Σ 3. semestr

Preview: Do nového semestru jsem vstupovala se smíšenými pocity. Povzbuzovaly mě výsledky z prvního ročníku, kdy jsem všechny zkoušky složila s předstihem a přinejhorším za C (z teoreticky nejjednoduššího předmětu :-D), na druhou stranu mě tížila představa, že tentokrát nebudu studovat "jen" při dítěti, ale už i při práci a každodenním dojíždění do Ostravy. V závěru ročníku by mě navíc měly čekat státnice, což znamená napsat diplomku. Jenže kdy? O čem vlastně? A je to vůbec aktuální problém, když nevím, jak budu stíhat průběžné zkoušky? Abych zklidnila svědomí, požádala jsem vyučující o skripta už během letních prázdnin, abych si vytvořila nějaký náskok ještě před začátkem. Možná nejsem matematicky nejnadanější, ale studijní morál mi šlape i v červenci.

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Očekávání: O pravděpodobnosti a statistice slýcháme denně, ale podle mě si v tomto případě každodenní využití a přesné matematické vyjádření žijí každý svým vlastním životem. Na gymplu mi některé úlohy připadaly dost absurdní, u vyšších čísel navíc neověřitelné nějakou reálně představitelnou zkouškou. Ani můj drahý tuhle oblast matematiky odjakživa nemá rád, takže jsem moc nemohla spoléhat na jeho pomoc. Jako k jedinému předmětu jsme navíc nedostali skripta předem, takže jsem musela začít opravdu až po zahájení výuky na fakultě, což mi na klidu nepřidávalo.

Realita: Stačil první výukový tutoriál, abych pochopila, že pravděpodobnost bude můj nejmenší problém.

Studium: V kombinatorice jsem se zorientovala celkem rychle, jen co jsem si připomněla, jak se upravují základní vzorečky, aby reflektovaly specifika dané situace typu "Kolika způsoby můžeme usadit šest studentů, pokud dva chtějí sedět vedle sebe a třetí na kraji?". Pravděpodnost už byla horší. Klasická není těžká, ale s podmíněnou jsem bojovala docela dlouho. "Jaká je pravděpodobnost, že na dvou kostkách padne součet větší než 9, pokud víme, že padla šestka?" Logika velí, že 50%, že jo, šestka padla, tak šance, že padne ještě číslo větší než tři, to je polovina. Jenže přesně takhle to nefunguje, protože se zohledňuje i ta pravděpodobnost, s jakou ta první šestka padne. Ale já tam mám kurva napsané, že padla, úpěla češtinářka ve mně. Potom došlo na příklady "Stroj vyrobí 3 % vadných výrobku, kontrolor 98 % vadných vyřadí a 2 % správných taky, jaká je pravděpodobnost, že vyřazený je opravdu vadný?", čemuž jsem se jen zasmála, když jsem viděla obecný zápis Bayesova vzorce, ale pak jsem našla vizualizační metodu rozhodovacích stromů, která mi moc pomohla (a zařazuji ji do svého pojetí "matematika pro nematematiky").

Ve druhé části kurzu jsme se měli naučit pár příkazů v R-ku. Když někteří mí kolegové slyšeli "programovací jazyk", zesinali, ale mně to přišlo schůdnější než učit se přepísmenkované vzorečky Poissonova a binomického rozdělení nazpaměť. Asi až týden před zkouškou jsem zjistila, že podstatu chápu správně, ale moje chyby plynou z toho, že výpočet distribuční funkce se zadává příkazem s p a pro pravděpodobnostní funkci příkazem s d, bo English. A pak už se příklady typu "Při hodu na koš mám pravděpodobnost úspěchu 85%, jaká je pravděpodobnost, že se z 25 hodů trefím 13x a méně?" počítaly doslova samy. :-)

Horší to bylo se spojitou proměnnou, protože tam se co? No integrovalo. A když se integruje, tak jsem co? No totálně v prdeli. Proč proboha musí všechny předměty vycházet z analýzy? Respektive - proč musím mít totální blok zrovna v analýze? O rozdílu mezi f(x) a F(x) nemluvě.

