Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Ztrácím půdu pod nohama
Komentáře k článku: Ztrácím půdu pod nohama
untitled: Njn, ono když se má něco posrat, tak už se posere úplně všechno. To je prostě pravidlo.
Otřesy jsem zažila jen jednou v životě a to to bylo spíše takové houpání (dvanácté patro paneláku).
Prima, další člověk, kterej mě čím dál tím více odrazuje od vysoké. 
Si říkám, že to fakt asi není pro mě. Ten stres, spousta úkolů a málo času a nikdo, kdo by mi třikrát přesunul termín a pak ho ignoroval s vědomím, že zadanou práci stejně nepřinesu... 
Ne že by to byl můj případ. 
Každopádně přeju hodně štěstí s bakalářkou a zdraví! Hlavně to zdraví! 
tlapka: Když to nezkusíš, tak to nezjistíš. A když se to nepovede, no tak to holt nedoděláš. Čtyři roky na bakaláře jsou "zdarma", takže pokud máš jinak z čeho žít, za pokus to stojí. 
Díky! 
boudicca: Byla jsem zvědavá, jestli o zemětřesení napíšeš více. Taťka kdysi povídal, že jedno zažil jako malý kluk v Brně, tehdy popadaly hrnečky ze stěny na zem, čert ví, co bylo tehdy důvodem (zřejmě nestabilní podloží, na kterém stál panelák - pak ho nějak dodatečně zpevňovali). Vím, že občas bývají lehké otřesy v západních Čechách, ale netušila jsem, že i u vás. To je dané působením těžby? To ta těžba probíhá přímo pod váma? Četla jsem, že to zabilo 3 lidi, síla prý 3,5 stupně, to už je fakt hodně. Je to dost šílené na představu...
tlapka: Původně jsem nechtěla, ale nějak jsem byla rozepsaná z té analýzy, ale potřebovala jsem si od ní odpočinout.
Přesně tak, těžba. Tady je to poddolované všecko. To není jen Ostrava, ta je velká a vlastně se to v ní "rozloží", některé oblasti jsou vlastně v pohodě, ale hlavně Karviná, Orlová, Doubrava, v Dolní Lutyni teď navíc ob týden vyhrabou nevybuchlou pumu z války, poslední dobou se tu necítím úplně nejbezpečněji. 
Doubrava, kde se tohle stalo, je kousíček odtud, takže jsme to měli z první ruky. Vstup na šachtu je poměrně daleko od místa, kde se to přímo otřáslo, proto se na zprávy čekalo tak dlouho.
Zhruba před dvěma lety někoho napadlo vrátit se k těžbě i přímo v oblasti, kde bydlím. Naštěstí je náš domek na okraji, který je velice blízko sídliště a centra, takže si to snad nikdo netroufne rozjet až k nám. Zatím je všecko v jednání.
Ve výsledku se to tady třepe pořád, ale drtivou většinu těch pohybů člověk nezaznamená. Občas se to tu zhoupne více, ale tohle bylo zatím nejsilnější, co pamatuju. Včera na ČT24 mluvil nějaký odborník, že i na "trojky" tady prostě dochází, ale často je to v noci nebo přes den, když jsou lidi někde venku. Na otevřeném prostranství si toho totiž nevšimneš, to budovy do sebe tu energii "nasajou" (mamka včera byla na cestě z oběda a nevěděla o ničem, než jsem jí zavolala - kolegyni v kanclu skákal monitor). Mamka vzpomíná, že jednou byl takový silný otřes v noci a vzbudilo ji to, prý je to pocit, jako když tě někdo ve spaní chytí za nohy a škubne s tebou. Já si to nepamatuju, byla jsem ještě malá.
Na padající hrnky pozor. Člověk si říká, že barák mu to nezboří a je v bezpečí, ale ono stačí, aby mu spadl na hlavu nějaký shozený bebech a je zle...
Představa je to nepříjemná a hlavně není příjemné to zažít - a to nemáme v rodině aktivního horníka, to musí být teprve hrůza, když nevíš, co a jak. Jednou jsem šla domů dřív z brigády, protože vedoucí se starala o zoufalou kolegyni, která měla manžela horníka a taky byl zával. Ale tehdy to dopadlo dobře.
