i ti sedmáci a "podařilo" se mi něco nevídaného - napříč všemi skupinami loňskými i letošními nemám žádné opakující se jméno! :D A na první příležitost se provalila i zřejmě největší kecka, jeden klučina mě hned ve dveřích uvítal (ne já jeho) s tím, že to tu zná, že už sem chodí na kroužky čtvrtý rok a osobně na třetí počítač od dveří nainstaloval Minecraft. Komunikativní děti jsou radost. :D A pak mě rozsekal tím, že když mu po dlouhé době naskočil monitor u počítače, s naprostou samozřejmostí zahlásil: "Heuréka!". :D

Zhruba před měsícem jsem se odhodlala k čistce ve svém šatníku. Spousta věcí šla na menší úpravy, pár jsem jich přeřadila do kategorie "na doma", pár jich šlo na hadry a pár v podstatě nenošených jsem poslala do oběhu pro méně vyvinuté známé. Při zkoušení na mě ale naplno dolehl fakt, že za á se na vysokoškolačku často neoblékám dost elegantně (do školy to

Zjistila jsem o sobě novou věc. Jsem na prachy. Pro mého drahého je dobrá zpráva, že ne na cizí, ale na svoje. Na vydělávání si a šetření. :D

Stalo se tolik věcí, za ty dva týdny! A půlka z nich přitom možná ani nemusela. :)

Tak nevím, jak je to s tou poloplnoprázdnou skleničkou?

Mohlo by se zdát, že mám měsíc zpoždění, co se bilancování týče, ale můj rok se vlastně pořád počítá spíše na ty školní a akademické, takže píšu právě včas :D. Co tedy rok 2013 přinesl?

Divný večer. Žádné maté, vypsané zvýrazňovače a haldy papírů. Není důvod.

Středověká filosofie, v potu, slzách a beztak i s trochou té krve ubojovaná za dvě.

Lexikologie s přehledem za jedna.

Slavistika zaslouženě za jedna.

A pedagogika s trochou štěstí (při vší té smůle u přidělení otázky) taky za jedna.

Zápočty hotové.

A další semestr začíná až za dva týdny. Wrau! :D

Návrat do dětství:

Na zkouškové je v zájmu duševního zdraví vhodné najít si nějakou správně mozek vymývající aktivitu na odreagování. Loni jsem projela všechny série Přátel, letos jsem dostala amok a akutně si potřebovala zahrát hru mého srdce a dětství - Zoo Tycoon. :D Tu, kterou jsem dostala, když jsem měla jet do školy v přírodě a místo toho mě skolila angína. Nikdo mě v posteli držet nemusel, jak usilovně jsem budovala výběhy, množila gazely a kupovala hajzlíky na každý roh a návštěvníkům to pořád nestačilo.

"Co je to?"

"Vraždy v Midsomeru."

"Tam ještě někdo zbyl?"