Poslední předsvatební

Tak jo. Konec srandy. Překonala jsem hranici třiceti let, což mě minimálně v očich některých jistě pomyslně postaršilo rovnou a další třicítku, a svatba je už opravdu za dveřmi. Mám všechno připraveno? Nevím. Hodlám to řešit? Ne. :-)

Takže stále platí, že nic nehrotím. Jestli bude pršet, beru si svůj klasický skládací puntíkovaný deštník. A možná ani to ne, z auta do radnice nějak proběhnu i v těch lodičkách. Odmítla jsem si kupovat načančaná bílá bolerka, protože co pak s nimi, a na přehození budu mít s sebou džínovou bundu. Moje ochota investovat do podobných věcí čas a peníze se nejen, že nedostavila, ale ještě zredukovala. To důležité snad mám všechno a drobnosti mi snad mí blízcí odpustí. :-)

V podobně uvolněném duchu se nesla i rozlučka se svobodou. Pánové tady obstarávali děti a já s triem svých nejbližších kamarádek jsme ráno(!) vyrazily na bowling (jsme skvělá parta, po prvním kole jsme všechny měly na kontě nulu!), kde jsem se málem zabila o reklamní tabuli ("Slečno(!), to mě bolelo za vás!" okomentoval to chlápek u baru) a kde jsme si brzy zvykly, že jedna kuželka visí o kus nad ostatními, pak na oběd, domů uspat děti a nakonec jsme sebou prostě práskly u přehrady s piknikem a deskovkami. Pobavily jsme se bezvadně (naše neobratné počínání s instaxem na tom nese značný podíl), najedly se skvěle a po splnění pár úkolů jsem dostala i pěkné dárečky. Nejvíc se mi líbil programovací úkol, zatímco ochutnávací výzva mě celkem zdrtila, přestože jsem všech pět potravin poznala. Jasně, že s nulovým čichem nemůžu mít i perfektní vnímání chutí, ale uvědomila jsem si, jak opravdu mizerně na tom jsem. Vše jsem uhádla jsem jen podle struktury a jaké je to na skus, chuť mi nepomohla vůbec.

Co rozhodně utrpělo další ránu, je má alkoholová neodolnost. Nikdy jsem nevydržela moc, ale poslední měsíc až dva jsem si dala párkrát dvě deci vína. Vždy jsem byla jako motýl a věděla jsem, že už stačilo, jednou mi to vyloženě nesedlo. Takže za alkohol asi moc neutratíme, i když něco mám od muže příkazem, aby se se mnou dalo tančit. :-) Jak jsem tu už zmiňovala, že s s tanečních pamatuju jen to, že u waltzu začínám pravou dozadu, tak prosím vás, i tohle si pamatuju blbě, takže si domyslete, jak se asi se mnou můj nastávající moří, když zkoušíme utancovat aspoň ty dvě minuty choreografie, na které mě navnadil. :-D

Mamčina kamarádka-švadlena mi zkrátila šaty, druhá mi pomohla ozdobit vázičky na stoly. Trochu mě zarazilo, že lahvičku ozdobila za třikrát kratší čas a je pětkrát hezčí, než když jsem se s tím drbala já, ale hlavně, že mi někdo pomohl, protože ty moje mrzačky byly fakt na ostudu. Původně mi slíbila pomoc babička, ale lehla s covidem, který si přivezla z jiné svatby. Ještě, že se nechci s nikým srovnávat a soupeřit, protože to bych musela babičku ze svatby asi nějak vyšachovat.

Svatba na nádherném místě, v luxusním penzionu, nevěstě vezli šaty až z Austrálie...

"A to se teď tak dělá?" ptala se mě.

"Jde to... Šaty ze zahraničí jsou poměrně běžné. Já je mám z Polska."

Těšín to zkrátka jistí. :-) A potěšilo mě, když jsem si uvědomila, že i kdyby mi někdo dal dvacet tisíc, ať si koupím dražší šaty, neudělala bych to. Ne, že bych ty své měla za naprosto dokonalé, ale příčí se mi do takové jednorázové záležitosti tolik peněz dát. Mimochodem, tenhle princip, kdy jsem odmítla přeplácet věci, co tu hodnotu vůbec nemají, nás dost potrápil u svatebních oznámení. Shánění barevné A6 obálky, která by měla takovou tu trojúhleníkovou klopu vzadu a nestála 10 korun kus, to by vydalo na vlastní (a velice dlouhý) článek. :-)

Takže asi tak. Jdu se modlit, aby to nebyla ostuda, aby to Aťule zvládla v pohodě a pěkně se vyspala, aby nelilo celý den, ať se můžeme po obědě vyfotit, aby jídlo bylo tak dobré, jako když jsme ho zkoušeli, aby už nikdo neodřekl účast...

Zkrátka abych zjistila, že krásný svatební den můžu mít, aniž bych si vysnila, jak přesně má vypadat, a aby ta vize nezklamala naše bližní. Ale věřím, že i to osazenstvo jsme vybrali správně a že je potěší pár drobností, co pro ně máme.

Svatbám zdar!

Tlapka

Co vy a svatby? Trapasy? Netradiční zážitky? Povídejte, přehánějte!