Zkouška: Vzhledem k vývoji semestru mi nezbývalo nic jiného, než aspoň pravděpodobnost risknout v předtermínu. Přišli jsme tam jen dva, těsně před Vánoci, tak jsme se chtěli blýsknout, když už tak kvůli nám vyučující strašil. Ukázkové zadání písemky se mi po absolvované přípravě zdálo snadné, takže se nabízely jen dvě možnosti - buď  jsem za vodou, nebo nás chtěl uchlácholit a u zkoušky si šeredně nabiju čumák, protože ve skriptech toho bylo mnohem, mnohem víc, a ne všechno jsem pochopila. Nad něčím jsem dokonce vyloženě zlomila hůl, že si to jen den před zkouškou proletím a třeba mi něco utkví v hlavě. Takže den před zkouškou Tom dovezl ze školky intenzivně zvracející Aťuli... Už jsem ani nebyla překvapená a rychle jsem usoudila dvě věci - že Aťule lososa očividně nestráví, když se to po něm zopakovalo už potřetí, a že si už asi na pátou zkoušku ze sedmi odskočím od horeček, zvracení, na antibiotikách nebo něco podobného (ještě jsem po té napůl probdělé noci dostala své dny o týden později, a to mi je vždycky dvojnásob šoufl, jupíjajééééj).

Na zkoušku jsem tedy dojela poněkud v rozkladu, ale když jsem se podívala na zadání, spadl mi kámen ze srdce, protože svou náročností opravdu kopírovalo cvičný test. Na druhou stranu se ve mě vzedmula frustrace, že jsem s Bayesovým vzorcem ztratila tolik drahocenného času. Test jsem zvládla bez chyby a i když jsem se pak chvílemi trochu zamotala u ústní, vyučující mě ohodnotil Áčkem.

Sečteno podtrženo: Mám ráda předměty, kde cítíte progres adekvátní přípravě, a tohle byl ten případ. Akorát mě mrzí, že nebylo jasně vymezeno, co se po nás bude chtít - podle skript a sylabu kurzu jsem očekávala, že na zkoušku jdu připravená tak na půlku učiva, ale nakonec jsem u zkoušky uměla i něco navíc (ano, štve mě, že jsem nemohla využít rozhodovací stromy  :-D). Ale co, zkouška je bez nervů doma, a to se počítá.

"Jo, to jste byla vy, kdo tak řešil tu abecedu? Jsem se i něco dozvěděl..."

Z cyklu: "Co bych si na bakaláři rozhodně nedovolila."

TEORETICKÁ ARITMETIKA

Očekávání: Tento předmět podle skript vypadal, že navazuje na mé oblíbené algebraické struktury, akorát ho navíc učí má oblíbená vyučující. To bude super!

Realita: Kde takový paskvil vyhrabali, to mi fakt hlava nebere.

Studium: Totálně abstraktní teoretická příšernost. Jo, byly tam zajímavé pasáže, kdy jsem zažila takový ten skvělý aha-moment a všechno do sebe zapadne. Jenže to bylo žalostně málokrát. Celé studium zatím táhnu na tom, že umím pochopit postupy, jak se řeší příklady, a pak je spočítám. A celé studium hřeším na tom, že takové to teoretické pozadí mívám slabší. Kdo si všimnul slova teoretická v názvu, tuší, jaký byl další vývoj věcí. :-)

V principu jsme nebrali zas tak složité věci, jenže místo výpočtů se spíše odůvodňovalo, proč každé číslo je větší o jedna, než to předchozí, co to znamená, že jedno číslo je větší než druhé, že celá čísla nejsou podmnožinou racionálních, ale jejich izomorfním vnořením a podobně. Po první přednášce mě spolužáci vyzvali, ať trochu zaberu, abych to pak půlce z nich mohla vysvětlit jako loni struktury. Moje námitky, že tentokrát na tom nejsem o nic lépe, začali brát vážněji, až když jsem dostala zpět pořádně proškrtaný první úkol. Ve druhé půlce semestru jsem navíc byla v časové tísni a fungovala jsem jen na nutné minimum pro odevzdání úkolů, často s dopomocí jednoho spolužáka, s tím, že se to doučím o zkouškovém, až bude čas. Závěrečná část studia tudíž byla velmi překotná, soustředila jsem se jen na to, co jsem měla šanci pochopit, tzn. příklady (některé). Teorii jsem věnovala přesně tolik času, abych si uvědomila, co je nejdůležitější, a stěsnala jí co nejvíce na povolený tahák, u kterého jsem poprvé věděla, že ho využiju.

Zkouška: U této vyučující mám podezření, že čím ranější termín, tím lehčí test, takže jsem obětovala Vánoce a druhého ledna byla na place. Pokud vás zajímá, co se posralo před touto zkouškou, tak prvního jsme musela odvézt utratit Orinka a když se Tom vrátil, zjistili jsme, že má Aťule kompletně zhnisané ucho a pádili jsme na pohotovost. Co k tomu říct... Zaťala jsem zuby, zas a opět, v den zkoušky jsem Aťuli vzala na převaz, pak ji předala mamce, cestou vyřídila další tři věci a úspěšně dorazila na fakultu dokonce s svíce než hodinovým předstihem. Na termín jsem šla sama, tak nevím, jak by zadaní hodnotili ostatní, ale nebylo to věru hezké. Úlohy, na které jsem si věřila (převádění různých tvarů komplexních čísel), byly zpestřeny aspoň tím, že oproti vzorovým úlohám, kde vycházely tabulkové hodnoty, tady jsem musela pracovat s odmocninami ve zlomcích, díky čemuž jsem poprvé (a pravděpodobně naposledy) v životě využila funkci arcustangens. Byla to docela hrůza, ale nakonec jsem urvala Céčko, což je podle mě adekvátní výsledek.

Sečteno podtrženo: Tenhle předmět měl být mým oblíbeným. Kdybychom se věnovali jen těm náležitostem, které se v něm opravdu počítaly, bylo by tomu tak. Dedekindovy řezy, poziční soustavy, ba i ta komplexní čísla, fajn. Kongruence mě i bavily, Eulerova a Fermatova věta se dá využít na příklady typu: "Jaký je zbytek po dělení čísla 7²⁰²³ číslem 13? Což sice běžně nepotřebujete, ale bavilo mě to. :-D Ta teorie, o které jak vidíte nejsem schopná ani napsat víc, však výsledný dojem výrazně negovala.

Podstatu sdělení chápu, ale sama bych to ze sebe nevydolovala. A ani bych o to moc neusilovala. :-)

KONSTRUKČNĺ GEOMETRIE 1

Očekávání: Můj muž mě varoval už při seznámení s mým studijním plánem, že všechno dám, jen u té geometrie se u mě trochu bojí, pokud se budeme pohybovat v prostoru. Vzpomněla jsem si, jak se mi i při rýsování v rovině vytvářely průsečíky na lavici, a raději jsem držela zobák.

Realita: Z prostoru došlo jen na volné rovnoběžné promítání, takže průser se odkládá až do letního semestru.

