Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Jůůů, to jsem se pobavila! a zavzpomínala si na mojí měsíční brigošku ve škole. Hele, já už teď na ty děti nesmím nadávat, budu studovat prvostupňové, takže by si tady lidi ťukali na hlavičky . Jsi dobrá, s dětmi je to prostě těžký a kdo tvrdí opak, tak ať si tam stoupne a zkusí je zabavit, nadchnout, chválit, motivovat a udržet v pozoru. Strašně to vysiluje a chce to permanentní postřeh. Ale podle mě jdeš na ty capartíky dobře.


No jo, starší jsou starší. Já se paradoxně styděla víc před malými dětmi, než před těmi staršími .