Tlapka | Kvartální report

"Ty ses urazila, že ti skoro nikdo neokomentoval ten článek o matice?" zeptala se mě mamka nedávno. No, tak před měsícem. Čímž chtěla naznačit, že tady na to docela kašlu. V čemž má zčásti pravdu. Blogy čtu, nárazově pak okomentuju, ale na vlastní mi chybí klávesnice (viz dále). Kdybych mohla články napsat v hlavě před spaním a jen odeslat do počítače, tak by to tu žilo více, jenže to nejde, a tak na blog nezbývá čas, enregie, prostředky.

Začalo to mým smolným půltýdnem, kdy jsem zkazila, na co jsem sáhla. Malý netbook, který jsem chtěla podat mamce, aby pustila Aťce pohádky a já mohla jít dodělat oběd, mi vyklouzl a neomylně spadl displejem na hranu schodu. Z malé výšky, ale stačilo to, aby displej křupnul. V servise muž nepochodil, prý takový náhradní díl ze spolehlivého zdroje nemají, a z Aliexpresu se nám nechtělo riskovat. Takže mám k dispozici mobil a tablet, z nichž se sice zvládám učit, ale absence klávesnice mě od psaní odradí, i když si najdu chvilku času.

Takže, co nového?

Naše batolátko jsme zčásti svěřili vzdělávací instituci. V lednu jsem obepsala školky v okolí, jestli náhodou by někde neměli místečko pro čerstvě tříletou holčičku, která potřebuje mezi děti jako sůl, než její mamince hrábne, a shodou okolností se zrovna na konci února, kdy měla Ať tři roky, uvolnilo místo v jedné sympatické školce a právě ve třídě nejmladších dětí. Takže ji tam přijali kus za kus, čímž jsme se vyhnuli i blížícímu se zápisu. Díky vyšší síle za to, protože klepat se teď, jestli mi ji u zápisu někam vezmou, abych mohla v září do práce, to by mi ještě tak scházelo. Ale školka je blízko, paní učitelky moc milé, takže jsme domluvili adaptační program a Aťka chodí do školky obden na hodinu, teď už na dvě...

No, obden. Šla do školky přesně třikrát, než dotáhla domů streptokoka a dva týdny jsme byli doma na antibioticích všichni, přičemž na kontrole chytla v čekárně pro změnu virózu a dali jsme si druhé kolo. A to ještě štěstí, že nedostala neštovice, co taky měli ve třídě - a ty já jsem neměla. Což v dospělosti není sranda, takže jsem už s doktorkou řešila očkování, jenže než jsem si zašla pro jistotu na protilátky (dle očekávání nulové), tak jsme lehli a teď musím dalších čtrnáct dní čekat. Doktorka z nás musí mít radost, za uplynulý měsíc nás tam měla všechny a opakovaně. Mě neviděla rok a půl od vstupní prohlídky, co jsme se k ní přihlásili, a teď jsem se ozvala na očkování, než na to došlo, tak antibiotika, a ještě jsem tam v mezičase byla s dost silnými bolestmi v boku. Když se to stalo poprvé, myslela jsem, že jsem si snad do boku vrazila nějakou ztracenou pastelku, ale ne. Takže když se to několikrát zopakovalo, musela jsem vyhledat doktora. A víte, jak to je. Zajdete k praktikovi a šup, už jsem sypala na rentgen, ultrazvuk a urologii. Nakonec to vypadá, že jsem měla buď něco skříplého, nebo malý ledivnový kamínek, který se naštěstí sám vypudil.

Ani můj neoptimální zdravotní stav mě ale nemohl zastavit v nastoleném tempu. Takže pořád dokola vařím, peru, vysávám, myju koupelnu a snažím se zabavit Aťuli, která je, řekněme to tak, jak jsem ji prezentovala ve školce: "velmi komunikativní". Pořád mluví. NA všechno má odpověď. Pjoooč je nejčastější slovo dne. Když mi podá hrnek, vzdychá, že chudinka Atinka musí sloužit. Fascinují ji hovínka, bebínka a pohlavní orgány. Za všechno se pochválí a vyžaduje odměny. Takže vývoj probíhá adekvátně věku, když odhlédnu od toho, že vypadá tak o rok a půl starší.