Studium: V tomto předmětu jsem si původně docela fandila, protože skripta jsem si prošla už během letních prázdnin a vše se mi zdálo ok. Jenže pak jsem během semestru nestíhala, úkoly odevzdávala v posledních možných chvílích a na posledním tutoriálu mě totálně vyděsil přechod do prostoru, takže nakonec jsem místo na předtermín musela zkusit něco nového - požádat vyučující, jestli by nebyla tak hodná a nevypsala ještě jeden termín o 14 dní později. Ten původně poslední totiž byl den po uzávěrce pololetí, a i když jsem od Vánoc spala pouze pět hodin denně, tak učit se ještě i geometrii jsem prostě nestihla. Naštěstí mi vyhověla a termín, na který se pak přidalo ještě pět studentů z denního studia, vypsala. Na den, kdy jsem čerpala poslední den paragrafu na nemocnou Aťuli... a na den, kdy jsem to od ní chytila. :-D Myslím, že tohle by si zasloužilo vlastní rubriku, ne?

Zkouška: Zadání odpovídalo tomu, na co jsme se připravovali, takže jsem věděla, jak příklady řešit. Ideální situace udělat ze sebe debila aspoń nějak jinak. Třeba tak, že vytasíte rýsovací pomůcky a ihned si loktem sestřelíte na zem kružítko, kterému se pádem zlomí tuha. Celý život se mi tohle nestalo. Naštěstí jsem měla náhradní, jenže když jsem tu tubičku otvírala, udělalo to puf! a všechny tuhy se rozprskly po okolí. Ty kružítkové se sbíraly snadno, ale měla jsem tam asi deset pentilkových. A ty teňoučké mrchy se lámaly, utíkaly před mými prsty a když jsem je chtěla do krabičky shrnout přes okraj lavice, zapadly do té milimetrové škvíry mezi deskou a lemem lavice. Seděla jsem v první lavici uprostřed, takže jsem byla za debila, aniž bych se stačila dotknout zadání. Hned první příklad, vepsaná kružnice, i vyšla spíš jako kružnice přepsaná, tak jsem zaklela, raději vyřešila ostatní konstrukce a tuhle pak přerýsovala. No, ani tak mi to nevycházelo úplně přesně, tak jsem si trochu dopomohla měřením. Zadaný trojúhelník byl navíc docela malý a pod zadáním kluzká lavice, takže se mi kružítko při tak malém obloučku nepříjemně smekalo, no, do precizního rysu měl i druhý pokus dost daleko, ale postup jsem znala a uměla ho popsat, tak vyučující přimhouřila oko a dala mi Áčko.

Sečteno podtrženo: Můj vztah ke geometrii připommínal horskou dráhu. Chce se mi říct konec dobrý, všechno dobré, ale ještě mě čeká letní semestr s prostorem, takže řeknu spíš nechval dne před večerem. :-)

"A když vydržíš táhnout za provázek až do konce, tak uvidíš dodekaedr!" aneb moje síť platonského tělesa ke zkoušce.

SUMA SUMÁRUM: Navzdory návratu do práce jsem obstála ve škole se ctí. S ohledem na váhu jednotlivých známek mám se svými výsledky A, A, C průměr 1,29, což kopíruje mé výsledky z prváku i z fildy. :-D Povedlo se mi i vymyslet a nechat si schválit téma diplomky, ale o tom až příště. Příjemně mě překvapilo, že jsem si s předměty nakonec poradila sama. Čekala jsem, že mě bude Tom učit prakticky všechno, ale tenhle semestr jsem zvládla opravdu samostudiem a pomohl mi akorát s realizací modelu, který vidíte na fotce - nápad byl můj, ale preciznost provedení je jeho. :-) Samozřejmě mi vydatně pomohl on i mamka s péčí o Aťuli, ale studijně jsem si to oddřela sama. Na druhou stranu jsem se chvílemi navzdory pomoci dostala do časově tísně a musela jsem rezignovat třeba na vánoční přípravy. Síbila jsem si, že tentokrát to ale je naposledy, a příští rok už upeču cukroví a připravím adventní kalendář pro Aťuli já, i kdybych to měla dělat po nocích.

Tak mi prosím držte palce, ať i poslední semestr ustojím... Sice mě trochu děsí, že mi zbývá jen poslední semestr, ale zas ne tak, abych chtěla prodlužovat studium ke třetím Vánocům. :-)