Tlapka | Článek o adventu, který jsem nestihla

Nestihla jsem ani článek, ani advent. A s tím, jak se vše vyvinulo, jsem ráda, že vám jen s mírným zpožděním můžu aspoň popřát krásný nový rok, a ne veselé Velikonoce.

Naposledy jsem vám psala ze svého sedánku ve studovně, kde jsem vstřebávala dojmy ze své první zkoušky, která se vydařila víc, než bych mohla doufat. Po obědě jsem odkráčela na přednášku, protože co bych dělala pořád ve studovně, když na přednášce můžu něco pochytit do dalšího semestru? Zápisem v indexu to nekončí, vnitřní motivace, že jo! :-) Takže jsem se za odměnu dozvěděla, že na zkoušku si můžeme vzít vlastnoručně napsaný tahák formátu A4. Proč zrovna do předmětu, kde to nepotřebuju, prooooč?

Další dvě přednášky udělaly pufff a bylo po semestru. Tak jsme se na sebe ještě usmáli, popáli si hezké svátky a na viděnou v lednu, nene, předtermín za 14 dní ještě z úvodu, nejsem blázen. To nestihnu. Jednu zkoušku mám, druhou udělám hned zkraje ledna a na tu největší mám celý leden, za mě dobrý, užiju si přípravy Vánoc.

Tak určitě...

Tři dny jsem se opájela tím, že jsem udělala zkoušku a že z ní mám áčko. Pak jsem sedla ke studiu úvodu. Prošla jsem si zbytek skript a usoudila, že ano, hmmm, tohle za 10 dní nedám, takže předtermín nechám být. Jenže pak jsem otevřela diář a zjistila, že do 16. musím odevzdat spočítaný úkol. Podívala jsem se na úkol, na skripta, na úkol, na skripta, na kalendář, a zakurvovala jsem, protože když už to sakra musím umět, abych mohla odevzdat úkol, tak rovnou udělám i tu zkoušku, ne?

Takže jsem se rozhodla, že to, co jsem si myslela, že nestihnu za 14 dní, zvládnu za 10. Moje studentské já z denního studia by žaslo, jak se s dítětem promění schopnosti a možnosti studia. Dřív jsem si říkala, že pokud nemám aspoň hodinu času v kuse, nemá cenu si k učení vůbec sedat. Teď kouknu do skript, zatímco čekám, až se provaří polévka, nebo když se Aťka na deset minut zabaví tím, že si schválně obouvá bačkory naopak.

Takže jsem se postupně prokousala podivnostmi komplexních čísel, komutativních pologrup a jiných lahůdek, abych pak doufala, že se v testu objeví kapitola číslo jedna, tzn. výroková logika. Plácala jsem se v tom sama, občas si pustila nějaké video o vlastnostech relací na Isibalu, protože můj drahý sice na výšce řešil analýzu, ale témata tohoto předmětu ne. Děsilo mě stoupající datum v kalendáři, protože zkouška se blížila, Vánoce taky, a dárky nikde. Mamka upekla cukroví, já jsem s Aťkou naflákala do oken pár vánočních samolepek, ale těžko setřást Aťku a dárky sehnat, když čas bez ní padl na oltář studia, nebo si ji někdo vzal na hodinku k sobě, ale zrovna jsem neměla auto, abych se dostala do města. Ale dobrý, hele, dobrý. V pátek odpoledne dám zkoušku, hlídání bude vyřešené a auto budu mít, tak se tam stavím cestou zpátky, že jo.

No... ne.

Den před zkouškou začala sněhová kalamita a my jsme znovu pocítili, že si tu žijeme víc jako na vesnici než ve městě. Mamka si neplánovaně vzala dva dny dovolené, protože autem ráno prostě nevyjela, Tom se brodil sněhem na autobus, který jezdil podle jízdního řádu, ale o spoj opožděný, a z naší oblíbené pizzerie nám odmítli dovézt pizzu. Podle dění na facebooku vedlejší obce se tam kvůli prioritám úklidu schylovalo až k občanské válce. :-) Takže reálně vyvstávala otázka, jak se na tu zkoušku vůbec dostanu.

