Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: A nemáte někdy tendence i ty puberťáky doprovázet na záchod?
Moji kolegové milovali mé návraty z tábora, protože pak jsem nejmíň týden perlila. Konstatoval-li kolega, že si ještě musí odskočit, automaticky jsem odpovídala: "Nezapomeň pak udělat komín."
Na pitný režim jsem dohlížela s bdělostí exekutora, kontrolovala jim oblečení, vyžadovala opakování instrukcí a každý jejich úkon jsem komentovala potleskem a pochvalným výkřikem: "šikulka!"
14 dní s oddílem prcků prostě zanechalo stopy. Z každého tábora jsem odjížděla totálně vyplivaná a tvrdila, že příští rok už ne. Pak jsem odpočítávala dny do července a nemohla se dočkat.
Děti jsou neuvěřitelní upíři, ale zase je pak o čem vyprávět v hospodě