Σ 2. semestr

Včera se mi podařilo uzavřít první ročník studia matematiky. Na oslavě nelpím, ale článek si tato meta zaslouží!

Preview: Do druhého semestru jsem vstupovala s větší jistotou. Už jsem zjistila, že se to zvládnout dá, a navíc jsme pokračovali ve dvou dosavadních předmětech, navíc se stejnými vyučujícími. Hned po složení poslední zkoušky jsem garantku poprosila o materiály na letní semestr a řeknu vám, ten měsíční náskok jsem dobře zúročila. :-)

LINEÁRNĺ ALGEBRA A ANALYTICKÁ GEOMETRIE 2

Očekávání: Pokračování mého oblíbeného předmětu s fajn vyučující, nečekám zákeřnosti.

Realita: Žádné zákeřnosti. "Jednička" mě sice bavila více, ale o splnění předmětu jsem se nebála.

Studium: Algebrou jsem začala a byla to dobrá volba. Z první poloviny kurzu bohužel zmizely moje oblíbené matice, věnovali jsme se polynomům a rovnicím. Binomické a reciproké rovnice jsou pohoda, pokud se smíříte s tím, že díky iracionálním číslům existuje i odmocnina ze záporného čísla. Kapitola o lineárních prostorech mě nebavila, navíc v jedněch skriptech byla absolutně nepochopitelná a chyběly tam příklady na procvičení, ve druhých byla až příliš osekaná, takže zase jednou došlo na Isibalo. Typy homomorfismů, hledání jádra a obrazu budiž, ale změny báze (jakoby souřadnicového systému), ufff. Navíc s mou prostorovou nepředstavivostí. A ve vícedimenzionálním prostoru. Tady nastala krátká krize, ale po přednášce jsem se zase odeskla, protože naše kvazitřídní je prostě skvělá. V závěru předmětu jsme řešili vlastní čísla a vektory, což byla kombinace všeho dosavadního učiva, takže sláva, matice znovu na scéně!

Zkouška: Na zkoušku jsem šla v předtermínu, i když to obnášelo psaní testu na přednášce z jiného předmětu. Naštěstí jsem si půjčila odhlučňovací sluchátka a někteří spolužáci mi mou prozíravost celkem záviděli. :-) Test byl prakticky totožný jako ukázkové zadání, jen s poměněnými čísly a s jinými teoretickými otázkami. Zatímco příkladů na procvičení jsem měla k dispozici habaděj, na teorii jsem téměř rezigonovala. Co jsem potřebovala znát pro výpočty, jsem věděla, ale nemám šanci se naučit na otázky ANO/NE + proč?, když je oproti skriptům přidáno/změněno/odebráno třeba jen jedno slovo v definici, a odpověď už zní jinak. Takhle do hloubky algebry jsem se ještě nedostala, a tak jsem si ze zkoušky odnesla poctivé B.

Sečteno podtrženo: Srdcovka jako v prvním semestru? Ne. Příjemný předmět? Ano. Až na nutkání zpívat si Dragostea din tei s každým lambda í! Lambda á! Lambda háhá! Neptejte se.

Tohle jsem pochopila, tohle jsem schopná spočítat. Ale těch pár tabulkových hodnot pro sinus a cosinus, co potřebujeme v každém předmětu, si nepamatuju. Ještě, že máme povolený taháček. Někdo si tam napsal definice, někdo vzorové příklady, já holt tabulku, co bych měla umět už od gymplu. :-)

ALGEBRAICKÉ STRUKTURY

Očekávání: Skripta začínají od píky a první kapitolu jsme nakousli už v minulém semestru v Úvodu, nic ve mně nevyvolává předtuchu průseru. Tak proč o tom druháci mluví jako o nejhorším, vyhazovacím předmětu?

Realita: Všichni jsem vyklepaní ze struktur a zbožňují analýzu. Kromě Tlapky. Tlapka je vyklepaná z analýzy a zbožňuje struktury.