Na druhou stranu si myslím, že v Brně by mě takový otřes vyděsil víc - tam to člověk nečeká, tam bych se bála. Tady jsme už zvyklí, že když se to tu zhoupne, tak to nemusí být žádný výbuch nebo něco podobného.
Docela "Divoký Východ", tak to tu máme. A omlouvám se za "druhý článek".
boudicca: Naopak, díky za přiblížení problematiky. Mám v Karviné a Orlové několik kamarádů a o otřesech se nikdo z nich nezmiňoval (naopak romskou "otázku" řešili co chvíli ). To s těmi horníky, jak zmiňuješ, mi úplně připomíná výjevy z války, kdy ženy čekaly na vojáky, kdo se vrátí a kdo ne... Musí to být hrozné zoufalství, beznaděj.
No nic, drž se, ať všechno klapne a konec roku proběhne v příjemnější náladě!
tlapka: Fakt? Tak třeba se tu někde v okolí potkáváme. Přijeď někdy na návštěvu!
Ono asi záleží, v které lokalitě a taky, na kterém dole se to zrovna zatřese. Dokážu si představit, že směr Bohumín už nepocítí nic a Dětmarovice by asi měly být docela stabilní, když je tam elektrárna. U nás teď byl dlouho klid, naposled byl větší ten otřes jak jsem byla na té brigádě (tzn. minimálně 4 roky zpět) a od té doby jeden menší, ale citelný, o kterém vím jen z krátké zprávy z místního zpravodaje. O těch opravdu běžných, co zaznamená jen technika, se ani nepíše. Takže jsme zvyklí a když se to stane, nejsme překvapení, ale zase to není každodenní záležitost. Naštěstí. Ta romská otázka, no to je něco jiného. Naneštěstí. 
sayonara: May the Force be with you!
Z bakalářky si nic nedělej. Já jsem svoji bakalářku a i diplomku psala tak, že jsem odevzdala nějakou verzi a vrátila se mi téměř celá červená od oprav... No, nakonec jsme to přece nějak doklepali za jedna z obhajoby, i když mojí původní práce (textu) tam bylo méně, než jsem chtěla...
A doufám, že tě potěším, když se s tebou podělím, v čem jsem byla kupovat boty, když se moje milé kozačky rozpadly - po bývalém doktorandovi v mém stole zbyly jakési pětačtyřicítky, v kterých jsem šla do Bati na Václaváku... No, ty pohledy stály za to.
tlapka: Díky moc. 
V první chvíli jsem z té bakalářky byla trochu v šoku, ale teď se mi ulevilo. Já bych to fakt nenapsala, natož abych to obhájila (a teď se nepodceňuju, to říkala i garantka ). Na nové téma, pokud vyjde tohle, se vlastně těším, baví mě a nemám z něho tak beznadějné pocity. Nepůjde to snadno, ale bude to realizovatelné. Doufám.
Kolikátku máš nohu, prosím tě? Já bych v pětačtyřicitkách asi nedošla ani k východu, takové lodě!
sayonara: Mám devětatřicítku. Taky že jsem v tom řádně plavala, musela jsem si dávat pozor, abych tu botu vždycky nabrala...
tlapka: Tak to máš můj obdiv, že sis opravdu pořídila nové boty a ne rovnou berle. Tak bych asi dopadla já.
protistadu: Achjo, můžeme si plácnout, co se smolařství týče 
, fakt jsem v tom živě viděla sebe - berle, angína, jakási podlitina na noze, o které ani nevím, jak se tam vzala a tak dále a tak dále . S bakalářkou už jsem ti psala, že na tebe myslím, určitě to zvládneš . A na ty otřesy jsem se koukala v televizi, hned jak jsem se dostala domů. Netuším, jak bych reagovala já... asi by se ve mně v tu chvíli krve nedořezal. Co potom ti chudáci, kterým to vzalo život 
.
tlapka: Divný období, co?
Díky. Obě to zvládnem. Není jiné cesty!
