Jsem asi na prachy

Zjistila jsem o sobě novou věc. Jsem na prachy. Pro mého drahého je dobrá zpráva, že ne na cizí, ale na svoje. Na vydělávání si a šetření. :D

Za prvé, pár kaček teď ušetřím tím, že jsem opravdu získala vedení účtu na tři roky zdarma. A taky tím, že de-pe-o (neostraváci - dopravní podnik) zavedlo novou čipovku místo těch klasických papírových kartiček, takže ušetřím i trochu za jízdné a za neustálé vystavování nových průkazek, protože tahle vydrží na 3 roky a nemusím co chvíli donášet novou pasovou fotku. A taky jsem si koupila novou tenisovou raketu (po roce hraní musím uznat, že pánská je na mě opravdu těžká :D), která mě stála o čtvrtinu méně, než jsem čekala. Je totiž už párkrát hraná (jaká tragédie!), ale krásně lehounká, téměř profi a při mé rekreační hře mi vydrží snad už navždy. Jo, a líbí se mi i barva. :D

Za druhé, štěstěna mi spočítala mé celoroční úsilí a vypiplala jsem v pondělí test z psychologie na lepší známku. Nemám pocit, že bych se zlepšila v tolika odpovědích, ale hlavní je výsledek. Rozdíl mezi nižším a vyšším stipkem byl loni dost propastný, takže doufám, že fakultu nám opravovali z jiného fondu, protože s těmi penězi už prostě počítám. :D

A za třetí, největší bomba! Mám brigádu tam, kde loni a předloni, takže už mě šéfka trochu zná. Zavolala si mě asi v úterý na kobereček a spustila na mě upřímně pochvalný projev, kterak jsem nejlepší ze všech brigádnic, co tam za posledních 5 let měla. Hrozně mě to těšilo, protože s ní se fakt suprově pracuje, takže jsem měla radost, že jsem užitečná a že nejsem jen takový ten trpěný brigádník-kopyto. Kdyby to tady skončilo, byla bych už tak šťastná jako blecha, protože upřímně, kdo neslyší pochvalu rád. Ale on to ještě nebyl konec! Zeptala se, co bych řekla takovému menšímu prodloužneí brigády. Že jedno velmi těžce snášené brigádnické kopyto si naštěstí své hodiny neodchodilo a kdybych souhlasila, přepsala by je na mě. Prý takových 10 hodin. Vážení, to bylo poprvé, co jsem nesháněla brigádu, ale byla mi nabídnuta! Souhlasila jsem. V pondělí podepisuju smlouvu a světe div se, navýšení je nakonec o 20 hodin, což už se projeví i na výplatě, že? :)

Takže jsem momentálně nadšená. Většinu peněz si uložím, jsem spořílek a moc neutrácím, ale říkám si, že nějakou radost bych si udělat měla. Jen ještě nevím, co to bude, ale vzhledem k tomu, že chystám čistku skříně, asi vyrazím na typické babské nákupy hadříků. Karolino-Fukušimo, třes se! Doufám, že tam mají slušnou ochranku a takový ten rozhlas, kde vyvolávají ztracené děti, bo ty jejich obchody se dvěma vchody, přičemž každý je v jiném patře, to je pro mě bludiště. :D

Taky jsem se zařekla, že určitou částku ze stipka věnuji na psí útulky. Když teď inzeruju pro Nekupuj. Adpotuj!, s pár z nich jsem se seznámila a hlavně jedno malé rodinné depozitum mě zaujalo. Protože stipko chodí v listopadu, myslím, že menší vánoční dáreček neodmítnou. :)

No a pak si říkám, jestli bych neměla šéfce na poslední den v práci koupit nějakou květinu. Ne žádný megapugét, ale nějakou menší, pěkně nazdobenou. Nechci vypadat jako vlezdořitka, ale na druhou stranu - prodloužila mi brigádu (za 5 let tam jsem ještě neslyšela, že by to na nějakém odboru udělali) a na tom stipku má taky trošku podíl, protože mi nabídla volno před zkouškou s tím, že stejně nejvíc práce by pro mě měla až ten další týden, kdy přijedou zásoby na sklad. Co myslíte, je to dobrý nápad?

Zkrátka a dobře, urodilo se. Ale co. Peníze nejsou všechno...