Komentáře k článku: Kolem kroužku
jurtanimo: Naprosto s Tebou soucítím :) Mám těchto zlatíček ve třídě 28 a vždycky se nemůžu dočkat, až dorazí kolegyně a nebudu na ně sama. Protože situace, kdy jednomu pomáhám na záchodě a zbytek třídy je bez dohledu, opravdu nesnáším. Ale zas na druhou stranu, původně jsem taky studovala učitelství pro SŠ a když jsem si představila, že si stoupnu před třídu plnou puberťaků a budu se jim snažit něco předat, mě nakonec přesvědčila, že konverzace stylu "Paní učitelko, koukněte, mě už vypadl první zub a zoubková víla mi za něj něco přinese." bude lepší volba :D Ale co se příprav týče, nemůžu se dočkat prázdnin, kdy člověk nic takového aspoň nějakou chvíli neřeší :)
tlapka: *placni* Gratuluju ke každé takové přežité chvilce, ono se to kolikrát nezdá, ale není to lehké. Člověk by stokrát chtěl, ale nemůže být všude...
Uvidíme, jak budu puberťáky hodnotit po praxích příští rok. Třeba taky ještě vezmu roha. *smich*
iva: A nemáte někdy tendence i ty puberťáky doprovázet na záchod?
Moji kolegové milovali mé návraty z tábora, protože pak jsem nejmíň týden perlila. Konstatoval-li kolega, že si ještě musí odskočit, automaticky jsem odpovídala: "Nezapomeň pak udělat komín."
Na pitný režim jsem dohlížela s bdělostí exekutora, kontrolovala jim oblečení, vyžadovala opakování instrukcí a každý jejich úkon jsem komentovala potleskem a pochvalným výkřikem: "šikulka!"
14 dní s oddílem prcků prostě zanechalo stopy. Z každého tábora jsem odjížděla totálně vyplivaná a tvrdila, že příští rok už ne. Pak jsem odpočítávala dny do července a nemohla se dočkat.
Děti jsou neuvěřitelní upíři, ale zase je pak o čem vyprávět v hospodě ;-)
tlapka: Nemám, spíš si musím hlídat gesta typu ruce na rameno a podobně. :D
Tyhle zautomatizované fráze, to je peklíčko. Když jsem byla na táboře, vždycky jsem hlásila hlavní vedoucí, že jdu na toaletu, aby věděla, že je na zlatíčka sama... byl to příměšťák, takže navečer jsem chodila domů. No a po třech dnech jsem to ohlásila i mamce, chudák, divila se hodně. :D
kiki94: Teda máš můj obdiv! Jako malá jsem si přála stát se učitelkou, už ve školce mně jsem byla taková "maminka", ale čím víc se blížím do věku, kdy bych mohla mít své vlastní, tak se dětí ztraním... Takže bych teď nemohla pracovat asi s žádnou skupinou dětí :D
tlapka: Tak určitě se ti to maminkovství zase vrátí, až budeš mít jednou fakt svoje děti. :) Mně tohle právě odjakživa míjelo obloukem, ani s panenkami jsem si nehrála... a prásk ho. *smich*
metalistka®blbne.cz: Páni, ono stačilo prvních pár řádků a už jsem si říkala, že tě hrozně obdivuji. Co teprv po dočtení :D V dobách kdy jsem chtěla studovat psychologii jsem si říkala jak v patnácti vyrazím na nějaký tábor jako asistent či co to je... haha teď by mě tam nikdo nikdy nedonutil, ani za milion dolarů (teda to možná jo :D ), ani buldozerem. Ne že by mi to s dětma nešlo, dítka i rodiče,když už jsem příležitostně s nějakými v kontaktu mě maj rádi , ale mám z toho hroznej hrozitánskej strach :D
tlapka: Díky, máš pravdu, ten strach, kvůli zodpovědnosti, je tam neskutečný. Upřímně, jestli budu někdy učit, tak právě školních výletů se děsím nejvíc. A asistent na táboře je další level. Stačil mi týden PŘÍMĚSTSKÉHO. :D
