Hodiny ukazují půl sedmé ráno. Kdo může, je ještě doma, pod peřinou a ve stavu, běžně známém jako spánek. To jen Tlapka už hospodaří ve třídě. Přiznávám se, že jsem každý den ve škole brzy. Má to výhodu. Člověk si stihne napsat případné úkoly a při dobré vůli se i něco málo naučit.

...proč Katce vadí, když přemýšlím.

Z nostalgie jsem zabloudila na svůj starý blog a objevila jsem tam tento článeček, s kterým jsem měla úspěch i na školním autorském čtení. Trošku jsem jej upravila a hodila vám ho sem pod perex. ;)

^{Jakákoli podoba se skutečnými osobami je čistě náhodná xD}

Další mé dílko ála saspi.cz :) Tentokrát založeno na pravdivé události, nachystané slečnou Genetikou. Zveřejňuji toto dílko s nadějí, že se vám bude líbit. Možná se zdá trochu delší (ve skutečnosti zkresluje to, že každou přímou řeč začínám na novém řádku), ale máte na to dost času si jej přečíst. Protože jsem poslední dobou psala hodně článků a někteří je nejspíš nestíhali pročítat, jak usuzuji ze sníženého množství komentářů, vyhlašuji si týdenní blogovací prázdniny. :)

No a teď už ono "dílo". Není to žádná sláva, určitě nedosahuje "kvalit" předchozího "Zítra už ale opravdu...!", ale prostě jsem si to zveřejnění nemohla odpustit. :) Jo a omlouvám se všem aktérům za hrozivé pseudonymy xD

Za týden nashledanou ;)

Tvrdohlavá

Já vím, správně bych si neměla stěžovat. Jenže ono se věci nevyvíjí podle mých představ... xD

To nám to poprázdninové období pěkně začalo. Jen dvě hodiny po půlnoci jsem si vykoledovala první školní úraz - když mi došlo, že tohle byly poslední letošní prázdniny, zatmělo se mi před očima. Bohužel jsem v té chvíli byla na cestě na záchod a tak jsem to napálila přímo do stěny. Čili nyní mám nejen už mizící monokl pod okem, ale ještě k tomu odřený a bolavý nos( se divím, že ne zlomený) a bouli nad okem. Krasavice k pohledání. xD

Můj karambol se neobešel bez komentáře, protože můj výkřik a rachot, který způsobil padající obraz s mrkvemi a rajčaty (k nehodě došlo v kuchyni), no a tak s evzbudila mamka. Když jsem jí řekla, žee jsem to jen napálila do stěny, pravila: "Už zas? Ty jseš kůň." a spala dál. Ach ta mateřská láska xD Nicméně ráno jsem dostala ještě jednou lehce vynadáno, protože padající obraz sejmul hrnek s prupiskami - a ty teď ležely rozházené po celé kuchyni, takže mamka se na nich málem přizabila taky, když na jednu z nich šlápla xD

Mám opožděné reakce, to je všeobecně známá věc. Tentokrát došlo k odchylce několika let. Místo ve třech letech jsem si v patnácti zamilovala lízátka...

Na literárním serveru www.saspi.cz byla vyhlášená soutěž na téma "Zítřek". No a jakmile mě něco napadlo, vrhla jsem se na věc a sesmolila svůj příspěvek do této akce. Na sasi.cz se zatím líbil, tak co tady? Je to něco ve stylu "Porady u Dědy Mráze", tudíž - č e t b a - j e - n a - v l a s t n í - n e b e z p e č í !

...psychotesty. XD

Jsou to prý obrazy naší duše. Proto jsme se s Katkou tolikrát smály, když mi líčila, o čem se jí zdálo.Z nás dvou to byla většinou ona, komu se hovadiny prvního kalibru zdály, i když jsou i výjimky, které se zdály mně.

Jenže teď už Katku začínám dohánět. Zdají se mi i tři sny za noc a jsou to neskutečné kraviny. Budím se a mám obličej od slz. Už jste se někdy ve snu brečeli smíchy?

Poslední tři noci to bylo také zajímavé...