Půl roku příprav... pro jeden den. Stručná verze - vzali jsme se, až na drobnosti všechno klaplo a stálo to za to, i když jsem ráda, že jsem přípravám nevěnovala více času, protože takhle to úplně stačilo. Podrobnější verze pod perexem. :-)

Tak jo. Konec srandy. Překonala jsem hranici třiceti let, což mě minimálně v očich některých jistě pomyslně postaršilo rovnou a další třicítku, a svatba je už opravdu za dveřmi. Mám všechno připraveno? Nevím. Hodlám to řešit? Ne. :-)

Takže stále platí, že nic nehrotím. Jestli bude pršet, beru si svůj klasický skládací puntíkovaný deštník. A možná ani to ne, z auta do radnice nějak proběhnu i v těch lodičkách. Odmítla jsem si kupovat načančaná bílá bolerka, protože co pak s nimi, a na přehození budu mít s sebou džínovou bundu. Moje ochota investovat do podobných věcí čas a peníze se nejen, že nedostavila, ale ještě zredukovala. To důležité snad mám všechno a drobnosti mi snad mí blízcí odpustí. :-)

Seznam možností, co všechno můžete mít na svatbě, je prakticky nekonečný. Na Facebooku snad obden žasnu, co všechno nevěsty nevymyslí a řeší s takovou samozřejmostí, jako by to byl naprostý standard a samozřejmá součást svatebního dne. Ale těch opravdu nezbytných položek je ve skutečnosti minimum, každopádně mezi ně patří prstýnky. A jejich výběru jsem se trošku bála. Patří mezi větší položky ve svatebním rozpočtu a budeme na ně koukat každý den, tak by se nám měly líbit. Oběma.

Vybrala jsem si šaty, domluvili jsme termín a místo svatby, svědky. Ale to je málo, Antone Pavloviči. Popojedem!

Ano, vážení, ano, můj drahý poklekl a vyslovil se. Okolnosti nechejme stranou, protože to je na román, ale prostě - bude svatbaaaaaa! A já budu nevěsta, s bílými bohatými šaty a dlouhým závojem, všude kolem budou srdíčka, kytičky, holubice, svíčky, prskavky, jednorožci a fontánky s vínem.

Nebo ne?

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli toto téma vynechat. Praly se ve mně dva postoje - za prvé, porod je něco výsostně soukromého a necítím potřebu detaily cpát všem pod nos. Na druhou stranu si vybavuju, jak jsem za každou informaci před porodem byla ráda, ale zároveň jsem od čtení článků na netu upustila už v těhotenství. Potvrdilo se mi totiž, že spokojená většina mlčí, a pod ruku se mi dostaly buď hororové historky z porodnic (což číst před vlastním porodem nechcete), nebo příliš ezotericky pojaté (ideálně domácí) porody (což není nic pro mě). Střízlivě podaných informací se mi moc nedostalo.

Taky mám zkušenost, že zmínka o porodu do vody vyvolá zájem i těch, u nichž bych to nečekala. Asi to není úplně standardní volba, ale někdy bývá považována za mnohem větší alternativu, než skutečně je. Proto, když jsme se k tomuto tématu dostaly i na Twitteru, jsem se rozhodla svou zkušenost nakonec sdílet - bez přílišných "tělesných" detailů. Spíš o porodu do vody (PdV) jako takovém, než přímo o mém porodu. Ráda bych totiž poskytla základní informace těm, kdo ho zvažují.

Podzimní dny bývají pochmurné. A takovou náladu jsme tady na podzim měli. Chodily špatné zprávy, které kalily radost i u jinak radostných událostí, rušily se akce, na které jsme se těšili, kupily se problémy, co bylo třeba rozhodnout a vyřešit, všeobecně se nějak nedařilo. Přesto by bylo nefér se tvářit, že to bylo jen špatné období, protože radost musíme vidět i v maličkostech.

1. prosince nastává čas adventních kalendářů. A já jsem tentokrát otevírala okénka takového, o němž jsem ještě na podzim vůbec netušila - až poslední listopadový den jsem sebrala kuráž a přidala se mezi účastníky akce s názvem Advent of code 2021. Už posedmé pogramátoři všech úrovní měli možnost otestovat své schopnosti řešitvrůznorodé úlohy.

Každý den se totiž účastníkům odemyká jedna hádanka (puzzle) bez ohledu na to, zda se jim tu předchozí podařilo vyřešit. Bez správného výsledku  první části úkolu se však nedostanete k jeho druhé polovině - celkem tak na řešitele čeká 50 puzzles, za jejichž rozřešení sbíráte hvězdičky a pokud jste dostatečně rychlí, tak i body do žebříčku (nicméně v našem časovém pásmu je to fakt úkol pro nadšence). Úkoly volně spojuje vánoční příběh, letos se odehrával pod mořskou hladinou, takže se řešila různá čidla ponorky, hrálo bingo s chobotnicí, protínaly proudy nebo zaměřovala štěrbina mořského příkopu.

Zadání puzzles je vždy stejné pro všechny účastníky a musím říct, že je výborně zpracované. Podstatu úkolu vždy autor pečlivě vysvětlil a názorně ukázal na jednoduchých datech, která posloužila i jako testovací. Řešitel však musí sám vymyslet postup, kterým úkol vyřeší, a patřičný program v libovolném jazyce napsat. Jako odpověď totiž slouží pouze výsledek. Kdyby někdo vstupní data zpracovával ručně, nikdo to neodhalí. Akorát kdo by se tak dřel, když ostrá data (jedinečná pro každého řešitele) čítala stovky položek. :-) Skupinka kolem PyLadies se několikrát virtuálně sešla a bylo super poslechnout si, kolika různými způsoby a algoritmy lze k úkolu přistoupit. Většinou jsem si jen zapsala názvy různých vychytávek, protože ostatní se pohybovali na diametrálně odlišné úrovni a přestože jsem vcelku chápala, na jakém principu jejich program funguje, sama bych ho rozhodně takto napsat nedokázala.

Úkoly byly velmi různorodé. Z těch 2*25 puzzles měl snad každý něco do sebe, každý mi dodal určitou sebejistotu nebo podněty, co nového bych se mohla (a potřebovala :-)) naučit. Nebudu zacházet do detailů řešení, ale chtěla bych i programováním nepolíbeným ukázat, jak takové hádanky mohou vypadat, protože před začátkem jsem si to moc neuměla představit. Zde je můj výběr těch, které mě zaujaly nejvíce...