Preview: Do nového semestru jsem vstupovala se smíšenými pocity. Povzbuzovaly mě výsledky z prvního ročníku, kdy jsem všechny zkoušky složila s předstihem a přinejhorším za C (z teoreticky nejjednoduššího předmětu :-D), na druhou stranu mě tížila představa, že tentokrát nebudu studovat "jen" při dítěti, ale už i při práci a každodenním dojíždění do Ostravy. V závěru ročníku by mě navíc měly čekat státnice, což znamená napsat diplomku. Jenže kdy? O čem vlastně? A je to vůbec aktuální problém, když nevím, jak budu stíhat průběžné zkoušky? Abych zklidnila svědomí, požádala jsem vyučující o skripta už během letních prázdnin, abych si vytvořila nějaký náskok ještě před začátkem. Možná nejsem matematicky nejnadanější, ale studijní morál mi šlape i v červenci.

Tak to vypadá, že dneska konečně nastal den, kdy si sednu k počítači nejen ke studiu nebo práci, ale i ke psaní sem. Pokud u tedy ještě zbyl někdo, koho zajímá, jak se máme.

Řeknu to na rovinu - nic moc. Fňuk. Mohla bych tu napsat článek, jak stále drtím zkoušky v předtermínu, jak si to po rodičovské užívám v práci, jak se mi daří oddělovat práci a čas pro rodinu a ještě se přitom stále usmívám. Jenže nic z toho není pravda. Nejsem superúča, superstudentka, supermatka ani superžena. Posledních pár týdnů si říkám, že jsem sotva průměr, a posledních týden doufám, že jsem aspoň průměr.

V jednom z minulých článků jsem se zmínila, že se snažím zůtulnit byt pokojovkami. Kupodivu vznikl zájem o to, jakými, protože ne všem se doma daří budovat a udržovat malou džungli. Nebo aspoň oázy zeleně. Do této skupiny se stále řadím. Nikdy jsem to neuměla s pokojovými rostlinami. Vlastně mě ani nezajímaly a jejich přítomnost jsem si ani

Včera se mi podařilo uzavřít první ročník studia matematiky. Na oslavě nelpím, ale článek si tato meta zaslouží!

Preview: Do druhého semestru jsem vstupovala s větší jistotou. Už jsem zjistila, že se to zvládnout dá, a navíc jsme pokračovali ve dvou dosavadních předmětech, navíc se stejnými vyučujícími. Hned po složení poslední zkoušky jsem garantku poprosila o materiály na letní semestr a řeknu vám, ten měsíční náskok jsem dobře zúročila. :-)

"Ty ses urazila, že ti skoro nikdo neokomentoval ten článek o matice?" zeptala se mě mamka nedávno. No, tak před měsícem. Čímž chtěla naznačit, že tady na to docela kašlu. V čemž má zčásti pravdu. Blogy čtu, nárazově pak okomentuju, ale na vlastní mi chybí klávesnice (viz dále). Kdybych mohla články napsat v hlavě před spaním a jen odeslat do počítače, tak by to tu žilo více, jenže to nejde, a tak na blog nezbývá čas, enregie, prostředky.

Začalo to mým smolným půltýdnem, kdy jsem zkazila, na co jsem sáhla. Malý netbook, který jsem chtěla podat mamce, aby pustila Aťce pohádky a já mohla jít dodělat oběd, mi vyklouzl a neomylně spadl displejem na hranu schodu. Z malé výšky, ale stačilo to, aby displej křupnul. V servise muž nepochodil, prý takový náhradní díl ze spolehlivého zdroje nemají, a z Aliexpresu se nám nechtělo riskovat. Takže mám k dispozici mobil a tablet, z nichž se sice zvládám učit, ale absence klávesnice mě od psaní odradí, i když si najdu chvilku času.

Takže, co nového?

V pátek třináctého jsem složila poslední zkoušku semestru. Těžko tomu věřit, protože takhle brzy se mi to na denním studiu snad nikdy nepovedlo, ale pomalu se sžívám s tím, že dálkové studium je jiný svět. Nicméně první semestr si zaslouží celkové shrnutí, jak to všechno probíhalo.

Nestihla jsem ani článek, ani advent. A s tím, jak se vše vyvinulo, jsem ráda, že vám jen s mírným zpožděním můžu aspoň popřát krásný nový rok, a ne veselé Velikonoce.

Naposledy jsem vám psala ze svého sedánku ve studovně, kde jsem vstřebávala dojmy ze své první zkoušky, která se vydařila víc, než bych mohla doufat. Po obědě jsem odkráčela na přednášku, protože co bych dělala pořád ve studovně, když na přednášce můžu něco pochytit do dalšího semestru? Zápisem v indexu to nekončí, vnitřní motivace, že jo! :-) Takže jsem se za odměnu dozvěděla, že na zkoušku si můžeme vzít vlastnoručně napsaný tahák formátu A4. Proč zrovna do předmětu, kde to nepotřebuju, prooooč?

Další dvě přednášky udělaly pufff a bylo po semestru. Tak jsme se na sebe ještě usmáli, popáli si hezké svátky a na viděnou v lednu, nene, předtermín za 14 dní ještě z úvodu, nejsem blázen. To nestihnu. Jednu zkoušku mám, druhou udělám hned zkraje ledna a na tu největší mám celý leden, za mě dobrý, užiju si přípravy Vánoc.

Tak určitě...

Právě sedím ve studovně své nové fakulty. Jsem tu poprvé a zmatkovala jsem u vchodu, protože jsem se neměla jak prokázat (jako dálkaři nemáme ISIC a kdo by si vyřizoval průkazku pro dálkaře, že jo, když bych si ji vyzvedla tak na konci zkouškového. :-D), ale to je to nejmenší.

Sedím tu a ještě dlouho tu sedět budu, tak jsem si řekla, že konečně mám tu vhodnou chvíli zase napsat na blog, protože Aťuli má dnes na starosti tatínek. Výuka mi sice začíná až o půl jedné, ale já jsem tady už od půl deváté, protože jsem vyrazila na zkoušku. Řekla jsem si, že hlavní je předmět splnit a moct se soustředit na ty zbývající, ale začněme od začátku.