Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Původně jsem nechtěla, ale nějak jsem byla rozepsaná z té analýzy, ale potřebovala jsem si od ní odpočinout.
Přesně tak, těžba. Tady je to poddolované všecko. To není jen Ostrava, ta je velká a vlastně se to v ní "rozloží", některé oblasti jsou vlastně v pohodě, ale hlavně Karviná, Orlová, Doubrava, v Dolní Lutyni teď navíc ob týden vyhrabou nevybuchlou pumu z války, poslední dobou se tu necítím úplně nejbezpečněji. Doubrava, kde se tohle stalo, je kousíček odtud, takže jsme to měli z první ruky. Vstup na šachtu je poměrně daleko od místa, kde se to přímo otřáslo, proto se na zprávy čekalo tak dlouho.
Zhruba před dvěma lety někoho napadlo vrátit se k těžbě i přímo v oblasti, kde bydlím. Naštěstí je náš domek na okraji, který je velice blízko sídliště a centra, takže si to snad nikdo netroufne rozjet až k nám. Zatím je všecko v jednání.
Ve výsledku se to tady třepe pořád, ale drtivou většinu těch pohybů člověk nezaznamená. Občas se to tu zhoupne více, ale tohle bylo zatím nejsilnější, co pamatuju. Včera na ČT24 mluvil nějaký odborník, že i na "trojky" tady prostě dochází, ale často je to v noci nebo přes den, když jsou lidi někde venku. Na otevřeném prostranství si toho totiž nevšimneš, to budovy do sebe tu energii "nasajou" (mamka včera byla na cestě z oběda a nevěděla o ničem, než jsem jí zavolala - kolegyni v kanclu skákal monitor). Mamka vzpomíná, že jednou byl takový silný otřes v noci a vzbudilo ji to, prý je to pocit, jako když tě někdo ve spaní chytí za nohy a škubne s tebou. Já si to nepamatuju, byla jsem ještě malá.
Na padající hrnky pozor. Člověk si říká, že barák mu to nezboří a je v bezpečí, ale ono stačí, aby mu spadl na hlavu nějaký shozený bebech a je zle...
Představa je to nepříjemná a hlavně není příjemné to zažít - a to nemáme v rodině aktivního horníka, to musí být teprve hrůza, když nevíš, co a jak. Jednou jsem šla domů dřív z brigády, protože vedoucí se starala o zoufalou kolegyni, která měla manžela horníka a taky byl zával. Ale tehdy to dopadlo dobře.
Na druhou stranu si myslím, že v Brně by mě takový otřes vyděsil víc - tam to člověk nečeká, tam bych se bála. Tady jsme už zvyklí, že když se to tu zhoupne, tak to nemusí být žádný výbuch nebo něco podobného.
Docela "Divoký Východ", tak to tu máme. A omlouvám se za "druhý článek".