Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky.
Já je mám taky od první třídy, kéž bych si držela stejné dioptrie jako tehdy. Hlavně si pamatuju učitelku, jak mě nechtěla posadit dopředu, že tam sedí ti, co nosí brýle. Takže dokud jsem je neměla hotové, neviděla jsem na tabuli vůbec. A když už mi je udělali a začala jsem je nosit, takže jsem viděla i zezadu, tak mi milostivě dovolila se přesadit dopředu.