Mizerná nevěsta

Ano, vážení, ano, můj drahý poklekl a vyslovil se. Okolnosti nechejme stranou, protože to je na román, ale prostě - bude svatbaaaaaa! A já budu nevěsta, s bílými bohatými šaty a dlouhým závojem, všude kolem budou srdíčka, kytičky, holubice, svíčky, prskavky, jednorožci a fontánky s vínem.

Nebo ne?

Plánování svatby jsem zahájila zděšením. Za prvé, jak málo svatebních zkušeností mám - jedna svatba jako svědek, jedna jako hormony zmítaná těhotná (tak čerstvě, že to ještě nevěděla a celý den má v slzách a alkoholovém oparu) a jedna svatba, kde jsme krátce po obřadu zase odjeli za Aťkou, protože to bylo přes půl regionu. Za druhé, kolik různých věcí je třeba obstarat. A za třetí, kolik to všechno stojí.

Udělala jsem si do diáře jednoduchou myšlenkovou mapu a ta dvoustránka se hrozně rychle v nebezpečné míře zapojila. Tím jsem se ještě vystresovat nenechala, protože jsem si takticky napsala i spoustu věcí, které ke svatbě patří, ale my je chtít nebudeme, a pak je hned vyškrtala a měla jsem radost, že 20 % svatby je vyřízené. Mí papírenští spolumilovníci znají. :-) A protože žijeme v době informačních technologií, prolezla jsem internet a tam už panika začala. V článcích z aktuální doby jsem se dočetla, že taková svatba pro cca 35 hostů se dá zařídit za přibližně 230 000.

A málem bylo po svatbě, protože takové peníze bych dát nechtěla, i kdybych nevěděla, co s nimi. Dva dny jsem žila v představě obřadu jen s maminkami, babičkami a svědky, místo hostiny pizza party v naší oblíbené pizzerii (v happy hours 2+1 pizza zdarma) a s putovním svatebním oznámením. Pak jsem sebrala odvahu, znovu si pročetla informace o rozpočtech a zjistila jsem, že pokud si odpustím svatební koordinátorku, DJ, kameramana a šaty na míru, úspory činí hned zhruba 70 000 a nic mi na svatbě chybět nebude. :-)

Což je asi i tím, že mi chybí představa vysněné svatby. Za těch třináct let už jsem mohla mít vymyšlený i vzorek na nejtitěrnější svíčce, ale uvažovala jsem o jiných věcech. A čím víc si čtu, co teď na svatbách frčí a co je must have, tím víc si říkám, že jako nevěsta žalostně selhávám. Vždycky jsem se viděla jen v bílém a na nějakém obědě s rodinou a kamarády. Nikde tam nebyl saténový župánek s nápisem BRIDE a družičky v tričkách TÝM NEVĚSTY a bílý smetáček a lopatka se srdíčky. Ani skákací hrad a ohoňostroj. Ostatním nevěstám budiž přáno, ale moje vize svatby byla podstatně jednodušší.

Někdy až moc, zjistila jsem. Třeba takové šaty. Šaty jsem řešila, protože šaty fakt musí být. S Tomem jsme se shodli, že ani jeden nechceme, abych měla šaty princeznovské, s obručí a podobně. Já jsem odmítala korzet a úplně odhalená záda, on nemá rád výrazné krajky. Takže prosím vás, každá nevěsta, která si vysnila i typ stehu z vnitřní strany šatů, vybrala šaty rychleji než já, protože sehnat splývavé šaty jednoduchého střihu, nez krajky a na širší ramínka je nadlidský výkon, zejména, když si stanovíte cenový limit.

:-D Já se zamilovala do jedněch hned, ale byly opravdu moc jednoduché a jen po kolena a mě by přece jen mrzelo nemít na svatbu šaty dlouhé. Na internetu jsem našla spoustu šatů, jenže jsem se trochu bála, že je nevidím naživo - zkusit je objednat mě několikrát odradily recenze. A když jsem konečně našla jedny, co by stály za poštovné, zjistila jsem, že podle dostupných velikostí mi do nich chybí tak patnáct kilo. Takže nakonec jsem skončila u polských hranic, kde si mě paní přeměřila pohledem a i když jsem si vzala čas na rozmyšlenou, vracela jsem se pro ty hned první šaty, co jsem zkoušela. :-)

Místo obřadu jsme příliš neřešili. Obhlídli jsme si místní obřadní síň a shodli se, že je fajn. Toma lákala svatba v horách, ale s tím by byla další spousta starostí a výdajů navíc, dost by nám to limitovalo i pozvání hostů. Takže využijeme zázemí našeho města, které nám s termínem garantuje střechu nad hlavou, oddávajícího, výzdobu sálu a hudbu.

Hudbu. To byl první zásek. K formalitám na matrice jsme dostali seznam skladeb a pět si máme vybrat. Předpokládala jsem, že škrtnu pár, co fakt nemám ráda, můj drahý taktéž, a ze zbytku něco vybereme. Jenže výběr nás zaskočil. Doufala jsem, že ze současné hudby tam bude i něco jiného než Perfect (ke svatbě ideální, ale už profláknutý kýč), Thousand years (proflknutý kýč z Twilight, kterému jsem nikdy nefandila) a Love me like you do (Padesát odstínů šedi považuji za velmi stupidní), ale přiznám se, nemyslela jsem tím nabízené Despacito (Chci vidět statistiky, kdo si to nechá zahrát k výměně prstýnků!).

Sekce s písničkami typu Sinatry a Presleyho se taky vymyká našemu stylu, pasáž s O sole mio jakbysmet. Kdybychom k obřadu měli i projektor, tak vezmeme aspoň El condor pasa, protože ty přežvykující lamy jsou cool. Jenže my k dispozici projektor nemáme. Takže po vyškrtnutí bujarých hitů typu Báječná ženská a osmdesátkového diska jsme zůstali u jednoho soundtracku a oddílu s klasickou hudbou. Ale paní matrikářka, u které jsem na téže schůzce vyřizovala dědův úmrtní list a rezervaci našeho termínu, se nade mnou slitovala a slíbila, že se zeptá, jestli by se jedna skladba nedala přidat. Prý pro ně pracuje několik hudebníků a ona ještě neví, kdo na náš termín bude mít službu, takže ten seznam je takový základní repertoár, na kterém se všichni shodnou. Za pár dní mi volala, že prý má dobré zprávy a písnička, o kterou bychom stáli jako o tu, na kterou budeme nastupovat, by neměla být problém a ještě to domluvíme. Tak držte prosím palce, protože zrovna tuhle jsem si fakt tak trochu vysnila. :-)

A kdyby ne, první tanec to jistí.

Proboha.

První tanec.

Už jsem někdy říkala, že je mi při tanci strašně trapně a z tanečních si pamatuju jedině první krok waltzu a letkis??

Mějte se krásně a vdané paní, tipy sem, jsem jedno velké ucho! :-D