Tlapka | Tlapkou psáno

Co se mi domů přistěhoval můj drahý, snažím se předstírat hospodyňku. V úklidu mě to moc nepopostrčilo, utírání prachu mě nebaví pořád stejně, ale učinila jsem značné pokroky v kuchyni. Vařím častěji a více střídám jednotlivé recepty. Zatím to sice pořád není nic těžkého, ale přece jen se můj repertoár rozšiřuje (i když pokud svěřím volbu mému drahému, stejně skoro vždycky skončíme u chilli con carne).

Mnulý týden dotáhl z obchodu kilo mrkve, přiečmž doma si hovělo dalšího půl kila mrkve z předchozího nákupu. A když jsem se ho ptala, co mám jako vyrobit z tolika mrkve, aby se nezkazila, obratem opáčil, že mrkvánky. Ty kdysi dávno jednou nebo dvakrát upekla babka. Kde se mu to vynořila v podvědomí, těžko soudit, nicméně zatnula jsem zuby a pustila se do toho. A protože ten recept je naprosto jednoduchý, výsledek báječný, k jaru se báječně hodí a tato rubrika dlouhodobě zeje prázdnotou, podělím se o něj s vámi!

[ Pokračování článku ]

Myslím, že po minulém článku si dlužíme zase něco veselejšího. A tak je tady hláškový speciál o oblíbené deskovce Carcassonne, kterou k Vánocům mamka koupila, abychom tmelili rodinu (ha, ha, ha... au). Podstata je jednoduchá: budujte svoji říši a nenápadně při tom blokujte rozšiřování konkurenčních impérií (mamka by řekla naserete se tam). Činíte tak pomocí kartiček, které k sobě postupně přikládáte na podobném principu jako v dominu - jednotlivé části krajiny na sebe musí po všech čtyřech stranách navazovat. Pravidla jsou velmi jednoduchá a stačila jedna cvičná hra, abyste si je osvojili.

Zjistila jsem, že tato hra má také toponomastický potenciál. Hlavně, co se týče zakládání měst. Města vynáší nejvíce bodů, zejména v případě, že se vám je povede uzavřít, aby nikde netrčela do prostoru neohraničenou stranou bez hradeb.

[ Pokračování článku ]

Nebudu vám lhát. Když jsem ve stísněném vykachlíkovaném koutku, který mi dost připomínal sprchy v koncentráku a jehož strohost zrovna nemírnily dvě kovová madla v zadní stěně, lapala po dechu a nechala na sebe prudkými proudy chrlit přívaly teplé a ledové vody, nebylo mi do skoku. Bylo mi vlastně docela děsně, odpočítávala jsem každou vteřinu a snažila se nekurvovat nahlas. Z prvního studeného střiku se mi postavily a opadaly snad i chlupy na nohách, co jsem si za poslední dny nestihla oholit. Voda se navíc odrážela od příliš blízkých stěn (ale díky bohu za ně, protože jsem se musela o něco opírat při otáčení) a prudce mi stříkala do obličeje, což kvůli čočkám nesnáším. Celkově nesnáším studenou vodu.

Jenže v koncentráku nebyly ohromně milé sestřičky, které vám na konci toho martyria donesou prostěradlo, abyste si ty oči mohli protřít, nenabídnou vám židli a vodu, naštěstí už do skleničky, na vzpamatování. A tak musím hodnotit svůj lázeňský pobyt velmi pozitivně.

[ Pokračování článku ]

Sayonara nedávno napsala inovativní článek o tom, jak vás děti připraví na domácí zvířata. Leč zastihl mě ve fázi, kdy už mi na nohavici viselo zahryznuté štěně. Nicméně paralela s mateřskou se mi vtírala do hlavy už dávno předtím.

Několik prvních dní jsem s vašnostou trávila sama. Tomáš byl v práci nebo na zkouškách a mamka v práci. Takže dohled na koloběh čurání, papání, spinkání, hraní a držkopádů padl na mě. Krmíte to, běháte s počuranými plenami (naštěstí ne zavinovacími, ale jen těmi látkovými, co dáváme do postýlky, pardon, do pelechu) a když to usne, snažíte se konečně něco udělat v domácnosti, ale ve skutečnosti sedíte a ani nedýcháte, abyste to nevzbudili. Ještě, že aspoň stehy mi už vyndali a už nechodím v předklonu, aby byla iluze šestinedělí dokonalá.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi