Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

boudicca: Naopak, díky za přiblížení problematiky. Mám v Karviné a Orlové několik kamarádů a o otřesech se nikdo z nich nezmiňoval (naopak romskou "otázku" řešili co chvíli ). To s těmi horníky, jak zmiňuješ, mi úplně připomíná výjevy z války, kdy ženy čekaly na vojáky, kdo se vrátí a kdo ne... Musí to být hrozné zoufalství, beznaděj.
No nic, drž se, ať všechno klapne a konec roku proběhne v příjemnější náladě!