Tlapka | Rozlučkou nic nekončí (II.)

Páteční večer, po zabydlení chaty, měl být jádrem celé rozlučky. Takové ty pasáže se striptéry, šerpováním nevěsty a podobně. Já ho měla v plánu vyplnit hrou, kdy se Katka pomocí luštění různorodých šifer dostala k dárku, který jsme pro ni nakonec přece jen měli k dispozici.

Problém byl, že Katka se nám ještě před odstartováním celé akce trošku povznesla do nálady, protože jsem se zdržela v kuchyni přípravou občerstvení...

Jako první kód dostala SMS s řadou čísel a nápovědou, že má zavzpomínat na staré časy a forma zprávy není náhodná.

Katka seděla, koumala, přicházela se všemožnými složitostmi, dávala si panáky na posilnění, pak chvíli kecala s ostatními... některým hostům došlo, jak na ten kód jít, ale měli zakázáno to Katce prozradit. Jeden pár se ji snažil pomoct kukuřicí. Pořád jí vykládali cosi o kukuřici a to už jsme nechápali ani my s Tomem. :-D Pak se vytasili se starým tlačítkovým mobilem řečeným kukuřice (po našimu spíš cihla nebo briketa) a pochopili jsme všichni včetně Katky - řada čísel byl zápis ve formátu, jak se dřív psaly SMS (jsem říkala, že forma zprávy s tím souvisí!). Takové to, že jedno stisknutí dvojky vám napíše A, dvakrát dvojka B...

Po dešifrování Katka získala sdělení "Hlídač krav - vánoční dárek; #sňatek". Vím, že Katka dřív Nohavicu poslouchala (návrat do starých časů neměl odkazovat jen na SMS, kapišto), a nezklamala mě - chytla se hned. Pak půl osazenstva zpívalo, abychom se prokousali textem a objevili, co tam je o Vánocích. Došlo jí, že má asi hledat nějakou knihu, a vrhla se na to. Následovala pasáž, na kterou jsem byla pyšná. V souladu s textem jsem si totiž od dědy půjčila masivní Právnický slovník, díl P-Ž (jiný jsme doma kupodivu nenašli, což nevadí, protože klíčové slovo #sňatek spadá právě do tohoto). Jenže Katka, která průběžně důkladně promazávala mozkové závity, proběhla chatou a při pohledu na slovník, nápadně nenápadně nainstalovaný do poličky v obýváku, řekla: "Hmm, právnický slovník, ten mi asi na nic nebude, co?" a upalovala dál.

Víte, já nejsem zastáncem zbytečných anglicismů, ale facepalm zatím odpovídající ekvivalent opravdu nemá.

Tak jsem ji ještě chvíli nechala hledat a pak jsem ji vrátila, aby to přehodnotila. Úspěšně nalistovala správnou stránku a vzala si z ní další šifru - "pavouka". Zbytek večera byl věnován pití, luštění této šifry a povídání.  Abych se zachovávala při smyslech a protože mi poslední dobou alkohol (natož tvrdý) nedělá dobře, dařilo se mi přiťukávat si s každým panákem čtyřikrát. Ufff. Katka s pár popostrčeními přišla na princip šifry, ale moudře si nechala transkripci zprávy až na ráno. Už se jen sedělo, popíjelo a blblo. Ogrilovali jsme všecko včetně popadaných jablek. Žádný organizovaný program, ale Katka vypadala naprosto spokojeně, takže hurá.

A aby na rozlučce byla i nějaká romantika, padaly hvězdy. Obzvlášť to uvítala Katka, když jsem jí přišla říct, ať si něco přeje. Prý se bála, že už má mžitky před očima. Vydrželi jsme venku asi do jedné ráno, ale pak už nás zima zahnala do chaty. Popravdě, už se mi docela chtělo spát a bála jsem se, kdy se dostaneme do postele, ale šlo to ráz na ráz. V jednu minutu čilý ruch a ve druhou už všichni v limbu. A protože je Katka vzorná nevěsta, skončila v posteli se mnou. Ne, že by neměla svoji, ale měla jsem prý úžasně hebké ponožky a Katka trvala na tom, že ji jimi musím hladit. :-D Další hosté se srocovali ve dveřích, že to ještě neviděli. Vyvlíkla jsem se jí asi po dvaceti minutách, přesvědčila ji, že si jenom vyndám čočky, protože bez toho (respektive s nimi) fakt nemůžu jít spát a zase se vrátím. Vysprintovala jsem do koupelny a během půl minuty byla zpátky, aby Katka už z postele nevylézala, a ona spala jako miminko. Tom říkal, že usnula uprostřed věty. Než jsem ji překročila a dostala se do své postele, z vedlejšího pokoje už se rozléhalo chrápání. Jak to ti lidi sakra dělaj? :-)

Ráno jsem se vzbudila v sedm. Po chatě šmejdil pár, který musel neprodleně odejít, aby stihli vlak, ale chatu někdo zamknul. Chtěli vzbudit Katku, ale ujistila jsem je, že to je marné. Naštěstí měl klíče Tom. Dvojice nám tak uvolnila jeden pokojík, kam se postupně slézali všihni už probuzení. Všichni byli v kondici, zajistili jsme si očividně dobré pití. To je vidět, že jsem se o něj nestarala já. :-)

Zato jsem se postarala o snídani. Švédský talíř včetně čaje. Katka si přitom konečně přeložila včerejší vzkaz s doporučením, že pokud se zapotila, má se jít zchladit - a hledat přitom vzkaz ála Robinson. Během odpoledne opravdu donesla vzkaz v lahvi, kterou jsem schovala do ledničky. Původně měla být skleněná a vyproštění vzkazu mělo být součástí hry, ale když jsem si představila, jak připití rozbíjíme lahev a všude lítají střepy, vzala jsem radši petku. Dobrá volba. Někdo z kluků dokonce obálku s další nápovědou vytáhl, aniž by se flaška musela rozstřihnout.

Další vzkaz, tentokrát "jednoduše" nastříhaný, Katka skládala přes hodinu, ještě, že za střízliva a nedostala se k tomu večer, takže jsme mezitím připravili oběd - špagety pěti konzerv. Buď jsme měli takový hlad, nebo jsme uvařili malý zázrak. Povedly se neskutečně!

Mezitím Katka rozluštila další vzkaz a dozvěděla se, že má hledat nejdůležitější papír v domě.

No, asi je vám všem jasné, kam směřujeme, že? :-)

Pokračování příště. Nevím, jak vy, ale já dlouhé články ne-úplně-ráda. :-)