Nakonec jsme se modlili, aby zrovna bylo odhrnuto, a hodila mě tam mamka. Takže ještě jednou díky. Povedlo se jí vytočit se z garáže na cestu a vyjet ve vyjetých kolejích až nahoru na kopec, kde jsme se napojili na hlavní, a dokonce nesjela do škarpy, když jsme míjely borce, co odhazoval sníh frézou oblečený jen do vestru a kraťasů. Hlavní tah do Ostravy sjízdný byl, sranda nastala zase až kolem fakulty - zaparkovaly jsme u supermarketu a já jsem pak přebrodila závěje až ke schodišti fakulty. Ještě štěstí, že jsem si do kabelky vzala suché legíny, aby mě celou dobu nestudily mokré nohavice kalhot.

Čtvrt hodiny po oznámeném začátku zkoušky se nedělo nic a já se začala bát, aby dorazil zkoušející. Naštěstí už mě nenapínal dlouho. Ano, mě, protože jsem na tom termínu byla sama. Trochu jsem se mu omlouvala, že jsem nevěděla, že se potáhne na fakultu jen kvůli mně, protože jsem myslela, že ještě přijde třeba někdo z jiného předmětu, a on se smál, že to tak sice dělá, ale letos učí jen naši skupinu.

Tak jsem si vzala zadání, ať nezdržuju... Během pěti minut jsem tam nasázela tři příklady, jimiž jsem si byla jistá (výroková logiko, má lásko!), takže 60/60 bodů doma. A pak jsem se půl hodiny drbala s dalšími dvěma, abych urvala 12/40. :-D V součtu jsem tedy dostala C (pořád trochu bojuju s převodem, že je to dvojka, a ne trojka) a byla jsem ráda, že cesta tou Aljaškou nebyla zbytečná. Ale trochu mě mrzelo, že mi nesedlo zadání, protože to ukázkové, co jsme dostali, mi typem příkladů vyhovovalo více, přestože tam výroková logika nebyla. Ale tak, dvě zkoušky v předtermínu s průměrem 1,5, kdo to má?

Ten týden do Vánoc přesto moc vánoční nebyl. Vrhla jsem se na úklid, ale to je s batoletem, jako by nic neproběhlo, a hned po víkendu ta sněhová záplava roztála a odtekla i s vánoční atmosférou do kanálu. Štědrý večer se ale celkem vydařil, Aťka si to užila, akorát se nadchla hned z druhého dárku a zbytek si rozbalovala ještě alší tři dny.

Dva dny před Silvestrem jsem měla slíbeno celodenní volno, abych si udělala jakousi reflexi uplynulého roku a trochu si srovnala v hlavě, co všechno se to vlastně stalo, a pak jsme se plánovali vrhnout na učení na poslední zkoušku. Překvapilo mě, když večer předtím měl Tom horečky? Nepřekvapilo. Takže jsem zatnula zuby, tři dny se držela, starala se o domácnost, chorého chotě i Aťku (mamka dopoledne vzala Aťku vždy na chvíli ven, abych se aspoň chvíli mohla soustředit učení, takže znovu díky), ale moje derivování bylo čím dál více horečnaté, až jsem lehla taky. Poprvé za ty tři roky s Aťkou, když nepočítám jeden den po očkování, jsem byla nemocná, a už jsem skoro zapomněla, jak otravné to je. 39° horečky, dutiny zalepené nějakým hnusný chrchlem, záda bolavá z kašle a smrkání, několikrát propocené vlasy za noc, no, po porodu jsem se cítila v lepší kondici. :-) Nový rok jsme zahájili předáním bacilu Aťce, což je ještě horší. :( Ta to dotáhla ještě o stupeň horečky výše, chudák. Takže jsem místo nad skripty bděla nad horečnatým batoletem a přála si, ať už je o týden později a jsme z toho venku. Vzhledem k tomu, jak nám bylo všem blbě, a do toho jsem čelila mocnému náporu PMS, nikdo neměl ani odvahu zavtipkovat něco o odvozování průběhu nového roku podle prvního dne. :-D

Takže tak. Tom sice ještě dochrchlává na nemocenské a Aťka ještě užívá léky, ale horečky už nikdo nemáme a příznaky už taky ustoupily. Nicméně moje třítýdenní příprava na zkoušku se smrskla asi na čtyři dny, z čehož zbývá už jen den a půl. Gratuluji si k tomu, že jsem ostatní zkoušky zvládla už před Vánoci, protože i jen analýzy je víc než dost. Suverénně nejtěžší a nejrozsáhlejší předmět, s bezkonkurenčně nejhoršími skripty. Ale o tom zase až příště.

V pátek třináctého... :-)