"Jseš v pohodě?"

Asi tři různé obrazy se synchoronizovaně komíhají a splývají. Jak dlouho to tak mohly nacvičovat?

"Haló!"

A vida, ono je to i se zvukem.

"Jo." řekla jsem, chytila se podané ruky (měla jsem na výběr ze dvou, které se houpaly ve vzduchu), vyškrábala se na nohy a zamířila ke kraji hřiště, kde jsem se zase svalila na zem. Auvaa...

Abych to vysvětlila - měli jsme tělák spojený s klukama. Střídavě jsme hráli basket, florbal a pinkali si. No a při florbalu jsem trochu neodhadla vzdálenost (to víte, mých 5 dioptrií odpočívalo v šatně) a tím pádem došlo ke střetu. Při tom jsem třískla hlavou o zem, jak jsem ztratila rovnováhu, a dostala jsem ještě kolenem pod oko. Pěkně tvrdým kolenem. Dneska už sice zase vidím jen jednou, hlava se mi moc nemotá (síla vůle a zvyku), nicméně pod okem mám překrásný monokl. Přímo ukázkový jak z Domácího lékaře. Plus otřes mozku. Když vynechám chvilkovou duchanepřítomnost a bolest hlavy, bylo mi vlastně výborně, až teď, když mi přestala zabírat ta chemička, kterou do mě vecpala babka, je mi blbě. Tělocvikáři jsem řekla, že na hlavu jsem padlá už dávno, tak jaképak cavyky? Chvíli jsem seděla na lavičce a pak jsem se vrátila do hry. Pravda, když jsem měla kopnout nebo hodit balon, šel krapet šejdrem, ale... xD

Nicméně, rána do hlavy přišla v nepravý okamžik. Za 24 hodin od střetu jsem se totiž měla zúčastnit češtinářské olympiády... Což samozřejmě nebylo jen tak.

Ačkoli jsem člověk-pejskař, nemám zážitky jsem se savci rodu Canis familiaris. Zažila už jsem i pěkné ptákoviny...

Jednou se ke mně stavila po škole Katka, že se spolu budeme učit. Vrhly jsme se na úkol z matiky, jenž se zabýval povrchem jakýchsi sudů. Podle výsledků v knize měly vyjít dva metry čtverečení, ovšem nám jich vyšlo šest.

A zatímco Katka začala uvažovat, kde jsme udělaly chybu, já jsem se ještě jednou vrhla na zadání s otázkou "A nechcou po mně třeba tři ty sudy?"

Co na tom přišlo Katce tak vtipnýho?!!

Tentokrát jsem dlouho zvažovala, kam tento článek zařadím, nakonec jsem se však rozhodle pro tuto rubriku, ačkoli pro ni není tak úplně typický. A pak mě napadla ta nejhorší možnost - napíšu články dva. Tento jako úvodní a pak ten, kvůli němuž píšu tento xD Ale neberte mě vážně...

Vzpomínáte? Na cestě je další škatule se zázračným výrobkem...

Teleshopping a jeho produkty se pro nás staly nečekaným zdrojem zábavy a úžasu. Ačkoli dodnes nemůžu uvěřit, že éru "mimořádně výhodných" nákupů jsme přežili bez větších hmotných škod a újmy na zdraví, je to tak, a proto zážitky s těmito "báječnými výrobky za neodolatelnou cenu" zařazuji do této rubriky.

Druhá část aneb Co se vlastně dělo na místě činu

Moc mě potěšila vaše odezva na ságu "No, mamka si tady zapomněla botu...". Slíbila jsem vám, že podobným historkám zasvětím celou jednu rubriku, kam budu psát historky s mými přáteli a rodinou. A aby ten přechod nebyl tak násilný, začneme další historkou z nemocničního prostředí...

Ano, 3/2! xD Člověk by neřekl, jak se dá rozepsat taková obyčejná historka...

Takhle jsem pojemnovala novou rubriku tohoto blugu K jejímu založení mě vedl váš velmi pozitivní ohlas na článek/ky "No, mamka si tady zapomněla botu..." x/2. Zároveň děkuji za váš zájem, který u Passion Anger, který vyústil dokonce až v SMS v přibližném znění "Míšo, dpoiš už prosím tě to s tím špitálem, já se tady snad utluču!" . Jen tak pro informaci - 3. a už opravdu poslední díl těto ságy se na blogu objeví zítra ráno, pokud jsem to dobře nastavila.