Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

mixx: Jezdím pravidelně na plavecký tábor pro prcky jako praktikantka (letos jsem ale vynechala kvůli zkouškám). No, celkem sranda. Ve skupině mám většinou 10-15 děcek ve věku kolem osmi let - což je ještě ta snesitelnější možnost. Není tak těžké je zabavit, pozornost docela udrží, ale nesmí se právě nakazit nějakou špatnou náladou od svého kolegy, to jsou pak k nezastavení. Občas zaskakuju i u děcek kterým je tak 3-5 let. Tahle skupina je strašně super, protože na táboře se lehce utahají a brzy odpadnou (hlavně po plavání ) a taky mají velký respekt a poslechnou na slovo. Ale jak píšeš, neumí číst, psát, takže odpadává dost aktivit uvnitř, když venku třeba prší. A taky se jim často stýská, takže utěšovatelka Anne má velký poplach s utíráním slziček. A skupina těch starších - 10-13 let je super hlavně na tu komunikaci, v tom ti musím dát taky za pravdu (vlastně ve všem ). Na nich je fajn, že se zabaví sami, protože na nějakou aktivitu v podobě "nakreslíme si do sešitu, co jsme dneska dělali" nebo "napíšeme rodičům dopisy" už moc nejsou (hlavně ti sedmáci ). Nejhorší ale je, když tam takový sedmák přijde s mobilem (zakažme starším dětem elektroniku v dnenší době, to prostě nejde ) a teď to uvidí nějaký prďous, vykecá to ostatním a najendou chcou všici mobil. A to je pak zábava pro nás na celý den tohle řešit, že jo. A ještě nesnáším dnešní zhýčkané děti, co odmítají jíst táborové jídlo (a to se mi za ta leta, co jezdím, ještě nestalo, že by někde vařili fakt hrozně, vždycky mi vše chutnalo), pořád se v tom nimrají, a pak si celý den ztěžují, že mají hlad. -_-
Když to tak shrnu, tak ten týden jednou za rok je s nimi celkem fajn, pokud se nemusí řešit nějaké úrazy apod. Ale musím přiznat, že mi trvá další dva týdny, než se od nich zase zregeneruju a nabydu nějakou novou energii, protože ony jsou strašný upíři, kolikrát bych odpadla dřív než ti nejmenší.