S čím jsem (ne)počítala

Právě sedím ve studovně své nové fakulty. Jsem tu poprvé a zmatkovala jsem u vchodu, protože jsem se neměla jak prokázat (jako dálkaři nemáme ISIC a kdo by si vyřizoval průkazku pro dálkaře, že jo, když bych si ji vyzvedla tak na konci zkouškového. :-D), ale to je to nejmenší.

Sedím tu a ještě dlouho tu sedět budu, tak jsem si řekla, že konečně mám tu vhodnou chvíli zase napsat na blog, protože Aťuli má dnes na starosti tatínek. Výuka mi sice začíná až o půl jedné, ale já jsem tady už od půl deváté, protože jsem vyrazila na zkoušku. Řekla jsem si, že hlavní je předmět splnit a moct se soustředit na ty zbývající, ale začněme od začátku.

Na semestr jsem se připravovala předem. Otravovala jsem e-mailem studijní s dotazem, kdy nám přidělí studijní číslo, abychom si z portálu mohli stáhnout skripta - přednášky budou jen tři, tak je rozdíl je už na té první hodině mít a nemít, že jo? No, měla jsem smůlu, až na první lekci. :( Začala jsem si opakovat středoškolskou matiku už několik týdnů před začátkem semestru, a pár dní před prvním tutoriálem jsem se jela na fakultu podívat, protože jsem si potřebovala obhlédnout trasu a možnosti parkování. Což mi v daný pátek dost usnadnilo život, protože z nového bydliště jsem do Ostravy ještě nejela. Na místě jsem tak byla včas na to, abych se aspoň letmo seznámila se spolužáky.

Takže: jsou to převážně lidi typu fyzikář, učitelka, co matematiku už dávno učí, ale potřebuje kvalifikaci, matikáři ze ZŠ, co si chtějí polepšit na SŠ. A já. Ehm.

A pak začala výuka a to bylo druhé ehm. Ehm, ehm. Pořád málo!

První přednáška se mi líbila. Vyučující byla moc příjemná, adoptovali jsme ji jako naši pseudotřídní, a ujistila nás, že je v pořádku být po první výuce zoufalý, protože je to horempádem nalívárna, a že kdo tak neučinil sám, ať napíše domů, že nám mají dát vychladit nějaké víno. Což se mi líbilo, ale následně se tak třetina mých spolužáků zeptala, jak se postupuje, když si chtějí nechat uznat předměty. :-D Pak nás uvedla do světa matic, což mě bavilo, protože začala opravdu od píky a vůbec na nic to nenavazovalo, takže jsem stíhala. A můj oblíbený předmět byl na světě.

Druhá přednáška mě trochu zklamala, na výrokovou logiku jsem se těšila, ale jen jsme ji prolétli a hurá na matematické důkazy, které mě vůbec nebavily. Ale tuším, že ve výsledku to nějak uplácám. Úvody do studia čehosi mají být ty nejlehčí předměty, že jo (a ne, vůbec není úvod do studia literatury jediný předmět, kde jsem si nedobrovolně zopakovala zápočet - dodnes si myslím, že nspravedlivě :-D).

No a třetí přednáška... pátek, čtyři odpoledne, vy už zbití po předchozích dvou lekcích a ten nejtěžší předmět teprve začíná. Do třídy naběhl vysmátý vyučující, což nás trochu probralo a povzbudilo, a s neutuchajícím úsměvem nás tak strašlivě zmasakroval, že jsem se z toho sbírala ještě o víkendu. V podstatě skočil do půlky sylabu a místo, abychom řešili, co je to funkce, jejich typy a podobně, jsme jim začali zvesela počítat limity. Tedy, většina ostatních začala počítat limity. Já jsem jen opisovala a opisovala a opisovala a modlila se, aby termín prvního úkolu byl tak příští rok na jaře.

Domů jsem přijela s obrovským bolehlavem z nevětratelné místnosti, ale říkala jsem si, že to mohlo být mnohem horší. Že jsem očekávala, že to podobně jako na posledním předmětu půjde ve všech, takže vlastně dobrý.

