Svatební přípravy pokračují

Vybrala jsem si šaty, domluvili jsme termín a místo svatby, svědky. Ale to je málo, Antone Pavloviči. Popojedem!

Restaurace u obřadní síně nás neoslovila, a tak jsme se museli porozhlédnout jinde. Původně jsme si pomýšleli na pronájem prostor a vlastního cateringu, ale pak jsme zjistili, že nájem by vyšel stejně, jako v některých restauracích, a museli bychom si každou blbost ještě zařídit sami, takže jsme usoudili, že investici do posezení v restauraci holt podstoupíme. Katka měla svatbu v Polsku, protože úspora byla už tehdy značná, ale když jsme byli všichni bezdětní, bylo to všechno tak nějak jednodušší... nicméně v okolí byl výběr celkem slušný, tak jsme vyrazili na průzkum do terénu. Nakonec nám zůstali dva kandidáti - oba podniky na březích vodních nádrží, jeden lidovější a jeden luxusnější.

Lidovější si mě získal komunikací. Hned na první informativní e-mail mi odpověděli tak, že zodpověděli všechny otázky, na které jsem se ptala, abych udělala prvotní výběr, a po schůzce mi podle dohody včas a bez upomínání poslali dodatečné informace. Ne, není to samozřejmost - z většiny restaurací mi přišlo stručné - termín je/není volný, více na osobní schůzce. Pokud mi někdo nezodpoví čtyři konkrétní otázky, těžko čekat, že budu na každou z nich plýtvat časem na osobní schůzku a pak jim zadám tak velkou objednávku. :-) Hospůdka by na pinterestu a instagramu asi moc lajků nesklidila, ale zdála se nám čistá a personál byl dost vstřícný. Nechtěli nic za pronájem, ale zarezervovali by nám vnitřek, a pak podle dohody zastřešenou terasu, nebo zahrádku s piknikovými stoly, kde je betonový plácek i trávník, gril, malé hřiště a molo k vodě.

Luxusnější restaurace byla dražší na pohoštění i pronájem, ale měla hezky členěný vnitřní prostor a nádherné prostředí. Ze dveří koukáte na pláž patřící přímo penzionu, přehradu a Beskydy. Interiér skvělý. Citová vazba nezanedbatelná - na gymplu jsme tam strávili týden na loďkách, po maturitě jsme tam jeli na společný víkendový pobyt. Obvykle tam mívají obsazeno na dlouho dopředu, ale zrovna v našem termínu kdosi zrušil svatbu kvůli těhotenství, takže osud? Jenže paní majitelka, jakkoliv zněla po telefonu vstřícně a ochotně, poněkud zmatkovala. Několikrát jsem se musela upomínat o slíbené podklady, opakovaně psát svůj e-mail, takže nás představa, že budeme trnout, jestli vše bude, jak jsme se dohodli (a to fakt nejsem úzkostná nevěsta a nemusím mít vše ťip ťop), odradila. A asi tři týdny poté, co jsem potvrdila rezervaci v lidovější a zrušila v luxusnější, mi paní z luxusnější volala, jak jsme se teda rozhodli. Takže asi dobře. :-)

Mezi prvními jsem taky zajišťovala fotografa. Už když jsem svědčila Katce, vtipkovala jsem s jejím fotografem a známým, že by jednou mohl nafotiti i moji svatbu, a nakonec to tak fakt bude. :-) Sice tehdy říkal, že už s focením končí, ale nakonec začal fotit pro noviny a svatby už dělá jen okrajově.

V našem termínu měl ale volno, tak jsme se dohodli hned. Horší to bylo s vizážistkou. Pomoc sice přislíbila Terka, ale pak jsem se nechala přesvědčit k investici do vizážistky. Dostala jsem doporučení na jednu z blízké dědiny a její práce se mi moc líbila, jenže v daném termínu si naplánovala dovolenou. Naštěstí jsem se ale přichomýtla k jedné diskusi na svatební skupině na facebooku a našla tam náhradnici s podobným stylem.

Ke svatbě patří květiny. Absolutně se nevyznám v kytkách! Poznám pár základních druhů a až na výjimky netuším, kdy rostou. Takže jsem prostě proklikala internet a uložila si pár obrázků, s nimiž jsem pak obeslala a oběhla květinářství v okolí. A bylo mi trochu líto, dát takové peníze za něco, co za pár dní vyhodíme. Jenže pak jsem objevila látkové květiny, a když jsem překonala prvotní "Ale kytice musí být přece živá!", objednala jsem na zkoušku jeden pugét babce do jejího nového pokoje.

Mně se líbila, babce též, co vám? Odkaz na aranžérku zde.

Zkouška dopadla dobře, takže jsme se shodli, že si opravdu jako svatební objednám umělou kytici, která mi zůstane na památku. :-) Stejně necítím, takže vůni neřeším, a taky mi tato spíše odpustí celodení tahání po všech čertech. Na dekoraci stolů pak objednáme živé.

Dekorace! Na rovinu, nejsem úplně serepetičkový typ. Všechny ty nápisy Mr. & Mrs., LOVE a podobně se míjejí s mým vkusem. Takže střádám lahvíčky od příkrmů, nasypu do některých dekorační písek a kamínky, jiné omotám jutou, do některých svíčku, jinam kytku, nějaké kulatiny a nazdar. :-D Dohodli jsme se, že svatbu uděláme v přírodním duchu, tudíž sladíme vše do světlých odstínů zelené a hnědé, což v kombinaci s bílou bude muset stačit. Nehodlám skončit jako nevěsta, co ve svatební skupince sháněla sage ubrousky, ale ne jedlové, fakt sage. Vygooglila jsem si to a jo, pěkná barva a svatební tabule v tomto odstínu vypadala úchvatně, ale mně bude stačit, když nám v restauraci prostřou do světle zelené. Na víc není ani čas, ani energie. :-)

Od dcery mamčiny kamarádky jsme dostali ochunávku jejích odmácích zákusků, a protože byly fakt skvělé, upeče nám zákusky i dort. Katčina mamka napeče koláče na rozvoz, dlouholetá rodinná pekařka pro speciální příležitosti dodá koláče přímo na svatbu, Niki slíbila cupcaky, sladkého bude dost.

Horší je ta logistika kolem. Koho všeho pozvat na obřad, na hostinu, na večerní raut? Kdo všechno bude v dosahu, když budeme koláče rozvážet? Sihneme to za den, nebo dva? Jak to zabalíme, kolik jakých koláčků bude v balíčku? Věřím, že když jsme to zvládly na Katčině podstatně větší svatbě, tak si poradíme i teď, ale je toho prostě hodně. Takže přehledy, tabulky a zvýrazňovače jako za studentských časů. :-D

Tím spíš, že spousta věcí ještě na odškrnutí v seznamu čeká. Nedořešili jsme hudbu k obřadu, nenacvičili první tanec, na který jsem kývla s podmínkou, že já vybírám tanec, hudbu na místě jsme ještě nezajistili vůbec. Chybí mi boty, Tomovi oblek... a pak stužky na vývazky, nějaký program pro hosty, možná fotokoutek, určitě milion drobností. Ale nic, bez čeho by nás neoddali. Tak to beru já. :-)

I když vlastně ještě jsem nemluvila o prstýncích. Příště...

Co vy? Vdávaly byste se s umělou kyticí? Jaké dekorace se vám líbí a kde pro vás začíná kýč? Povídejte, jsem zvědavá! :-)