myfantasyworld: To je skvělý dotazník.
Takové mám ráda. Aspoň se toho každý více dozví. Já plánuju až budu mít své narozeniny vydat nějaká fakta o mě.
S těma očima naprosto rozumím. Mám problém už od 1. třídy, že jsem nosila brýle (moje oční mi v té době určila špatnou vadu. Prý tupozrakost, když jsem byla starší, řekli mi dalekozrakost, takže pak jim věř.)
Fotoalbum svoje mám, když jsem byla malá a z loňského roku jsem si udělala fotoknihu a chci si postupně dodělat další.
Ten rodokmen by určitě mohl být zajímavý. Já vím, že mám Německé předky.
S tím studiem je to super.
Já si chtěla dodělat výšku a pak jsem toho ani nebyla schopná.
tlapka: Díky.
Já je mám taky od první třídy, kéž bych si držela stejné dioptrie jako tehdy. Hlavně si pamatuju učitelku, jak mě nechtěla posadit dopředu, že tam sedí ti, co nosí brýle. Takže dokud jsem je neměla hotové, neviděla jsem na tabuli vůbec. A když už mi je udělali a začala jsem je nosit, takže jsem viděla i zezadu, tak mi milostivě dovolila se přesadit dopředu.
atraktivnistrasilka: Hned jak bude nálada (což už díky maturitce KONEČNĚ bude od zítra touhle dobou), tak tag vyplňuju taky, pro mě je tohle zajímavé téma.
Naprosto se ztotožňuji s tvým postojem ohledně sourozenců. Když jsem byla mladší, tak jsem byla dost ráda, že jsem jedináček, a i vzhledem k tomu, v čem a jak teď žijeme, jsem ráda pořád. Ale teoreticky, bez ohledu na okolnosti, mě to mrzí. Strašně závidím lidem, co ty sourozence mají, přesně jak píšeš, ten parťák chybí, a čím jsem starší, tím to pociťuji víc. Je to něco úplně jiného než kamarádi, ale samozřejmě záleží na tom vztahu. Já sama bych taky chtěla víc dětí, už jen kvůli tomu, ale u mě není vůbec jistý, že je někdy budu mít, takže bych byla ráda i za to jedno, ale to už je jiná pohádka.
rebarbora: Hezký tag, ať už pochází odkudkoliv Odpověď na první otázku si myslím, že bude hodně podobná napříč republikou
A rodinný rodokmen je poměrně zajímavá věc, i když bych měla asi taky problém ho sestavit kompletní