A tak mi začal kolotoč samostudia. Jakmile Aťka usedla k pohádkám nebo unsula, případně si ji tatínek/babička vzali na starost, vytrácela jsem se ke stolu a počítala, co se dalo. Velmi brzy mi vykrystalizovala možná taktika přežití: algebru zkusit v předtermínu do Vánoc, protože ta mi šla skoro sama (než došlo na vektorové prostory). Úvod do matematiky se naučit přes Vánoce a co nejdříve v lednu to nějak uplácat, abych zbytek zkouškového mohla věnovat analýze. Protože když už jsem se naučila derivovat, stačilo do zadané funkce hodit logaritmus a zase jsem se neměla odkud odrazit, takže příklad, který se řeší dvě minuty, mi trval třeba tři hodiny, protože jsem se musela naučit komplet práci s logaritmy. A takových srandiček mohou funkce obsahovat hodně. Hodně.

Zatímco algebrou jsem proplouvala a ještě při tom ve skriptech opravovala chyby, úvodem jsem postupovala adekvátně vynovanému času, v analýze mi ani skripta nepomáhala. S hrůzou jsem si uvědomila, že z nich nechápu ani to, co jinak běžně počítám, a vypracovala si kompletní blok, že když vezmu do ruky analýzu, klesá mi IQ o 30 bodů a já vyvádím strašné psí kusy. Naštěstí zakročil můj muž a mamka, mamka si v neděle po spaní bere Aťku a Tom mě učí funkce tak trochu po svém. Nejprve jsme se drželi skript, ale když i on s nimi měl co dělat, přesvědčil mě, že to jsou skripta pro lidi div ne s docenturou, ne pro zoufalé dálkaře původem z fildy (on to tedy vyjádřil značně expresivněji). Takže jsem se zaměřila na to, co jsem potřebovala k odevzdání průběžných úkolů, abych vůbec ke zkoušce mohla, a zbytek se doučím až na zkouškové.

A tak to šlo týden za týdnem, až se minulý týden začal řešit předtermín. Měl být za čtrnáct dní, ale nakonec musí vyučující na nějakou služební cestu či co, tak že prý ať přijedeme v pátek. Definitivně se nám to potvrdilo v úterý. Tři dny před termínem. A já jsem se dostala k dilematu, jít, či nejít?

Věděla jsem, že to nějak udělám. Na polovinu bodů jsem ve cvičných testech dosahovala s rezervou. Ale to lví ego, achjo. Tušila jsem, že tenhle předmět, který mě od začátku baví a sedí mi, je možná moje poslední šance na dobrou známku. Že kdybych se ho měla více času naučit, mohla bych mít klidně s jistotou třeba béčko. Ne-li při troše štěstí áčko. A taky se mi nechtělo jet místo na odpoledne z domu na celý den, protože zkouška byla už ráno a mně se nevyplatí vracet se na otočku domů. Jenže na druhou stranu jsem si říkala, že zbavit se jednoho předmětu a mít víc času na úvod (na který už mi nezbýval čas) a analýzu (na kterou bych potřebovala tak třikrát více času), by mi ulehčilo život. A že jsem si říkala, že tu matiku budu studovat tak, abych ji prostě udělala, a že na známky se ohlížet nebudu. 

Takže jsem si řekla, že to prostě zkusím. Následně jsem komplet podělala ukázkový test. A pak druhý. Prolezla jsem jen tak tak. A Aťka odmítla odpoledne spát, takže jsem si říkala, co to proboha zkouším, když se nemůžu ani pořádně učit, a když jsem k tomu sedla, tak jsem ani nevěděla, co bych se vlastně měla učit, protože co jsem nepochopila doteď, už doženu jen zanedbatelně. :-)

Nicméně mi bylo trapné to rušit a říkala jsem si, že nemám co ztratit, a na zkoušku jsem šla. Zadání bylo hodně podobné tomu cvičnému, takže jsem přípravou leccos vychytala, a teorie se mi zdála i snazší. Kolega, který do toho šel se mnou, sice skončil tak o polovinu času dříve, ale zase nepopsal tři stránky, protože se zoufale nesnažil zmínit úplně všechno, co ví. :-D V jednom příkladu jsem se spletla, takže mi výsledek nevyšel přesně, ale protože bylo znát, že postupuju správně, body jsem dostala. Zkoušku jsem dostala. Áčko jsem dostala! Bych nečekala, že se toho někdy na téhle fakultě dočkám!

Na češtinářku s vykojeným mozkem, co viděla matici poprvé předminulý měsíc... dobrý! :-)

Takže lineární algebře a analytické geometrii zdar, jdu si ohřát jídlo a sbírat síly. Ty dva horší předměty jsou totiž ještě přede mnou... a tam to bude ještě velká dřina. Ale už věřím, že nějak prolezu. Tak mi prosím držte palce. ať mě hned na dnešní přednášce nevyvedou z omylu.

Krásný advent všem!