Tlapka | Tlapkou psáno

Ačkoliv jsem se z Píše.cz na podzim poněkud stáhla, rozhodně to neznamená, že bych neseděla u počítače. Naopak. Díky kurzu programování jsem k němu usedala každou volnou chvilku, zejména, když Aťule spala. Teď už kurz skončil a já doufám, že se zase více vrátím sem a obohatím vaše blogy o své jistě velmi postrádané komentáře. :-)

Jak jsem již naznačovala na konci předchozího článku, konec srpna mě zastihl v nedobrém rozpoložení. Potácela jsem se v nejistotě svého profesního směřování, až to hezké nebylo. Dvouleté rozšiřující studium, byť v kombinované formě, bylo zatím nad mé možnosti, a jednorázové pedagogické semináře pod ně, neumožňovaly jít do hloubky témat a taky, co s nimi na mateřské? Kde si nové poznatky ověřit v praxi? A co když se do toho školství nevrátím?

Chvíli jsem váhala nad cizími jazyky. Dokončit Nuevo ven 1? Udělat si konečně aspoň FCE? Začít třeba s němčinou? Jenže témto úvahám chyběla jiskra, která by podnítila opravdové zapálení pro věc. Nebylo to ono. Až počátkem září mi Facebook přihrál post, který mě zaujal.

"Kdybych se přihlásila do kurzu, hlídali byste o víkendu Aťuli, abych se mohla učit, kdybych přes týden nestíhala? Je to na tři měsíce." zeptala jsem se Toma a mamky. Oba, znajíce mé studiachtivé já, mě podpořili.

"A co je to za kurz?"

"Programování pro začátečníky..."

"Ohohó!" zahalasil můj drahý a div že se neplácal do kolem. "Hohó!"

A tak začal po pletení košíků další díl seriálu Tisíc způsobů, jak vám může na mateřské jebnout.

První měsíc v novém domě. Hledání systému, režimu, místa pro každé žďorbo. A taky měsíc, kdy jsem si zase trochu čuchla ke společenskému životu. Měsíc, který má tu nejletnější atmosféru ze všech.

Delší dobu jsem se tady neobjevila. Na píše jsem zavítala často, ale z mobilu se mi nechtělo psát články a mnohdy ani komentáře, vysílat z hotspotu data a připojit se s notebookem žralo spoustu baterky, a tak jsem se až teď dočkala a otevřela notebook - včera, po šesti týdnech zde, nám přišli zapojit wifinu. Prosím vás, neptejte se, proč tak pozdě...