Přála bych vám viděl ten bordel, ve kterém teď sedím. Takový ten stav, kdy se vám vysype hlína z květináče a vy si řeknete: "Echt, však co, to je to njemenší."

Znáte moji babičku, znáte mého dědu. A teď si představte, že tihle dva potřebují doma vymalovat. Vzhledem k tomu, jak atypický máme obývák, nepřipadá v úvahu jiné řešení než zaplatit odborníka. Ovšem vystěhovat si musíme sami.

Páteční večer, po zabydlení chaty, měl být jádrem celé rozlučky. Takové ty pasáže se striptéry, šerpováním nevěsty a podobně. Já ho měla v plánu vyplnit hrou, kdy se Katka pomocí luštění různorodých šifer dostala k dárku, který jsme pro ni nakonec přece jen měli k dispozici.

Problém byl, že Katka se nám ještě před odstartováním celé akce trošku povznesla do nálady, protože jsem se zdržela v kuchyni přípravou občerstvení...

Po dvou týdnech už se hodí napsat, jak probíhala rozlučka. Některé věci už jsou promlčené a rozhodně už jsme všichni střízliví. Ne, fakt, byli jsme hodní. A měli jsme kvalitní pití, takže nám bylo ráno dobře.

Odjezd byl nervózní, jak jste si mohli povšimnout i z posledního příspěvku. Dárek nakonec dorazil, čtvrt hodiny před naších odjezdem. Můj drahý už byl smířený s tím, že ho tu prostě necháme, počká na dárek a pak za námi dojede vlakem. Tedy - autobusem, vlakem, jiným vlakem, autobusem. Takže se mu setsakra ulevilo, když dárek převzal. A mně taky.

Postupně jsme do auta naložili naše bágly, půjčenou bečku piva i s chlazením, spacáky, velkou tašku jídla... v Ostravě totéž, přistoupili další dva hoši. Ano, na rozlučce nevěsty bylo více mužských než žen, to víte, áj-tí. A pak začala jízda, divočejší, než samotná rozlučka.

Poslední týden se mi změnily všemožné plány, mám za sebou velmi výživné tři dny, ale hlavní bod zůstává - jedu na svou první rozlučku se svobodou. Vtipné je, že ji rovnou organizuju jako svědek. Odjezd za dvě a půl hodiny a dárek je pořád někde v dodávce. Nemám sbaleno. Ale mám nasbírané celé vetešnictví rekvizit, kilo a půl chilli con carne v plechu a objednala jsem soudek piva, takže NĚCO mám.

Zvládla jsem čtyřicet Mongolů v chráněné památkové budově, zvládnu snad i osm lidí na chatě, byť jsem do včerejška nevěděla, jestli je v Dolní Lomné nebo Dolní Lhotě.

Možná proto mi ještě nedochází, že jsem se dočkala, že začínají prázdniny. Takže první školní rok jsem jakž takž zvládla, ale další výzva čeká.

Mějte se krásně, užívejte volna i za mě, komu je dopřáno, a já se vám po příjezdu ozvu s triumfálními nebo ostudnými historkami.

Jak jsme se učil ve staroslověnštině.

Buoh při nás stuoj.

Včera se konal druhý z koncertů, na které jsem se v červnu vypravila. Mamka chtěla jít do Olomouce na Anastaciu, tak jsem vyrazila s ní.

Odjížděla jsem řádně nevrlá. Zaprvé, čím blíž nějaká akce je, tím míň se mi chce. Situaci zhoršuje, pokud se jedná o akci večerní nebo přespávací.  Ne, že bych si pak neužívala, ale před odjezdem v duchu hledám vytáčky, jak z toho ven. Zadruhé, koncert odsunuli ze soboty na neděli. Zatřetí odsunuli start Anastacii až na devět hodin, aby před ní mohla být kromě avizované Debbie ještě druhá předskokanka - a to se podržte, Emma Smetana. Jsem netušila, že vůbec zpívá. Začtvrté jsem věděla, že druhý den jdu do práce, navíc na sedm, a navíc poslední den výuky podle rozvrhu, kdy už jsou však uzavřené známky, což by byl důvod k nasranosti sám o sobě. A zapáté v Ostravě bylo asi patnáct stupňů a pršelo. To chceš, když jdeš na koncert pod širým nebem.

Prostě kdyby mi někdo řekl, nejezdi a naval lístky, skočila bych šipku do postele.

Právě mi skončil poslední klasický víkend ve škole. Příští týden se sice ještě učí, ale známky se uzavírají, začíná se přecházet na výletní a vyklízecí režim. Jupíjéj. Už včera bylo pozdě!

Někdy v zimě se babka poprvé zmínila o tom, že by chtěla pořídit na zahradu sprchu. Po týdnu marného přesvědčování, jak by to pro NÁS bylo přínosné, jsme celou věc považovali za vyřízenou.

Minulý týden ten krám dorazil.

V rozepsaných jsem našla tento tag neznámého původu. Podezírám se však, že vzešel z jedné doslova plodné facebookové diskuse se Sigrun. Nejistý původ je vzhledem k tématu tohoto tagu poměrně ironický. No, kdo chcete, adoptujte ho, budu ráda. :-)

Zatímco do blogování se poslední dobou příliš nehrnu, užívám si spoustu věcí, které mi dělaly radost dříve.

Znovu objevuji kouzlo čtení. Od chvíle, kdy jsem vypadla z fakulty, jsem toho přečetla ostudně málo. Aklimatizace na pracovní režim si vybrala svou daň. A předchozí studium taky, co si budem nalhávat. Momentálně procházím drásavou krizí kvůli faktu, že jsem na fakultě přečetla ke dvěma stům českých knih a ztratila jsem z nich výpisky. Tiše šílím, ale ještě se ovládám a doufám, že někde mezi kvantem souborů, co se mi tu za pět let na výšce nastřádaly, je prostě znovu objevím.

Každopádně, pokud jste četli pečlivě, neuniklo vám určité vymezení mé četby - české knihy. Vinou toho, jak bylo naše studium vystavěné, mám celou světovku samostudiem, paráda, že? Velkou část knížek, které letos ve třídách probírám, jsem si naštěstí sama zvolila k maturitě, takže vím, o čem mluvím, ale přesto nastal čas k doplňování restů. Wilde, Remarque, Hemingway, Orwell... velká jména a zároveň kaňky na mém seznamu knih k přečtení.

Prodloužený víkend jsem strávila z určité části i pracovně. Hodně času sjem strávila opravováním a přípravami. Zjistila jsem, že mě baví opravovat testy, ale ubíjí mě opravování slohovek, čtenářských deníků a podobných esejí. Ještě, že jsem češtinář. Haha. Část práce ale byla povinně volitelná - vrhla jsem se na zahradní práce.