Je to hrozné, když jdeš do práce, nepočítáš s tím, že tam můžeš umřít. Ale je spousta dalších stejně rizikových povolání... a vlastně nemusí být ani rizikové. Viz minulý měsíc ta paní ve volební komisi.
Včera jsem každopádně neudělala skoro nic, akorát jsem celé odpoledne koukala na čt24. Bylo mi špatně už jen z ilustračních záběrů, hloubky nedávám. Hlavně si nedokážu představit tu neskutečnou sílu a energii v epicentru, která se musí uvolnit, když jdou otřesy cítit takhle daleko.
alienor: To vypadá, že je teď opravdu nějaké divné období, jsem na tom totiž dost podobně...
Vedoucí bakalářky mi přestal odpovídat na e-maily, přestože už zbývá jen poslední konzultace a už tu práci musím co nejdříve odevzdat.
Mí spolupracovníci z brigády mi stále neposlali jejich část práce a na maily neodpovídají. Deadline je v pátek a já musím mít zkompletované jejich podklady, abych to mohla odevzdat. Když neodevzdám, nedostanu zaplaceno.
A jako by toho nebylo málo, už měsíc mám jednoho člena rodiny ve velmi vážném stavu v nemocnici.
Musím se přiznat, že ačkoliv jsem vždycky byla spíš optimistka a překážky jsem se snažila brát jako výzvu, tak teď, když mi život začal doslova házet klacky pod nohy v té nejnevhodnější možné době, už to přestávám zvládat. Posledních pár dní jsem na tom psychicky dost mizerně, ale snažím se nepřestat doufat, že zase bude líp.
Tak nám všem držím palce, ať to zvládneme!
tlapka: Další do party, no, nemám z toho radost. Potkala jsem minulý týden i svou třídní z gymplu a z toho, co mi říkala, mi běhal mráz po zádech. Dokud nejde o život, je to dobré, říkám si... ale říká se taky "stokrát nic umořilo vola".
Snad to zvládnem. No a tenhle podivný rok za 7 týdnů skončí, tak 2015 nám snad všechno špatné vynahradí.
sigrun: Jéé to mě mrzí, že se ti takhle vede Tak na sebe koukej dávat pozor, ať nám sem má kdo psát!
Můžu se jen ze zvědavosti zeptat, co za téma bakalářky jsi měla a jaké máš nové? Asi tomu stejně nebudu rozumět, ale zajímá mě to
Musím říct, že bych nemohla být někde, kde hrozí otřesy. Asi bych se po.. strachy. Už takhle jsem vystresovaná a vyděšená ze všeho a po tomhle by mě asi už odvezli do Jedličkárny
Ale ty to určitě všechno zvládneš a ve zdraví přežiješ
tlapka: Díky, budu se opatrovat, naštěstí je svátek a nejdu do práce, takže můj nulový hlasový projev nepoškodí mou výplatu ani reputaci.
Téma bakalářky zní celkem srozumitelně, ale nechci to sem ještě psát, dokud to nebudu mít potvrzené a napevno zadané. Hlavně to nezakřiknout. Ale pak se určitě pochlubím.
Nepo..., neboj. Na to v tu chvíli není čas. A když už to znáš, tak prostě jenom čekáš, než to skončí - ta chvilka, kdy jsem se lekla, že se něco stalo babce, pro mě byla mnohem horší, než když už jsem poznala, že je to otřes. Kdybych měla v rodině aktivního horníka, tak bych to brala jinak, jasně... Ale jinak jsem radši třeba tady, kde se to občas zatřese, než v povodňové oblasti, kde by mi to co pár let odneslo půl sotva dostaveného baráku.
smajlik23: Díky tobě, Tlapko, jsem konečně pochopila to, co mi říkal jeden vyučující na kolokviu z Interpretace textů lit. 19. stol. Řekl, že prý smutné, depresivní atd. knihy čte ve špatných chvílích proto, aby si řekl, že jsou na tom lidi ještě i hůř a že se má vlastně dobře... Konečně mám ten zážitek za sebou a můžu si říct: Aha, měl pravdu