Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky moc.
V první chvíli jsem z té bakalářky byla trochu v šoku, ale teď se mi ulevilo. Já bych to fakt nenapsala, natož abych to obhájila (a teď se nepodceňuju, to říkala i garantka ). Na nové téma, pokud vyjde tohle, se vlastně těším, baví mě a nemám z něho tak beznadějné pocity. Nepůjde to snadno, ale bude to realizovatelné. Doufám.
Kolikátku máš nohu, prosím tě? Já bych v pětačtyřicitkách asi nedošla ani k východu, takové lodě!