Studium: Díky úvodnímu náskoku jsem nepodlehla panice, která zavládla hned po první přednášce. Dokonce čím dál jsme v předmětu pokračovali, tím víc mě to bavilo. Zjednodušeně jde o to, že vezmete skupinu čísel a zkoumáte, jestli je mezi nimi číslo, s jehož pomocí jde výpočtem dosáhnout všech ostatních čísel, nebo třeba takové, které jakékoli jiné číslo nezmění (třeba když přičítáte nulu), jaké kombinace se vám při těch výpočtech budou opakovat, jak ta čísla můžete dále třídit a podobně. Podle toho pak ty skupiny mají další vlastnosti. Moc mě nebavily typy homomorfismu, ale základní představu už jsem měla ze souběžně probírané lineárky, takže podstatu jsem chápala a jen se adaptovala na výpočet pro struktury. Co jsem nezvládala, byly důkazy. Pochopila jsem asi prvních pět a pak se naučila další dva, kterým jsem připisovala největší pravděpodobnost, že by se objevily v testu. Dalších asi dvacet jsem rovnou vzdala a raději ten čas věnovala příkladům. Nejnáročnější tak nakonec bylo přepínat mezi jednotlivými operacemi a množinami, protože 3² může být ve strukturách rovno šesti, což se rovná někdy šesti, někdy dvěma a jindy třeba zase jedné. :-)

Zkouška: Šla jsem na první možný termín a zadání mi výborně sedlo. Zvrzala jsem jeden dílčí příklad a neměla jeden ze dvou důkazů, což však byla kalkulovaná oběť. Počítala jsem s B, nakonec mi vyučující dala dokonce A.

Sečteno podtrženo: Opravdu nevím, co všichni proti strukturám měli a proč kolem nich druháci vyvolali takovou paniku. Nezdály se mi náročnější než ostatní předměty, skripta byla srozumitelná, rozsah učiva přiměřený a nebylo třeba se odvolávat na znalosti odjinud. Pro naprostou většinu příkladů platil neměnný algoritmus řešení, žádné výjimky a osm metod, z nichž si hned na začátku musíte správně vybrat, jinak se k výsledku nedoberete (jako v analýze). Pro mě jednoznačně nejoblíbenější předmět a aktuálně se mi hlásí na doučování už třetí spolužačka.

Po cyklických grupách mě Cayleyho tabulky bavily nejvíc. Možná tady vidíte cizí pojmy, ale podstatu tohoto bych vám byla schopná vysvětlit za deset minut.

MATEMATICKÁ ANALÝZA 2

Očekávání: Poté, co jsem s obrovskou klikou zvládla "jedničku", jsem k pokračování přistupovala s opatrným optimismem. Skripta navíc napsal zpola obměněný tandem, tak jsem si říkala, že tentokrát z nich učivo třeba pochopím lépe...

Realita: Ani hovno.

Studium:  Analýza ve mně rozhodně vyvolala nejvíc emocí. Brečela jsem frustrací, vzteky, beznadějí, vyčerpáním, zoufalstvím... Tematicky šlo pouze o integrály a řady. Velmi záhy jsem však pochopila, že skripta jsou opět nesrozmitelná pro někoho, kdo o tom neví ani fň a všechno má teprve pochopit. Vzdala jsem to s nimi po první kapitole, takže mě na zkoušku chystalo Isibalo a můj muž, který mi sice kryl záda u integrálů, ale u řad sám kapituloval. Už u integrálů metodou per partes jsem trpěla, protože tam si rozeberete zadání na dvě půlky, jednu zderivujete, druhou integrujete, což jsou protichůdné procesy, a pak to mezi sebou násobíte. Prosím vás, když mi řeknete, že se mám otočit oleva a pak dopravda, tak jsem totálně zmatená, natož přepínat mezi dvěma protichůdnými mozkovými operacemi! K integrálům jsme aspoň měli soubor příkladů řešených krok za krokem, k řadám ne. Naštěstí jsem jednu šikovnou databázi našla tady. Reálně vyvstala možnost, že tohle prostě letos nedám, přestože jsem se přihlásila na poslední možný termín. Tento vyučující naštěstí přistupuje k úkolům hodně benevolentně, takže jsem během semestru neusela řešit termíny úkolů a vše odevzdala až po té, co už jsem ostatní předměty měla hotové. Z teorie jsem se na Isibalu podívala na video o Reinmannově a Newtonovu integrálu, jinak jsem nevěděla nic. K dalším videím jsem se nedostala, protože dva dny před zkouškou Aťka lehla a měla čtyřicítky horečky. Vsadila jsem tedy na to, že spočítám integrály, abych prolezla, a snad nějakou řadu, abych mě nevyhodil, až u teorie neřeknu nic.

