Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

metalistka®blbne.cz: Páni, ono stačilo prvních pár řádků a už jsem si říkala, že tě hrozně obdivuji. Co teprv po dočtení V dobách kdy jsem chtěla studovat psychologii jsem si říkala jak v patnácti vyrazím na nějaký tábor jako asistent či co to je... haha teď by mě tam nikdo nikdy nedonutil, ani za milion dolarů (teda to možná jo ), ani buldozerem. Ne že by mi to s dětma nešlo, dítka i rodiče,když už jsem příležitostně s nějakými v kontaktu mě maj rádi , ale mám z toho hroznej hrozitánskej strach