Tlapka | Tlapkou psáno

Srpen má vždycky po mých narozeninách už takovou tu nedělní pachuť. Když teď nechodím do práce, očekávala bych, že vymizí, ale ne. Druhá polovina léta je vždycky méně uvolněná, co se dá dělat. Ale i tak srpen přinesl spoustu hezkých chvil.

Takové jaro jsem ještě nezažila. Co duben začal, květen a červen rozjížděl ve velkém.

Tento duben byl... vskutku aprílový. Od začtáku až do konce.

Jaro je tady a babku to láká ven. I Aťku to láká ven. Takže když drandí v kočárku nebo babka osedlá kolo a já jdu hlídat dědu, beru s sebou proutí a kroutím, co to dá. Děda tak byl svědky mnoha mých experimentů, povětšinou úspěšných, a kupodivu jsem v něm projevila zájem o disciplínu, kterou by nikdo nehádal. Kdyby nám někdo před čtvrt rokem řekl, že mu budu vysvětlovat košíkářské základy, smáli bychom se oba. Konec srandy, další košíky jsou na světě a já si čím dál tím víc říkám, že se nemám za co stydět!

Ano, ano, jak tušíte - stále pletu a jsem čím dál urputnější. Proto si košíčky pustím i na tento blog. Mám sice pedigu věnovanou i dvoustránku v diáři, ale jako zálohu bych potřebovala ještě nějaký prostor, kam si mohu zapsat své poznatky. Protože co košíček, to nové objevy!