mixx: Jezdím pravidelně na plavecký tábor pro prcky jako praktikantka (letos jsem ale vynechala kvůli zkouškám). No, celkem sranda. Ve skupině mám většinou 10-15 děcek ve věku kolem osmi let - což je ještě ta snesitelnější možnost. Není tak těžké je zabavit, pozornost docela udrží, ale nesmí se právě nakazit nějakou špatnou náladou od svého kolegy, to jsou pak k nezastavení. *smich* Občas zaskakuju i u děcek kterým je tak 3-5 let. Tahle skupina je strašně super, protože na táboře se lehce utahají a brzy odpadnou (hlavně po plavání :D) a taky mají velký respekt a poslechnou na slovo. :D Ale jak píšeš, neumí číst, psát, takže odpadává dost aktivit uvnitř, když venku třeba prší. A taky se jim často stýská, takže utěšovatelka Anne má velký poplach s utíráním slziček. *smich* A skupina těch starších - 10-13 let je super hlavně na tu komunikaci, v tom ti musím dát taky za pravdu (vlastně ve všem :D). Na nich je fajn, že se zabaví sami, protože na nějakou aktivitu v podobě "nakreslíme si do sešitu, co jsme dneska dělali" nebo "napíšeme rodičům dopisy" už moc nejsou (hlavně ti sedmáci :D). Nejhorší ale je, když tam takový sedmák přijde s mobilem (zakažme starším dětem elektroniku v dnenší době, to prostě nejde :D) a teď to uvidí nějaký prďous, vykecá to ostatním a najendou chcou všici mobil. A to je pak zábava pro nás na celý den tohle řešit, že jo. A ještě nesnáším dnešní zhýčkané děti, co odmítají jíst táborové jídlo (a to se mi za ta leta, co jezdím, ještě nestalo, že by někde vařili fakt hrozně, vždycky mi vše chutnalo), pořád se v tom nimrají, a pak si celý den ztěžují, že mají hlad. -_-
Když to tak shrnu, tak ten týden jednou za rok je s nimi celkem fajn, pokud se nemusí řešit nějaké úrazy apod. Ale musím přiznat, že mi trvá další dva týdny, než se od nich zase zregeneruju a nabydu nějakou novou energii, protože ony jsou strašný upíři, kolikrát bych odpadla dřív než ti nejmenší. *smich*
---
mixx.pise.cz
tlapka: Mixx, díky za vyčerpávající komentář. Právě jsi popsala moji noční můru. Tábor, a ještě k tomu plavecký! *sok*
Jídlo... a když jeden, tak všichni, s tím jsme se potýkali na našem táboře taky. Ale o tom až příště. :D
cayenne®blbne.cz: Přidávám se k ostatním - máš můj obdiv! *palec* Děti mám sice ráda, ale tohle bych asi nezvládla.
Zkušenosti s učením mám jen od o 12 let mladších sourozenců, ale to jsou bratři, takže když dělali opravdu velké kraviny, nemusela jsem se rozpakovat jim třeba vynadat. Vtipné je, že paní učitelce občas ve škole hlásí, že se s nimi doma učím. Prý je to se mnou baví, ale jsem hrozně náročná. :D No nebudu vám lhát, chtěla bych je za nějakých 10 let vidět na VŠ.
tlapka: Aaa, taková praxe od sourozenců, to je škola života, viď? :D To určitě využiješ v hdoně sférách, asertivita se hodí vždycky.
K VŠ dorostou, uvidíš. Mně taky přijde zpětně nepochopitelné, že se mi toho k matuře zdálo hodně. A u maturity jsem zase nechápala, jak jsem mohla někdy nadávat na čtvrtletky. :D
sargo: Uf uf. Děti snesu jenom vlastní, a to ještě v přiměřených dávkách. Zlatí puberťáci! *smich*
tlapka: Říká se, že tohle mají děti společné s... ehm, plyny. :D Že vlastní nevadí. Asi na tom něco bude, na svoje se i těším, akorát kdyby se někde fasovaly už aspoň jako pětileté. Ty, co ještě pořádně nemluví, mě pořád ještě docela děsí. :D
jarmik: Hehe, nádherný a realistický soupis! :-D A obrovská fuška.