Taky už začalo jednání o mém návratu do práce. O detailech tady psát nebudu, ale vypadá to slibně. Aniž bych si to chtěla idealizovat, ze schůzky to na mě zapůsobilo tak, že s růstem školy jim chybí každá trochu zdatná ruka a hlava, takže o mě fakt stojí. Bez problému jsem dostala snížený úvazek a není problém učit všechny předměty z aprobace, což před mateřskou byla nedostižná meta. A kdybych se jim na dva roky upsala, tak mi i to studium matiky prý zaplatí, ale do toho se mi moc nechce. Po schůzce jsem navíc měla možnost navštívit svou oblíbeou třídu, předposlední, co mě ještě pamatují. Bylo to moc milé setkání a zrovna u nich mě vážně mrzí, že jsem je k maturitě, která je příští měsíc čeká, nedovedla já. Ale možná mě tam přiřadí aspoň na zadávání, které jsem jako jednorázovou pomoc na příští týden slíbila.

Zkoušky, ach, další vtipná pasáž. Oproti prvnímu semestru jsme na matice dost přitvrdili. Miluju své zodpovědné já, které začalo se studiem hned po ukončení prvního semestru, místo aby si udělalo měsíc prázdnin. Jen díky tomu jsem na první výuce držela krok. No a po první už sranda skončila, musela jsem zvolit správnou strategii - takže analýza leží ladem a já se soustředím na zbylé dva předměty. Teď už tedy jen na jeden, muhehehe, protože v indexu mám čerstvé předtermínové béčko z lineární algebry. Když se zadaří, za tři týdny setřesu struktury... a můžu se vrhnout na tu analýzu, kde jsem zatím na nule. S vyučujícím jsme uzavřeli tichou dohodu, že když ani nepřepsal v systému termíny úkolů z loňska, tak neplatí, protože už to stejně nestíháme, že jo? Taky sbírám odvahu oslovit garantku studia, aby mi pomohla zvolit téma diplomky (a nejlépe mi ho i vedla, ale v to moc nedoufám).

Poslední bod, co stojí za zmínku, je další zvelebování našeho bydlení. Strhli jsme malou zimní zahradu, protože způsobovala tepelné ztráty a navíc po dešti zatékalo k mamce, a celé se to obezdívá a zatepluje. Zatínám zuby a říkám si, vydrž, ještě tohle a bude klid (hovno hovno, zlatá rybko, ještě ta strašlivá koupelna). Navíc na mě dolehl zase ten pocit, že to chce trochu zútulnit, takže jsem se vrhla na úklid - moderně řečeno decluttering, protože to je ten typ úklidu, co mě baví. Takže krok za krokem jsem vytřídila staré léky, pak tuhle poličku, tamten kout, knihovnu... a až řemeslníci vypadnou, vletím na ložnici a pracovnu. Při přemýšlení, jaké dekorace zvolit, aby se byt zútulnil, ale nezaplnil lapači prachu, jsem se navíc nadchla pro pokojovky, takže čekám, co za nezlomné jedince přežije můj přesazovací nálet - nařízkovala jsem si epipremnum, za nějaké drobnosti jsem vyměnila pár dalších rostlinek, rozsadila jsem klivie a banánovníky. V diáři jsem si zpracovávám přehled, co za kytky mám a co potřebují. Už mám asi tři čtvrtiny a ti prevíti potřebují všichni ty stejné podmínky, co mám doma jen na velmi malém prostoru. No, tak uvidíme, půlka beztak zdechne a bude to vyřešené.

Tak se mějte krásně, užívejte si jara a myslete na nás, co řešíme algebraické struktury. Protože pohybovat se ve světě, kde 3² může být šest, což se může rovnat někdy jedné, někdy dvěma a jindy třeba zase třem, což se rovná nule, není žádná prdel.

A jestli tu prdel strukturám nakopu, tak se určitě pochlubím dřív, než za tři měsíce. :-)