Srpen má vždycky po mých narozeninách už takovou tu nedělní pachuť. Když teď nechodím do práce, očekávala bych, že vymizí, ale ne. Druhá polovina léta je vždycky méně uvolněná, co se dá dělat. Ale i tak srpen přinesl spoustu hezkých chvil.

První měsíc v novém domě. Hledání systému, režimu, místa pro každé žďorbo. A taky měsíc, kdy jsem si zase trochu čuchla ke společenskému životu. Měsíc, který má tu nejletnější atmosféru ze všech.

Takové jaro jsem ještě nezažila. Co duben začal, květen a červen rozjížděl ve velkém.

Delší dobu jsem se tady neobjevila. Na píše jsem zavítala často, ale z mobilu se mi nechtělo psát články a mnohdy ani komentáře, vysílat z hotspotu data a připojit se s notebookem žralo spoustu baterky, a tak jsem se až teď dočkala a otevřela notebook - včera, po šesti týdnech zde, nám přišli zapojit wifinu. Prosím vás, neptejte se, proč tak pozdě...

Tento duben byl... vskutku aprílový. Od začtáku až do konce.

Jaro je tady a babku to láká ven. I Aťku to láká ven. Takže když drandí v kočárku nebo babka osedlá kolo a já jdu hlídat dědu, beru s sebou proutí a kroutím, co to dá. Děda tak byl svědky mnoha mých experimentů, povětšinou úspěšných, a kupodivu jsem v něm projevila zájem o disciplínu, kterou by nikdo nehádal. Kdyby nám někdo před čtvrt rokem řekl, že mu budu vysvětlovat košíkářské základy, smáli bychom se oba. Konec srandy, další košíky jsou na světě a já si čím dál tím víc říkám, že se nemám za co stydět!

Březen, za kamna vlezem. Nejradši bych se toho držela, ale čekalo mě vyřizování spousty věcí. A několik překvapení.

Ano, ano, jak tušíte - stále pletu a jsem čím dál urputnější. Proto si košíčky pustím i na tento blog. Mám sice pedigu věnovanou i dvoustránku v diáři, ale jako zálohu bych potřebovala ještě nějaký prostor, kam si mohu zapsat své poznatky. Protože co košíček, to nové objevy!

Únor je nejkratší měsíc v roce, ale i tak nám přinesl spoustu pěkných momentů. Asi nevydají na žádné velké povídání, ale za zmínku - a zejména za zapamatování - určitě stojí.