Já mám velké problémy dokopat se hrát doma i s vlastními dětmi; těžko si dovedu představit, že bych měl za úkol něco učit tlupu předškoláků *ee* *uf*
Takovéto úsilí, které děláš navíc, se Ti nemůže někdy nějak nevrátit! Nevím přesně jak, ale myslím, že se máš na co těšít! *palec* *slunce*
zo: Mečoune? Mečoune?! Mělo tam být varování i pro mě! (A tím spíš bych si to přečetla - buďme upřímní). Umřela bych hned ze začátku :D :D.
Fakt - máš můj obdiv *palec*.
---
zo.pise.cz
hroznetajne: Jůůů, to jsem se pobavila! :D :D :D a zavzpomínala si na mojí měsíční brigošku ve škole. Hele, já už teď na ty děti nesmím nadávat, budu studovat prvostupňové, takže by si tady lidi ťukali na hlavičky :D. Jsi dobrá, s dětmi je to prostě těžký a kdo tvrdí opak, tak ať si tam stoupne a zkusí je zabavit, nadchnout, chválit, motivovat a udržet v pozoru. Strašně to vysiluje a chce to permanentní postřeh. Ale podle mě jdeš na ty capartíky dobře.
No jo, starší jsou starší. Já se paradoxně styděla víc před malými dětmi, než před těmi staršími :D.
tlapka: Pobavila? Počkej, až napíšu o tom táboře. Když to převedu do jejich řeči, tak to bylo co pět minut wtf. :D
Ha, těším se, až naše korespondence vyjde jednou knižně pod názvem "Tajné spisy začínajících učitelek". :D
rebarbora: Tlapičko, ty jsi světice! Vůbec nechápu, kde na ty prcky bereš elán! Já jsem vyčerpaná a zdeptaná jen z přečtení tvého článku - i když ne že bych se u něj i nezasmála *smich* Máš můj obdiv a vůbec všichni, kdo si vyberou dráhu pedagoga *palec* A to bez ohledu na věk "studentů", protože u těch puberťáků bych se bála, že mě budou mít těžce na háku a já je za žádnou cenu nepřiměju spolupracovat (právě proto, že bonbónové úplatky už nezabírají :D) *zed* Takže pokud jde o mě, dětem je lepší se vyhýbat v každém věku a za všech okolností *smich*
tlapka: Děkuju. To víš, že se bojím i puberťáků, ale... :D Pořád si živím naději, že si najdu práci třeba na nějakém gymplu, kde budou děcka motivovaná a bude to prostě skvělé. Kecám, živím si naději, že vůbec najdu nějakou práci. :D
Každá věková skupina má svoje - plusy i mínusy. :)
boudicca: Věděla jsem, že pracuješ s dětmi, ale nějak mi uniklo, že i s předškolními prcky. To je dost mazec tedy. :) Jak jsme se bavily už v Ostravě, na táboře jsem tři sezóny fungovala, s tím, že jsem "učila" jazyky - měla jsem začátečnické skupinky, tudíž děti, co ještě nezvládly konverzaci s rodilými mluvčími. Rozdíly v úrovni byly taky hodně velké, stejně jako ve věku (děti, co ještě neuměly psát a číst, se mi tam taky naskytly), a dost často to děti nebavilo a já celou dobu poslouchala, že chtěly na akční tábor a místo toho byly poslaní na jazykáč. Vymýšlet aktivity tak, aby je to bavilo, bylo dost náročný. Tak jsem pak naznala, že to asi není úplně práce pro mě, neměla jsem z toho dobrý pocit.
tlapka: Právě, jak píšeš, mají svá očekávání a něco chtějí, jenže rodiče uvažují jinak. Naučit se něco je fajn, ale mnoho dětí potrebuje volný čas trávit jako volný. Tím nemyslím flákat se po ulicích, ale zapojit jinou část těla než hlavu. :)