Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Nemám, spíš si musím hlídat gesta typu ruce na rameno a podobně.
Tyhle zautomatizované fráze, to je peklíčko. Když jsem byla na táboře, vždycky jsem hlásila hlavní vedoucí, že jdu na toaletu, aby věděla, že je na zlatíčka sama... byl to příměšťák, takže navečer jsem chodila domů. No a po třech dnech jsem to ohlásila i mamce, chudák, divila se hodně.