Zkouška: Stydím se to sem vůbec psát. Oproti cvičným monstrózním integrálům a řadám, které překypovaly zlomky s odmocninami, závorkami a logaritmy, jsem dostala naprosto triviální zadání. Žádné výpočty na tři čtvrtě stránky, dosazování do trojnásobné substituce, žádné opakování metody per partes, žádné arcustangens, dokonce ani zdlouhavé úpravy tak, abych vůbec mohla začít s opravdovým integrováním. U řad příklady uváděné jako vzorové, takže nebylo pochyb, které z kritérií mám k řešení použít (a to jsem znala pět z... o dost více. Ehm). Spočítala jsem vše a na první pohled to vypadalo, že vím, co dělám, takže zkoušející si proletěl test a zeptal se mě, co je Riemannův integrál. Usoudila jsem, že tomu týpkovi z Isibala asi budu muset poslat první matikářskou výplatu, a jakžtakž parafrázovala jeho vysvětlení. Pak se mě zkoušející zeptal, co bylo v těch skriptech dál, že si je s sebou nebral. A já jsem mlčela jako zařezaná, protože jsem prostě nemohla říct, že nevím, protože jsem skončila první kapitolou a to, co vím, rozhodně není z těch zasraných skript. Tak se nakonec zeptal, co je to primitivní funkce (první pojem z tohoto předmětu, protože to je vlastně funkce vzniklá zintegrováním té zadané) a zasmál se, že jsem spočítala a věděla všechno, na co se ptal, tak nebudeme ztrácet čas a dal mi A. Hryzala jsem se do jazyka, ať mu neřeknu, že to je nespravedlivé, protože vlastně nic víc neumím. Většinou se snaží zkoušený přesvědčit o opaku, že? Dejme tomu, že v zimním jsem opravdu uměla derivovat a u teorie se nademnou smilovala štěstěna, protože štěstí přeje připaveným, ale toto? 

Sečteno podtrženo: Jsem ráda, že jsem zkoušku zvládla, nicméně výsledek odmítám přijmout jako svou zásluhu. Možná jsem se učila třikrát víc než ostatní, ale i tak tomu nerozumím ani zdaleka tolik jako oni. Kdyby nás učili autoři skript, tak by mě pravděpodobně analýza dvojka vůbec netížila, protože bych neprolezla ani jedničkou, takhle mám dvě A, se kterými se ale naprosto neumím ztotožnit a budu se bát, aby mě analýza nepoložila u státnic. Protože já to opravdu neumím! Aspoň, že mám rok na to to dohnat...

 Teď už i vím, co je tím myšleno. Ale když jsem to viděla poprvé, podruhé, potřetí... nepochopila jsem. Nepomohlo to ani ve vzpomínání Tomovi, který parciální zlomky na výšce běžně počítal. Takže na straně 13 (včetně titulky a obsahu) nad skripty zlomil hůl i on.

2. SEMESTR JAKO CELEK: Dvěma předměty jsem prolétla bez stresu a větších problémů, třetí mě hodně potrápil a kvůli závěrečnén známce mi to nikdo nevěří. Znovu se mi osvědčila strategie složit dvě zkoušky na první možný termín a analýzu si nechat až na závěr, kdy už se budu moct věnovat jen jí.

První ročník mám tedy hotový, a to s průměrem známek 1,21, což je lepší výsledek, než jsem mívala během magisterského studia na fildě. Mě jebne, fakt. :-D

Uvidíme, jaký bude druhák. Ochutnávku z něj možná dostanu už brzy. Znovu jsem v předstihu poprosila garantku o materiály na následující semestr...

Krásné prázdniny, drazí! :-)droj: http://tlapka.pise.cz/698-931-1-semestr.html