Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky, budu se opatrovat, naštěstí je svátek a nejdu do práce, takže můj nulový hlasový projev nepoškodí mou výplatu ani reputaci.
Téma bakalářky zní celkem srozumitelně, ale nechci to sem ještě psát, dokud to nebudu mít potvrzené a napevno zadané. Hlavně to nezakřiknout. Ale pak se určitě pochlubím.
Nepo..., neboj. Na to v tu chvíli není čas. A když už to znáš, tak prostě jenom čekáš, než to skončí - ta chvilka, kdy jsem se lekla, že se něco stalo babce, pro mě byla mnohem horší, než když už jsem poznala, že je to otřes. Kdybych měla v rodině aktivního horníka, tak bych to brala jinak, jasně... Ale jinak jsem radši třeba tady, kde se to občas zatřese, než v povodňové oblasti, kde by mi to co pár let odneslo půl sotva dostaveného baráku.