Tlapka | Listopadové a prosincové momentky

Podzimní dny bývají pochmurné. A takovou náladu jsme tady na podzim měli. Chodily špatné zprávy, které kalily radost i u jinak radostných událostí, rušily se akce, na které jsme se těšili, kupily se problémy, co bylo třeba rozhodnout a vyřešit, všeobecně se nějak nedařilo. Přesto by bylo nefér se tvářit, že to bylo jen špatné období, protože radost musíme vidět i v maličkostech.

Po týdenní karanténě jsme byli s Tomem spolu doma, protože měl OČR, abych se dala dohromady po očkování, které mě docela položilo. Rozhodně dost na to, abych se v plném tempu dokázala postarat o Aťku, která řádila bez ohledu na to, jestli mám zimnici nebo mě bolí každý pohyb.

Aťule objevila kouzlo plastelíny, byla se mnou ve městě dořešit své spoření a měla svou první dětskou návštěvu - kolegyně z práce má o 14 dní starší holčičku. Ať z toho byla trochu vykulená, protože holčička je éro otrkané z jeslí, zatímco naše dítko zatím vídá děti leda na hřišti, když jsme plavání zrušily, ale už máme vyhlédnutou hernu, kde se může taky trochu rozkoukat. Jen ten covid aby trochu opadl... Taky napadl sníh a Aťule postavila s tátou na zahradě svého prvního sněhuláka, což bylo krásné sledovat, zejména z okna vyhřáté kuchyně. :-)

Nakoupila jsem dárky na naše skromně pojaté Vánoce a znovu se připojila i k Ježíškovým vnoučatům. Vybrala jsem si pána a paní, oba měli papírenské přání. Rádi si zapisují své vzpomínky a básničky, takže jsem nakupovala notesy, pera a podobně, což miluju, ale kvůli svým zásobám už jsem si stanovila stop stav kupovat je pro sebe. :-)

Mé nejlepší kamarádce se narodil vytoužený chlapeček.

Dokončila jsem základní kurz Pyt/... s nejvyšší procentuální úspěšností ze všech kurzistů a s odhodláním se pustila i do Advent of Code, kde jsem zvládla 2/3 úkolů.

Vyzkoušela jsem recept na vepřové maso na houbách z pomalého hrnce a můj drahý byl nadšený, že to voní a chutná jako z restaurace. Taky se při jedné z dopoledních návštěv zdržela Tchyňka a pochválila mi svíčkovou. V prosinci jsem zkusila pro změnu cikánskou pečeni a ta nadchla zase mě, protože takové ty "červené zeleninové směsky" mám zase ráda já. :-) S mamkou jsme ušudlaly vanilkové rohlíčky a mamka pak upekla sérii výborných vánoček.

Před Vánoci si Tom vybral zbytek dovolené a stihli jsme i vánoční rodinné focení, z něhož máme krásné fotky, i když se Aťule na naše snahy ji rozesmát tvářila dost skepticky, takže úsměvy má na fotkách mnohdy shovívavé nad rodičovskou trapností. :-)

No a první Vánoce v novém? Pěkné, komorní, poklidné. Jsem za to vděčná.

A jaký že byl tedy uplynulý rok? Hodnotím ho jako rok nečekaného.

Hned v lednu jsem nečekaně dostala nabídku odučit přípravný kurz, což bych nebýt distančního pojetí nemohla přijmout. Stejně tak bych nemohla navštěvovat školení i jako posluchač. Ať v té době měla čerstvě rok, takže jsem zase něco vytěžila z covidových okolností. :-)

Další nepředvídatelnost přišla hned v únoru, kdy jsem se pustila do pletení košíků z pedigu, protože moje jméno a ruční práce, to se moc nerýmuje. :-)

Na začátku dubna vybuchla hlavní bomba - rozhodli jsme se prodat dům a koupit o známých jejich domek v blízkém městě. Jakkoli to bylo těžké, nelituju změny ani dřiny, protože na původní adrese už by nás asi žádné štěstí nečekalo. Akorát Tom těsně poté dostal práci deset minut od baráku, samozřejmě toho půvoního. :-D

V červenci jsem měla tu čest být družička na svatbě své skvělé kamarádky Terky, poněkud překvapivě i jako družička - doteď nevím, co se ode mě v té roli čekalo. :-D

Zcela nečekaně jsem se na podzim nadchla pro programování a nad očekávání mě bavil.

Samozřejmě bylo úžasné sledovat Aťčiny pokroky, jak se postupně z mimina stala holčičkou.

Celým rokem mě pak provázel můj nový diář, vedený ve stylu bullet journal, a já jsem si jeho přípravu užívala jako vzácné chvilky, které jsem měla sama pro sebe, a do kterého jsem si značila vše důležité - nejen věcně a pragmaticky významné, ale taky pocitově. A také mě rokem 2021 provedli přátelé, ať už ve skutečném světě nebo tady ve virtuálním prostoru.

Díky, že jste tu se mnou. A doufám, že si zachováme přízeň.  :-)